Mumifikace

Část 4

První ranní paprsky se vloudily do jejího pokoje až k posteli a probudily ji. 

Když se dostatečně protáhla, zpozorovala, že Chafulumsa ještě spí - tedy Ka. Vypadal jak malé stěně, ale nahlas by to asi nikdy nepřiznala. Opřela se o studenou zeď, která ji příjemně chladila rozehřátá záda z ještě rozehřátější peřiny, a v duchu si začala přehrávat, co se stalo za poslední dva dny. Koutkem oka zabloudila ke Ka a změřila si ho jemným pohledem, kterým když někoho obdarovala, byla to vzácnost.
Uhlově černé vlasy měl přeleželé a drobet chrápal, ale vypadal klidně a spokojeně.
Nad tím se musela usmát. Syn Kleopatry v jejím pokoji, tomuhle by nikdo neuvěřil. Vlastně, nikdo by neuvěřil ani tomu, že je u ní doma vůbec kluk.
Náhle se ale stalo něco divného, možná ještě snila, ale zaujalo to její pozornost. Byla to jen chvilka, sotva okamžik, snad to byla pouze vidina, ale zdálo se jí, jako by se nad Ka vznášel tmavý stín. Rozmazaná kouřová skvrna tmavší než cigaretový kouř a temná jako samo peklo. Jak rychle se stín objevil, tak rychle zmizel. Protřela si oči, asi měla opravdu nějaké bludy.
Zase se chtěla vrátit ke svým myšlenkám do vlastního světa, ale Chafulumsa už nespal klidně, jako předtím. Teď se převaloval ze strany na stranu a něco si mumlal. Nebylo mu rozumět, ale přísahala by, že řekl:
„Ne! Já jsem tady!"                                                                          
Asi měl zlé sny. Sehnula se k němu a bez okolků s ním silně zatřásla. Div mu nevrazila. „Vzbuď se! Vstávej!"
V ten okamžik vytřeštil oči, vymrštil se a zadýchaně se rozhlížel, aby zjistil, kde se nachází. Protřel si oči a ospale se na ni zadíval.
„Co děje?" vyhrkl chraplavě a přitáhl si deku víc k tělu, aby si udržel teplo, které střádal celou noc. 
„Měl si zlé sny!"
„Divné..." zamumlal, jakoby si stále neuvědomoval realitu. Zívl a nutil se k dalším slovům:
„Víš, co je také divné, Sarah?" A dál se na ni díval přivřenýma očima a jí přejel mráz po zádech z vyslovení jejího jména, jakoby ho téma, na které chtěl navázat, ani trochu neprobudilo. Líně si v puse převaloval za noc nastřádané sliny a čekal na pokyn, aby pokračoval.
Sarah se posadila a zavrtěla hlavou. „Ne."
„Že jsem včera vlastně vůbec nespal. Většinou spím od soumraku do úsvitu. Co jiného se také ve tmě celé ty roky dalo dělat," řekl trochu pochmurně a hluboce si zívl. „Jsem unavený." Lehce si zívl a zavrtal se hlouběji do deky. „Nevím proč, ale připadá mi, že když jsem s tebou, jakoby kletba slábla, byť i neexistovala. Asi jsem jen nevyspalý. "
Lehl si a chystal se znova spát. Tak to ne, tady jsou její pravidla! Znovu s ním zatřásla, ale když nad tím jen mávl rukou, zvedla se a šla do koupelny.
Vzala velký kbelík, který normálně používala na vytírání, napustila do něj studenou vodu, a když se ani na varování, že ho poleje, nezvedl, vylila na něj tu krásně ledovou vodu a to tak, až to krásně špíchalo. To byl rajský zvuk pro její uši, stejně jako výkřik, který byl o pár tónu vyšší než normálně.
„Takže princátko,"postavila se před něj, aby na ni dobře viděl a zamávala ukazovákem.
„Tady jsi v mém království, tudíž tu platí i má pravidla. Jestli jsi někde tamhle v Alexandrii mohl spát do oběda, tak tady to neexistuje. Tady se bude stávat brzo a ty mi budeš hezky pomáhat v domácnosti a žádné ale!" řekla rázně a rázovala si to do kuchyně s potuleným úsměvem hned po tom, co po něm hodila připravený ručník.
Neřekli byste, že ji něco dokáže naštvat. Ano, dokáže, rozmazlenci. Věděla, že on to v životě neměl lehké, ale ona taky ne, ale vypracovala se pílí a nedovolí, aby se s ní někdo jen vezl. Jestli je opravdu takový, tak to se v něm vážně spletla. Ale na druhou stranu, nejspíš nebyl na takovýto chod zvyklý, přeci jen byla trochu moc tvrdá.
Najednou, ani si toho nevšimla, se jí nečekaně objevil za zády.
„S čím chceš pomoct?"zeptal se pokorně. Ještě z něj odkapávala voda a vypadal jak zmoklé štěně. Ale lehce si projížděl ručníkem vlasy a už se chystal na zbytek těla.
„Převleč se. Oblečení je v mém pokoji v šuplíku hned dole. A potom nám udělej snídani, prosím!"
Něco si zamrmlal pod vousy, ale poslušně šel udělat, co řekla. Ani se nezmiňovala, odkud oblečení vzala. Samozřejmě, že už měla několik vážnějších vztahů a pár trofejí si vždy získala!

Když se už upravená vrátila, snídaně byla hotová a skládala se z kávy? Vsadila by se, že to ani káva nebyla...Ne, nebude se ptát. Raději ne.
„Co to má být?! Tohle není snídaně,"obořila se na něj. Ka jen pokrčil rozhozeně rameny a zděsil se jejího pohledu. Se zakroucením hlavy vzala věci do svých rukou.
Připravila v rychlosti toasty a volská oka a jen koutkem oka sledovala, jak na ni Ka vyjukaně zírá. Teď byla egyptskou bohyní ona.
„Cho, hmm, je to za fýborné jídlo?" ptal se Ka s plnou pusou.
„Ehm, vajíčka?" pokrčila nad tím Sarah rameny a pro sebe se usmála. Takže bohyně vajíček.
„Jsou moc dobrá a odkud jsou?" Tohle bude na dlouho, ale zatím nervy neztrácela.
„Od slepic."

Po snídani uklidili a vyrazili ven. Byla neděle, což znamenalo: žádná škola.
A Sarah už v tu chvíli vážně nevěděla, kam ho další den zašije, protože doma ho nechat nemůže. Ještě by ho našla před lednicí, jak uctívá vajíčka.
Takže byla asi jediná možnost. Vzít ho s sebou do školy bude její smrt.

(Překlepy u Ka jsou schválně)