Mumifikace

Část 19

Ka už skoro necítil nohy, jak dlouho běželi. První, co totiž v tom lese, kde se objevili, udělal, bylo to, že zakopl. Nevěděl, jak dlouho hráli tu hru, za tu dobu přestal mít ponětí o čase, ale všechno se tak nějak táhlo. 
Anubis si s nimi hrál. V jednu chvíli už skoro měl v tlamě celou Sarah a ve druhou byl několik kilometrů za nimi. Jako kočka a myš. Někdo by mu měl říct, že s jídlem se nehraje. A tak jen běželi, občas cítili jak jim psovtá šelma dýchá na paty a štěkavě se směje.
Anubis je přenesl do nějakého lesa. Sarah řekla, že to není jen tak obyčejný les, se kterým ho seznámila už dávno, ale že je to prales. Hned poté mu znovu vysvětlila, že se v týhle džungli, jak to nazvala, nachází plno nebezpečných tvorů, kteří by si na nich pochutnali ještě raději než Anubis.
Děkuji za tuto užitečnou informaci Sarah, hned je mi lépe, když vím, že existuje něco horšího než krvežíznivý bůh pohřbů...
Ve vzduchu bylo cítit kromě napětí také dusno a vlhko. Dýchalo se mu špatně. Jeho boty se bořily do měkké půdy a bahna a do tváří a celho těla mu svihaly listy a větve.
Takže utíkali, zakopávali a schovávali se. Občas se někde v potůčku napili a zase běželi dál. Sarah myslela, že bůh nemá šanci, ale mýlila se.
Nějaká kouzelná moc přišla vniveč, stejně jí neuměli ovládat. Anup byl prohnaná potvora v tomto ohledu. Museli spoléhat pouze na svojí vlastní sílu, ale popravdě, ta moc dobrá zrovna nebyla. Jedinou jejich nadějí bylo prostě utíkat a doufat, že se bůh se svým zatraceně dobrým psím čumákem zatoulal.
Aby Anubis vylepšil celou tu jeho „hru," džungli nejspíš vytvořil sám, protože se uprostřed ní nacházela obrovská pyramida. Narazili na ni jen pár hodin po začátku hry...Nejspíš na ní měli narazit. Ale byla to obríř pyramida, kterou šlo vidět už z dálky jeho zářící žluté světlo, které v tom prostředí rozhodně nemělo co pohledávat.
„Já ti nevím Ka," svěřila se mu Sarah, „nějak se mi to nezdá." Nedůvěřivě si při těch slovech měřila stavbu. Krčila obočí a přemýšlela, jestli je to past. Proč by si dal Anup dal záležet na nějaké pasti, když je prostě mohl jednoduše chytit?
„A co se ti na tom nezdá? Cožpak tu nemůže být jedna malá pyramidka? Můžeme se v ní schovat."
„Ale v pralese pyramidy nejsou!" obořila se na něj štěkavě a čekala na další kravinu, co z toho kluka vypadne.
„Tak je to lesní pyramida!"
„Ale nic takového ani neexistuje. Jedině v říši Aztéků! Je to, jakoby nad tou pyramidou visel nápis: Pojďte, já vás zblajznu a budu se mít dobře, s pozdravem Anubis! To prostě nejde!"
Ka na nic nečekal, mávl nad její pošetilostí a se smíchem se vydal se do nitra pyramidy...Sarah si už vymýšlela moc, nějaká říše Aztéků! Nic takového přeci není, je to jen způsob, jak mu zabránit, aby se vydal do neznáma, má o něj prostě strach. Příště ať si dá záležet a řekne něco uvěřitelnějšího.
Jak jinak, šla za ním. Dost daleko za ním a s nafouklými tvářemi uražeností.
„Dávej pozor, nezapomeň, jsou tu určitě pasti," upozornila ho. To si fakt neuvědomil, protočil oči, není blbec.
Jenže. On za to vážně, vážně, vážně nemohl, že hned po pár minutách šlápl na dlaždici a pod ním se propadla podlaha, jejíž dno bylo plné- čeho jiného, než ostnů. A to pěkně ostrých a nebezpečně se lesknoucích. Zakřičel a jeho ruka automaticky chmátla.
Proč zase ostny? Proč to nemůže být třeba deka?
„Já ti to říkala," sykla na něj  Sarah a ušklíbla se nad onou propastí, zatímco ho za ruku vytahovala nahoru, protože se stihl chytit okraje. Přešla ke stěně a pomocí římsy, která po díře zbyla, přelezla jako kočka na druhou stranu a Ka ihned za ní, i když jako Kočka určitě ne, spíš jako tuleň.
Klišé, tak by se dalo nazvat,  na co narazili;
Místnost jako každá jiná. Ne doslovně, spíš jako každá jiná v pyramidě až na to, že na jedné stěně zářilo opravdu obrovské červené tlačítko, které rozhodně ve starověkém Egyptě nemělo co dělat, a pod ním byl nápis.
„Stlač - žij. Nestlač -  buď sežrán!" přeložil po tichu Ka a Sarah se do něj hned pustila s vítězným a zároveň vyděšeným šklebem, dneska rozhodně vedla.
„Já ti to říkala, ale ty ne! Tebe by totiž nezastavil ani ten nápis, víš?!" otočila se k němu uraženě zády.„Ten knoflík je tu totiž plně přirozený, v každých pyramidách přece najdeš zářící knoflík rozhodující o tvojí budoucnosti! Patří sem stejně, jako ta pyramida!
Ka se na ní nerozhodně podíval a polkl. Teď ho určitě zabije, ale on už vážně nevěděl, co dělá špatně a co správně. Jasně že věděl, že to tady nemá co dělat, ale ten nápis všechno, nemohl by tohle být cíl hry?
„Takže ho mám zmáčknout, nebo ne, Sarah?"

Omlouvá se za tak krátkou kapitolku, ale byla jsem vážně, vážně unavená. Tento díl není věnován nikomu z Wattu, ale mým přátelům, se kterými jsem v pátek sehrála zápas v basketbalu za naší školu.
Pro holky: Sice jsme až druhý ale neva xD příští rok je dostanem...
Pro kluky: Sice jste čtvrtí, ale berte ohled na to, že vás rozmetali basketbalisti!