Mumifikace

Část 3

Moderní svět byl překrásný a úplně jiný než v Egyptě!
Lišil se snad úplně ve všem. Ka procházel se Sarah městem a ta mu ukazovala a zároveň pojmenovávala vše, co se nacházelo kolem nich. Zjistil, že to co nejdříve považoval za pyramidy, jsou vlastně domy, jak je Sarah nazvala.
Procházeli se parkem, ve kterém rostlo velké množství zelených stromů, které doposud Ka nepoznal. A líbily se mu, nejvíce ten příjemný stín, který pod svými korunami utvářeli. Byly tam různé památníky na slavné osoby v historii a lavičky, na kterých chvíli poseděli.
V korunách stromů hnízdili ptáci, ale byli tak odvážní, že si dovolili i slétnout na zem. Sarah mu povyprávěla o tom co se změnilo, ale o Egyptu bohužel nevěděla, až na pár základních věcí, skoro nic. Slíbila mu ale, že se spolu někde podívají. Na internetu anebo v knize. 
Pokud se za ta staletí taky takto změnil, nevěděl, co by dělal. Možná by se vrátil sem a nejspíš by tu žil do konce světa. Protože jak předpokládal, znamení jen tak nezmizí.
Sarah dokázala popsat všechno tak, že z ní ani na chvilku nespustil zrak. Už i výklad i soše před nimi, kterou Ka v životě neviděl, dokázala podat zajímavě. Ale nebylo to jen tím.
Byla překrásná, jak už zmiňoval. Byla to jedna z mála dívek, které stál vůbec za pohled. Na to aby s ním mrhala svůj čas.
Dlouhé blond vlasy, které sem tam na světle vrhaly hnědé odlesky, se jí kroutily v jemných kudrlinkách kolem obličeje a zaujaly ho také její oči, takové krásné, velké, hnědé kočičí oči lemované hustými dlouhými řasami, kterým dominovaly pihy rozseté po tvářích a nosu. Byla jen o trochu menší než on, ale rozhodně byla hubenější, i když on za tu dobu opravdu vyhubl a dalo by se o něm říct, že je hotové vyžle.
Sarah byla podle jeho úvahy inteligentní, mladá a tajuplná dívka, která se nebojí ničeho a má ráda výzvy. Ano, nejspíš i uvažoval správně, tohle mu šlo, uměl číst v lidech a Sarah by podle něj neublížila ani mouše, která by proletěla kolem. A přesto nebyla stydlivá, protože jak už zjistil, z pusy dokázala vypustit ledacos a vůbec se za to nestyděla.
Seděl spolu s ní ve stínech stromů, díval se na hezkou fontánu plnou peněz, které neznal, procházel kolem silnic a sledoval jízdu barevných krabic, které se nazývaly auta a kterými byl velice okouzlen. A bylo mu dobře, když se mu na tváři rozlil blžený výraz.
Tohle by si nechal líbit. Zůstat tu, žít. Protože ačkoliv mu město připadalo ze začátku strašlivé a veliké, Sarah mu ukázala, že je ve skutečnosti velice krásné a na každém rohu číhá další objev. Hned si zamiloval bádání ve věcech, které neznal, v minulosti této země, ačkoliv nebyla jeho domovinou.
Jeho oči neustále pobíhaly ze strany na stranu a ústa buď v úsměvu nebo široce otevřená údivem, který hned přešel v otázku. Nestíhal žasnout a možná, byť jen na den, byl šťastný a opravdu, ačkoliv to bylo velice nereálné v jeho případě, si připadal jako doma. Že našel místo, kam patří. Avšak, jen na na chvílí, než se vrátily ty pocity samoty a smutku, které se vždy snažil zamkonut ve svém srdci na zámek.
Když se zahleděl na oblohu, kterou už zdobily překrásné červánky, jež za sebou skrývaly slunce chystající se ke spánku, došlo mu, že tohle je konec jeho dobrodružství s tajuplnou dívkou Sarah. Protože ačkoliv mu to tak připadalo, nemohl sem nikdy patřil, nezapadl by do tohohle nového a dokonalého světa.
Sarah pomalu beze slov zamířila k domu, kde bydlela a k němuž už si cestu pamatoval.
Ka se rozhodl ji jako pravý džentlmen doprovodit, aby zabránil případnému nebezpečí, jako třeba dravému aligátorovi, a dát jí i nejspíš navždy sbohem. Když se ocitli přede dveřmi, zůstal před nimi stát jako předchozí večer se svěšenými koutky úst.
Ano, povídali si celou noc. Ani jeden z nich nezamhouřil oka, jak ho zajímal život toho druhého.
„Pojď dovnitř, nemůžeš tady jen tak stát přece," pobídla ho. „To tě mám pokaždé, když půjdeš sem, zvát?" Vtáhla ho tedy znovu dovnitř a dovedla do svého pokoje.
„Co tím myslíš?"
„No, asi, že tu zůstaneš, ne? Nenechám tě přece na ulici, ty blbče," vysmála se mu a vzala do ruky jednu deku z takzvané skříně a rozložila ji na zemi.
„Blbče? Já se nejmenuju blbec, jsem Chafulumsa a ty mi říkáš Ka," namítal, nečež se rychle dostal k odpovědi. „To myslíš vážně? A nebude to tvé matce a otci vadit?"
„Jasně, že to myslím vážně, nenechám tě přece jen tak venku, jsem zlá, ale ne necitlivá. A ne nebude, matka je mrtvá a od táty jsem se před měsícem odstěhovala," přiznala a on na chvíli viděl, jak její tvář poprvé za den zesmutněla. Na jeho první otázku raději nijak nereagovala.
Jen na chvíli, protože pak se zase usmála a hodila po něm polštář.
„Teď ale jdeme spát, je moc pozdě," smála se, když polštář zasáhl jeho obličej. „Jen se...ehm... na chvilku otoč. Převleču se."

Chafulumsa se otočil a po chvíli byla převlečená jen do kalhot a trička, slušelo jí to daleko víc, než egyptským děvčatům, měla v sobě prazvláštní kouzlo, které nedokázal nijak vysvětlit. Zalezla do postele a beze slov zhasla. Taky zalehl, zcela bez výčitek že ve stejném oblečení, a po chvíli poslouchání jejího oddechování a zvuků nočního města, usnul, jako když ho do řeky vhodí. Mezi aligátory a bůh Happy se ho rozhodne utopit.