Mumifikace

Část 2

„Pokud tomu správně rozumím, jsi několik tisíciletí starý a k tomu syn vele známé Kleopatry. Měl jsi nějakou šílenou nemoc, zemřel, pak zase ožil a byl v té kobce zavřený a nakonec ses pak nějak dostal do muzea?!" zeptala se snad už popáté dívka, co seděla před chlapcem a pořád kulila chápavé oči, které v tuhle chvíli nevěřili, co vidí. Možná snila... 
„Ano," odpověděl už taktéž popáté. Brala to celkem v klidu. Nijak nevyšilovala ani ho nevyhodila z té její pyramidy. Neječela a hlavně, už neomdlela. To byl dobrý začátek.
„Pověz, proč jsi taková klidná, i když před tebou stojí někdo, jako jsem já?" zeptal se zvědavě. Seděl naproti ní v tureckém sedu a v ruce svíral onen hrnek, který se objevil jako moc chutný čaj, který mu rozehřál celé ztuhlé tělo.
„Věděla jsem, že se dneska stane něco zvláštního a měla jsem pravdu! Ale tohle je vážně trochu ujetý!" vyhrkla, div na něj nevyskočila. „Dobře předvídám, i když to sem tam nevyjde," přiznala poté už trochu klidnějším hlasem a kývala s úsměvem hlavou. Usmívala se pořád, což bylo divné, ale zároveň ho to jaksi vždy rozehřálo uvnitř. Úsměv neviděl strašně dlouho, ne jen na sobě.
„Dobrá tedy, ty znáš mě, ale já neznám tebe," namítl Chafulumsa a doufal, že mu dívka prozradí víc, protože, co říct, byla moc hezká. Úplně jiná, než dívky, které znával a které s ním neprohodily ani slůvko. Byla krásná svým vlastním způsobem.
„Tak tedy, ehm, jsem Sarah Cox, je mi taky šestnáct let, jako tobě, když jsi umřel. -To zní divně, co?- A jsem dcera Natalii a Metthewa?" představila se a skoro jakoby byla princezna naznačila přidržení sukně a úklon, jediné, co její divadelní představení kazilo, byl rošťácký úsměv.
„Výborně, a mluvíš se mnou, s mumií, nebo jak si mě to nazvala.Pověz, ty umíš mým jazykem?" usmál se lehce, byl rád, že potkal někoho, jako ona. S těmi muži v černém by si asi moc nepopovídal.
„No jistě," zamračila se, „oba mluvíme...plynnou angličtinou." Pak vykulila oči a obočí jí vyletělo do půli čela. „Mluvíme anglicky, ty-ty mluvíš anglicky! Páni...Počkat, proč mluvíš anglicky?! N-nebo já mluvím egyptsky nebo tak?" přešla z křičení do tichého tónu, jak rozjímala sama pro sebe. Gestem si mnula bradu a její oči se mračily. Pak se na něj zadívala a přisedla si ještě blíž, jakoby ho zkoumala. Její oči ho pořád okukovaly od shora dolu.
„Páni, vy jste si za vás všichni nechávali dělat taková divná tetování na čelo?"zeptala se užasle dřív, než stihl něco říct on, aby doplnil předchozí téma, a její ukazovák vystřelil k onomu místu. Byla velmi zvídavá a Chafulumsa postřehl, že se trošku začervenala, jakoby si uvědomila, že její otázka nebyla zrovna taktní.
„Jaké tetování? Já tetování nemám," ohradil se rozpačitě a přejel si rukou po hladkém čele. Proč by si dělal tetování na čelo, co je to za ujeté nápady? To oni u nich dělají normálně? Dostal se vážně do divného světa, to tedy ano.
„Ale máš," tvrdila a znovu ho chytla, donutila vstát a táhla do hlubin svého domova, kde se mohlo skrývat cokoliv. Od jedovatých hadů až po nebezpečné aligátory.
Ale měl štěstí. Zavedla ho do její umývací místnosti před sklo a v něm se objevil jeho obraz.
Vypadal absolutně směšně. Dlouhé černé vlasy, které po těch letech měl dlouhé a zamotané, lemovaly oříškově hnědé oči a vyzáblý obličej. Skoro i viděl smrad, který z něj vycházel! Už se nedivil, jaké výrazy zdobily tváře lidí, které potkal. Ačkoliv, pořád byl oblečen lépe, než oni! Na sobě měl jen pohřební roucho, které na něm plandalo a na čele, to ho překvapilo nejvíc, měl Anch, egyptský symbol života!
„To je zvláštní, to je Anch," vysvětlil Sarah stále trochu vykolejeně, co to je a ona pokývala hlavou, přičemž si mnula bradu a přemýšlela.
„Možná proto jsi přežil+ symbol života, to dává smysl," usoudila a sjela ho očima. Promnula si bradu a usmála se poněkud jiným způsobem, než doposud. Tenhle úsměv by se dal označovat za šibalský. Její ukazováček ukázal na chlapcovo čelo a prohlásila:
„Budu ti říkat Ka."
„Ale já mám přeci jméno, jsem Chalufumsa...A-a proč, prosím tě, Ka?!" namítl a naštvaně se na ní podíval. Nezapomněl zkřivit tvář, jak měl ve zvyku.
„To nevím, Anch zní divně, běhá i z toho mráz po zádech, a Ka se mi líbí víc, ani nevím proč. Chafulumsa je moc dlouhé a nové jméno je dobrý začátek do nového života, ne?" nevinně se usmála a mrkla, jakoby právě pojmenovala svého nového psa.
Nový život.  Když už je tady, nebude přece zase jen lenivět, půjde do světa, měla pravdu. Přikývl stále ne moc přesvědčeně a doufal, že později od nápadu upustí. Počkat, bude vůbec nějaké později?
„Dobrá, ale musíme s tebou něco udělat. Takhle na ulici nemůžeš," zašeptala si jakoby pro sebe, ale při těch slovech jí zajiskřilo v očích. Luskla prsty a zlověstně se zasmála. To bude zábava.
Chafulumsa však i nadále nechápal, co je na něm špatné! Samozřejmě, umýt by se měl, ale ona nemluvila určitě jenom o tom.

Sarah vytáhla ostré nůžky, zkusmo jimi střihla do prázdna a došla k Chafulumsovi, nyní už k takzvanému Ka, který seděl na židli a nervózně hleděl do stěny. Nohy se mu klepaly, jakoby měl hned co nejrychleji vystartovat a jednoduše utéct.
Vzala pramen jeho uhlově černých vlasů a skoro ledabyle šmikla. Pak znovu a znovu, dokud se nerozjela. Jazyk jí čouhal skrz ústa, jak se soustředila.
Po chvíli byl chlapec ostříhán na krátko, jako zcela normální kluk. Nechala mu jen delší čupřinu, aby nevypadal moc hloupě - vypadal hloupě tak jako tak. Ale podle ní mu to vcelku slušelo.
V neposlední řadě ho seznámila se sprchou, která se neobešla bez vysvětlování a protáčení očí, když Ka potřeboval vysvětlit, jak funguje. Nemohla mu mít za zlé, že se neustále vyptával, ale poté, co opouštěla koupelnu, aby mu mohla nechat soukromí, bála se, že ten kluk vyhodí celý barák do vzduchu, a to jenom puštěním vody.
Naštěstí to neudělal a opravdu se řídil dle jejích instrukcí, když osvěženě vylézal z koupelny a tiše jí s rudými tvářemi volal, aby přišla.
Sarah nemohla odtrhnout oči, když mu předávala oblečení, které si nechala po svých přítelích vždy, když se rozešli. A byla ráda, že se jí po bytě nebude promenádovat nahý. Jenže ten na oblečení hleděl až s posvátnou úctou a po materiálu neustále přejížděl bříšky prstů.
Poté přišlo to nejobtížnější, když vzala makeup, pro Chafulumsu neznámou blátivou hmotu, na kterou se chvíli nedůvěřivě díval a plácla mu jí doprostřed čela a pokračovala v práci, na kterou už se Ka raději ani nedíval, než mu zakryla celé znamení. Co je to za nápady si na obličej patlat bláto?!
Lepší by bylo, pomyslela si Sarah, kdyby ho měl na rameni nebo na zádech, mohli by to svést na tetování třeba z opilosti, ale čelo? Proč čelo? Bylo to jak obří semafor! Navíc, takhle jí brzo dojde.
Ka chtěl ještě namalovat linky, jak se to nosí v Egyptě, ale Sarah ho jen plácla po hlavě s tím, že není teplý.
Ten výraz Ka nechápal. V Egyptě je teplo, ale lidé tam teplí nejsou. Ta holka byla praštěná. Nebo to byl nový význam slova teplý...

Byl čas vyrazit prozkoumat okolí.