Mumifikace

Část 24

„Výborně," pochvalovala si spokojeně Eset a v ruce otáčela modrými pírky, která zastrčila za záda a jakoby zaskočila na správné místo. Protáhla se.
„Výborně, mé dítě. Zasloužíš si, oč sis řekla."
Teď najednou změkla, zněla jako matka mluvící ke svému dítěti.
Z krku stáhla jeden z mnoha náhrdelníků a předala ho Sarah. Byla to obyčejná kůže, ale na ní visela krása: modré pírko vytepané tím nejlepším mistrem na světě, totiž kouzlem.
„Abyste nezapomněli na své přátele a lásky."
Ona to ví, problesklo Sarah hlavou a hned jí na tváři vyskočil ruměnec při pohledu na Ka, který to nepochopil a zíral na ni.
„Děkujeme," poděkovala slušně a navlékla si náhrdelník.
„Jakmile amulety rozbijete, vrátí se zpět ke svým majitelům, ale teď, za to, jak jsi byla statečná, má dcero, mám pro tebe dar," prohlásila bohyně.
„A co?" zajímal se Chafulumsa, jenže už bylo pozdě, Eset luskla a oni najednou zmizeli.
Sarah už slyšela pouze její poslední slova:
„Jejich boje trvají věčně!"
To, co tím myslela, už Sarah nestihla řešit, kolem ní hučel vítr a vzápětí ucítila prudkou ránu, jak dopadla na zem.
Nemyslela si, že zem je tak měkká. Ale cítila, jakoby tam chtěla ležet navždy, jak to bylo měkké. Jako nadýchané obláčky, jako ovečky!
„Sarah," ozvalo se. „Sarah!"
Zabručela, ale otevřel oči a podívala se pod sebe, jen aby zjistila, že sedí v bahně. Obláčky...
„Fuj! Nesnáším bahno!" zamumlala a urychleně vstávala.
„Brzy si zvykneš. Tady, kde jsme, je bahno všude," prohlásil Chafulumsa a rozhlížel se.
„A kde jsme?"
„Řeka Nil," řekl Ka a tím potvrdil její domněnku.
„Ale proč?" ptal se sám sebe potichu.
„Jejich boje trvají věčně," zašeptala.
„Ka, kdo z bohů má mezi sebou svár a pořád se  perou?"
„Řekl bych, že nejvíce asi bůh války Hór a pán chaosu Sutech. Sutech chtěl mít trůn pro sebe, a tak se zbavil vládce bohů Usira, jenže ten se mu odvděčil svým synem, který nastoupil po něm a i když předal trůn bohovi Reovi, mezi nimi neustále až do dnes vládne nenávist, protože je Hór ten oblíbenější..."
„A my máme dostat jejich amulety, ne?"
„Ano, myslím, že přesně jejich," potvrdil Ka zamyšleně a přemýšlel nad scénou s Anubisem.
„Možná, že pokud je usmíříme, amulety nám pro dobrou věc jako odvděčení dají!" navrhla. Už si nepřipadala hloupě. Jak řekl Ka, její dýka mluvila a ona si popovídala s bohyní. Žádné špatné a ukvapené nápady neexistovaly.
„Můžeme to zkusit. Když se neustále rvou, možná to bude tady u Nilu, když nás sem Eset poslala. Asi je brzy uslyšíme. Řinčení zbroje je slyšet na míle daleko."

A měli pravdu, dvoumetrové giganty zaslechnete na míle daleko a Sutech měl hlásek tak hlasitý, že by smrtelníkovi zblízka zničil sluch.
„Pojď sem, ty zbabělče!"
„To jsi uhádl!"
„Hádají se jak malá děcka," poznamenala se smíchem Sarah.
„Ne, jsou jak přerostlá děcka," poopravil ji Ka. Jenže, jak už jednou řekl, urazit bohy se nevyplácí.
„Co to ten malej smrtelník řek?!" zahřímal Sutech.
„Nejspíš nás urazil, ty skopová hlavo!"
„Urazil či neurazil, mně je to fuk, zabijeme je," liboval si Sutech a to už slyšeli hlasitý dusot, jak se bohům prodíraly boty mezi rákosím a bořily se do bahna. Zabít je, už to nebyla novinka.
Pak to všechno najednou utichlo a před nimi se mezi rákosím vynořila blonďatá hlava.
Bůh Hór vystavoval na obdiv veškerou hmotu, co měl. Kolem pasu měl obtočenou zlatou suknici a na krku a pažích se mu lesk další zlatý kov a spousty řetězů, mezi něž patřil i jeden se symbolem oka, který Sarah nanejvýš zaujal. To byl určitě ten pravý.
„To je Vedžat," svěřil se jí Ka tiše.
V ruce bůh hrdě třímal chopeš a mezi zlatými vlasy se mu leskla tři bílá pírka symbolu toho, že ho zobrazovali se sokolí hlavou a občas se i sám bůh v ptáka proměnil.
Kolem zlatého i modrého oka měl vymalované Horovo oko a i když se mu na těle rýsovalo spoustu zranění, přátelsky se na ně usmíval.
Hned za ním se vynořil druhý muž, tentokrát bůh pouští Sutech.
Ten měl na sobě pro změnu krvavě červenou suknici a hned za ním mu švihal rudý ocas - ano, Sutech se měnil v nějakou prohnanou krvelačnou hyenu. Sedělo to k němu.
Na krku mu visel amulet anch a další s černým hadem s rubínovým okem - Apop, uvědomila si Sarah, had Chaosu.
I když byl Sutech pán Chaosu, místo aby spolu s Apopem bojoval bok po boku, postavil se proti němu.
Vlasy stejné barvy jako suknice mu sahaly do poloviny zad a červené oči se nebezpečně leskly, když vycenil své ostré tesáky.
Kolem očí neměl namalováno nic, Hórovi nesloužil.
Na rtech mu také pohrával úsměv, jenže nikoli přátelský a vstřícný.
„Zdravím, Ó velký Hóre," řekl Chafulumsa a stáhl jí v poklonu na zem.
„Ale mě nepozdraví," odfrkl si Sutech opovržlivě.
„Promiň, velký Sutechu, také tě zdravím," opravil se vyklepaně Ka.
„Vstávej mé dítě," řekl mile bůh války a pomáhal Ka na nohy.
„Vždyť jsme si rovni. Ba, jestli ty nejsi silnější s tvou sílou!"
„Sílou?" podivil se Ka a možná se i uchechtl. On žádnou nemá, vždyť i Sarah by ho lehce přeprala. Hór na ní mrkl, ať vstane i ona, a pak si Chafulumsu odtáhl stranou. Sarah tam nechal stát před rudým bohem. Její kolena se třásla, vrhala po Ka pohledy s prosbou o záchranu.
Hór se k němu naklonil a svěřil mu své tajemství do ucha.
„V-vážně můžu?"
Hór pokýval hlavou.
„Kohokoli?"
Bůh znovu pokýval hlavou, zvedl se a vrátil se zpět ke dvojici, která se k sobě zrovna neměla. Sarah vrtalo hlavou, co mu řekl, ale však Ka jí to určitě prozradí!
„To je fajn, že už se tak kamarádíčkujete," poznamenal Sutech. „Ale nezapomněl si na něco, Hóre?"
„No jistě, jistě, náš boj. Omlouvám se děcka, ale musíme zase bojovat o svět, normální rvačka, znáte to. Možná se dnes konečně rozhod-"
„Ne!" přerušil je Ka a Sarah zpozorovala, že Sutech nabral jemně červenou barvu a zaškubalo mu obočí.
„Nemůžete bojovat!"
„Tak hele, hošánku, nějak moc si dovoluješ. Mě, velkému Sutechovi, pánu Chaosu, žádný smrtelník nesmrtelník nebude říkat, co mám dělat a co ne!"
Počkejte, nechte ho říct, co má na srdci," vložila se do toho Sarah koktavě a Sutech jí sjel takovým pohledem, že se málem i v tomhle horku roztopila. Byl to pohled čiré smrti.
„Tak prosím, jsem úplně nedočkavej, co nám tady páprda poví!" 
Ka se nadechl, vypadal, že se každou chvílí sesype.
Buď chlap!  křičel na sebe v duchu a postavil se bohům.
„Nemůžete bojovat," řekl prostě a čekal na ono proč.
„Proč?" protočil panenky Sutech a snažil se hrát zavedenou hru.
„Vemte si to asi takto. Sutechu, ty jsi zlo. A ty Hóre jsi dobro. Neustále mezi sebou válčíte o to, kdo bude mít nadvládu nad zemí jenže pravda je taková, že ať vyhraje zlo či dobrou, svět skončí stejně. Ve chřtánu mocného hada Apopa!"
Oba bohové se zděsili. „Jak to můžeš vědět?"
„Tím, jak se perete, způsobujete mezi světy nerovnováhu a ta to jednoho dne nevydrží a sesype se stejně. Musíte žít ve vzájemném souladu! Jeden bez druhého nemůžete existovat!" Ka mluvil rychle, ale srozumitelně.
„Ale co když já chci vyhrát?!" namítl Sutech rozhořčeně a Hór se toho názoru hned chytl.
„A ty chceš znovu porážet Apopa?!"
„Ne," přiznal blbě Sutech.
„Tak proč se perete?!" 
„Já ti ani nevím, nastal mezi námi hloupý spor a možná má tady človíček pravdu, možná bychom měli zakopat válečnou sekyru,"
Hór Sutechovi nabídl ruku a ten si jí nedůvěřivě měřil. Chvíli to vypadalo, že odmítne a na Hóra se vrhne, jenže nakonec ruku přijal a potřásli si.
„Dobrá," zasmál se a chytl boha kolem ramen.
„Mám návrh!" Hór se otočil na Sutecha a obemkli se do kruhu, kde si chvíli něco šeptali.
Sarah na Ka pokrčila rameny.
Pak se bohové otočili a Hór řekl:
„Rozhodli jsme se, že za tvou statečnost a odvahu si zasloužíš to, pro co jste si sem přišli."
Sarah nemohla uvěřit vlastním uším. Oni jim ty amulety dají?
To už Hór i Sutech předávali amulety Ka. Než jim stihli poděkovat, byli pryč - prostě bohové.
„Díky," zamumlal do větru Ka.
„To bychom měli, teď už nám zbývá se jen dostat do síně bohů," zamumlal smutně. Měl nervy....
„Ale jak?"
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
Za nimi se ozvalo zaskřehotání, a když se Sarah otočila, zjistila, že na ní hledí veliké hnědé oko.
Sokol se hrdě vzedmul a znovu zaskřehotal a hlavou kývl ke svým perutím, aby konečně nasedli.
„Páni, Hóre, myslíš opravdu na všechno," poznamenala Sarah, když se drápala na sokola.
„Díky."
Jakmile byli nepohodlně usazeni, sokol roztáhl mocné perutě, odrazil se a už letěli k výšinám a síni bohů.

„A pak že tlacháním ničeho nedosáhneš..."