Část 21

220 31 2
                                    

„Ehm, takže Eset?" prohodila Sarah, když šakal, lomeno bůh pohřbů, zmizel.
Chafulumsa jemně kývl, přehrávajíc si v hlavě, co mu Anub řekl.
„A-a kdo to je?" ptala se dál Sarah a doufala, že ne další bůh, co by je rád zabil.
„Mlč chvilku, žvanilko, je to bohyně," odbyl ji Ka a odvrátil se k dívce zády, přičemž po chvilce se rozhodl, že bohyni rozvede:
„Je to bohyně magie, ztělesňuje ženské ideály, a tak také bude nejlepší, abys s ní promluvila ty. Jenže ji bude těžké najít..."
„Jak to?"
„Její chrám je na ostrově a bývá v podobě jestřába a my se těžkou naučíme látat Sarah," smutnil Ka rozmrzele.
Sarah smutně přejížděla ukazovákem po jílci své nové spathy a šeptala:
„Potřebujeme něčí pomoc!" Jenže čí?
Tázavě se na jezdecký meč zahleděla, aby se zadívala na svůj odraz, který nebyl zrovna nejhezčí. Kdo by také vypadal po honičce v džungli půvabně? Její šaty byly natrhnuté, tváře umazané a přísahala by, že má ve vlasech větev.
Zašklebila se na čepel. „Potřebuju pomoct," povzdechla si znovu a přejela po nabroušeném ostří.
Znovu se podívala, aby ještě jednou přehodnotila svůj vzhled, ale již nebylo co hodnotit, protože její tvář se v čepeli neodrážela. Namísto toho jí zahučelo v hlavě a rozezněl se hlas.

Jestli máš strach a nevíš kudy kam,

já ti povídám,

třikrát pomáhám.

Dej si však pozor na svá přání, má paní,

slova mají zlou moc,

bude toho na tebe moc!"

Ženský hlas tajuplně odříkával jednotlivé verše, až dospěl ke konci. Než se stihla Sarah rozhlédnout a zakřičet na člověka, který by se mohl schovávat v křoví, ať je nestraší, zatmělo se jí před očima a spadla na zem dřív, než ji Ka stačil zachytit. Natloukla si, ale toho si Ka nevšiml, právě prožíval svoje radostné chvíle.
„Hej, hej, jsi v pořádku?" ptal se a jeho hlava se objevila přímo v jejím zorném poli, takže ho musela se zavrčením odstrčit.
„Jo, asi jsem měla slyšiny," zamumlala a mnula si kořen nosu. „Ta dýka mluvila.
„Není to dýka, ale jezdecký meč," poučil ji Ka dřív, než se stihl zastavit.
„Jasně, ale mluvila."
„A co říkala?" zasmál se Ka. „Komentovala tvůj vzhled."
„Ne," šeptla Sarah a přeříkala mu věty, které se těžko daly názývat básní.
„Tak vidíš!" vykřikl Ka. „Je kouzelná Sarah! Prostě si přej se dostat k Eset.
„Brzdi, Casanovo!" zabrzdila ho.
„Casa- co?"
„Určitě jsem nic neslyšela. Jsem jen paranoidní."
„Sarah," Ka se přikrčil a sevřel její ramena v ocelovém sevření, ačkoliv Sarah by mu nejraději řekla, ať nepřestává, bylo to konejšivě sevření. „Právě nás chtěl sežrat bůh. Mluvící dýka je proti tomu nic! Tak si prostě přej se dostat k Eset.
Sarah se zamyslela. „A co když bude zrovna ve vzduchu? Spadneme dolů jako balvany."
„Aha, na to jsem nepomyslel," připustil Ka.
„Ty nemyslíš vůbec," namítala. „Místo toho přivoláme Eset sem, nemyslíš?"
Chafulumsa kývl a Sarah pohladila spathu.
„Ó, mocná...kašlu na to. Prostě k nám přivolej bohyni Eset! Prosím."
Bylo to jako velké *bum,* když se zvedl oblak prachu a zadunělo to. Na zemi ležel obrovský, hodně obrovský jestřáb, který zběsile mával křídly a klapal zobákem. Eset byla naštvaná.
Když si konečně uvědomila, že neumí mluvit a že je pouze velkým jestřábem s krásnými dlouhými pery a s náhrdelníky na krku, změnila se v lidskou podobu.
Byla to normální egyptská žena s krásnou postavou a obličejem, jediné, co její vzhled kazilo, bylo příliš mnoho tetování - nejspíš kouzelných. A obří majestátní křídla svinutá na zádech. Rychlostí blesku vytáhla zpod záhybu šatů dýku, vlítla k Chafulumsovi a přitiskla mu ji ke krční žíle. Až poté se rozhlédla.
„Co chceš smrtelnice?" zasyčela. Moc hezké přivítání, co?
„Jen si promluvit!" křikla Sarah, která už měla luk v ruce a šíp založený v tětivě a mířila bohyni přímo na srdce. Asi bylo pozdě říct, že neumí střílet z luku, mohla pouze blufovat.
„A nebude lepší si promluvit, až zabiji tvého přítele?" otázala se.
„Ne, my jsme tě přivolali a ty jsi nucená mi posloužit!"
„Nějak drzé dítě nemyslíš. Myslím, že moc nebudeš, až bude mrtvý, viď?"
Sarah spolkla velký knedlík v krku.
„Přikazuji ti, pusť ho!"
Bohyně vztekle sykla, ale Ka pustila.
„Co ode mě chceš ty drzé dítě?!" vyplivla a zamračila se, až jí z očí šlehaly blesky.




MumifikaceKde žijí příběhy. Začni objevovat