Mumifikace

Část 5

Tákže, tuto kapitolku věnuji své skvělé sestře KjuKaKenov, které vděčím za předchozí cover mého příběhu. Tak si tuhle kapitolku užij :)
PS: Nyní, v této době už je nová (rok 2017)

Byla zapotřebí velmi tvrdá práce, aby se z Chafulumsy stal normální puberťák.  Víc než jedna probdělá noc. Vlastně by potřebovali spíš patnáct let, ale museli se spokojit s tím, co měli. Jejich jedinou nadějí ráno by alespoň lidský vzhled, když už se choval jak někdo, kdo utekl z blázince.
Třeba doplnit slovní zásobu a naučit ho psát, protože vážně nikdo nevěděl, co by mu učitelka Sarah a dala z diktátu za to, že psal egyptsky - tedy hieroglyfy. Prostě, dobře by to nejspíš nedopadlo.
Chafulumsa se sice učil rychle a rád, ale bylo hned jasné, že za jednu noc se všechno, co za ty staletí promeškal, nenaučí. Naučit ho pořádně počítat bylo důležité, ale nejhůř mu šel - jak by to šlo nazvat? - moderní způsob života. Takové princátko, co byste od něj taky čekali. Že mu to půjde za noc? Ona se tomu učila přeci celý svůj život a stejně nevěděla vše!

Sarah ho naučila jen nepatrnou část všeho, co potřeboval vědět k životu mezi lidmi tohoto světa. Vlastně skoro vůbec nic... Doufala, že na jeden den to bude stačit a postupně budou učivo doplňovat.
 Věděla, že se den neobejde bez nějaké katastrofy.
Každopádně ho v noci přihlásila do školy pod jménem Aaron Cox, jako svého bratrance, který se zrovna přistěhoval a chtěl by chodit do jejich školy. Opravdu to zvládla za jednu noc, vlastně to udělala hned večer. Člověk by si nepomyslel, že by to bylo tak lehké.
Ředitelka to naštěstí skousla, protože jak "otec" Sarah psal, vše bylo velmi narychlo, protože jeho bratr i s manželkou uhořeli a jediná možnost byla tato. Chtěli ho zbavit zármutku a co nejdříve zařadit mezi lidi jako věkové skupiny, které by vyléčily jeho bolest. Ještě by ho chudáčka politovala. Chafulumsa mohl již od zítřka, opravdu od zítřka, chodit s ní, aby ho měla na očích a nevyhodil do povětří celý panelák.  Nic tak špatného ještě v životě neudělala, ale porušovat pravidla byla docela zábava. Na dobu neurčitou, než budou chtít papíry, které "omylem" uhořely v domě. A než si pozvou sociální pracovníky. A než...pochmurných myšlenek stačilo.
Nad tím se v duchu usmála. Vždycky byla ta vzorná žačka, co sedí v první lavici a pokorně čeká, až jí učitel vyvolá, aby mohla jako vždy správně odpovědět. Za poslední rok se hodně změnila.
Chafulumsovi samozřejmě vybrala oblečení ona, protože kdyby byl na něm, šel by v těch otrhaných hadrech, ve kterých ho našla a ještě by řekl, že je to to nejslavnostnější a nejnormálnější oblečení co má.
Jak jinak vyrazili pozdě, protože zaprvé pozdě vstali, tedy spíš Chafulumsa pozdě vstal, a zadruhé k tomu chtěl ještě ke snídani jeho božská vajíčka. Takovouhle omluvu by ředitelka určitě nebrala. Naštěstí mu stihla ještě narychlo zamaskovat znamení a pro jistotu si vzala makeup s sebou.
Sprintovali až ke škole, přičemž si Ka stihl pěkně postěžovat. Měla jedině štěstí, že bydlí jen pár bloků od školy.
Chafulumsa, tedy Ka, tedy Aaron s ní překvapivě držel krok. Do třídy to stihli těsně před zvoněním, kdy už učitelka vcházela do třídy.
Vtáhla Chafulumsu do lavice a rychle se postavila a s úsměvem, aby nebudila podezření, si otřela pot z čela.

„Dobré ráno, třído. Posaďte se," řekla, aniž by se na ně podívala a sama se posadila na svojí krásně pohodlnou, polstrovanou židličku a hned něco začala zapisovat do třídnice, ani si nevšimla, že je Chafulumsa ve třídě navíc.
Byla to obtloustlá, starší učitelka matematiky, kterou vůbec nezajímalo, zda-li se něco naučí a  zda-li vůbec chápou novou látku. Učitelka, které jde jen o sebe a o mučení žáků. Druhý Severus Snape.
Byla malé postavy a neupravené, krátké, zrzavé vlasy jí trčely do všech stran. Jejich třída jí říkala "Vzteklina". Vždy totiž, když mluvila, jí v koutku úst tekla velká slina, jako by měla vzteklinu. Měli ji už několikátým rokem za třídní. A to jí pořád musíte hlídat, aby neudělala blbost!
Šla by srovnat s Chafulumsou.
 Vždy si vybrala svého oblíbence, který jí dělal něco jako sluhu. A hádejte, kdo to byl? Jasně, že Sarah.
„Takže dnes proberemeee..."pronesla zdlouhavě a začala očima pronásledovat třídu jedním okem a druhým koukala do třídnice. Ale hned přestala mluvit, když se její oči, pardon, oko, zastavilo na Chafulumsovi.
„Kdo to je, Sarah?" zeptala se a nahnula se blíž k jejich lavici, až byla zase vidět ta nechutná slina.
„To je můj bratranec, paní učitelko. Aaron Cox," špitla Sarah a doufala, že se nezačne vyptávat, odkud pochází a na další osobní informace, které ještě neměla řádně promyšlené.
 Místo toho se ale stalo něco horšího. Chafulumsa se zvedl, jemně vzal do svých dlaní učitelčinu ruku, něžně ji políbil a řekl:
„Rád vás poznávám, paní učitelko. Je mi ctí."

Dopadlo to ředitelnou.
Ano, už to tak je, oba jsou po škole. Zbytek dne už naštěstí pokračoval celkem v klidu, protože Chafulumsa nikoho nelíbal a spolužáci si jich jak jinak nevšímali.
Nastal čas oběda. Měli další hnusnou a nepoživatelnou břečku z jídelny. Ani se nedalo popsat, co to je za jídlo. Nedivila by se, kdyby to byl ptedodaktyl z pravěku. Byl to prostě hnus.
Zato Aaronovi to chutnalo. Tomu by nejspíš chutnala i hlína. Po obědě měli půlhodinovou pauzu, než je zase začnou mučit  a rvát jim něco do hlavy a toho Chafulumsa využil k tomu, aby se  ptal vysloveně na blbosti.
„Takže, pokud to chápu, učitelé jsou něco jako panovníci a my něco jako poddaní?" zajímal se a Sarah líně přikývla.
„Jo, ale musíš si říct, že my jsme něco jako poddaní, co se ještě učí."
„Takže se učíme být poddanými?" zeptal se hloupě.
„Ne, my se učíme právě, abychom těmi poddanými nebyli. Můžeme se třeba stát řediteli nějaké firmy, a pak budeme my panovníci a ti co pro nás budou pracovat, poddaní," vysvětlila ledabyle a už celkem otráveně.
„Ale teď si řekla, že se učíme abychom, nebyli poddaní, ale ti co budou v té firmě, jak říkáš, stejně budou poddaní," namítl rozhořčeně Ka a Sarah protočila panenky.
„To protože se neučili!" odbyla ho vyštěknutím a pokračovala ke třídě na další hodinu. Všichni už tam byli, a tak jen zapluli do lavice a čekali na hodinu. Přečkali i poškolu v klidu. Potíž nastala, když šli domů.

„Heleme se, šprtka. A má s sebou dalšího šprta!"

Pro ty co nepochopili. Škola a učitelka v mém příběhu je moje denní můra co sama zažívám.

Dále, asi jste si všimli, že v každá kapitolka je psaná trochu jinak. Někdy v ich-formě a jindy v er-formě. Nemějte mi to za zlé, ale i když to trochu plete, snažím se to v tuto dobu, kdy je už příběh dokončený, vychytat ;) jednodušeji se mi druhá varianta zalíbila, a tak to tak prostě bude :) Samozřejmě příběh po tolika letech probíhá mírnou korekcí chyb.