Mumifikace

Část 20

„Nech mě přemýšlet," odsunula ho Sarah a byla ráda, že stála k Chafulumsovi zády, nemusela totiž skrývat úsměv na tváři. Proč se v takové situaci vůbec smála? Smála by se i v žaludku toho krvelačného boha někde za nimi?
„Ale já nechci být sežraný!" namítl rozhozeně Ka, když konečně pobral humor.
„Nechala bych ho na pokoji. Nevím jak tobě, ale mně osobně připadá obří, svítící červené tlačítko trochu nepřirozené," přiznala.
„Nepřirozené?"nechápal Ka a s otevřenými ústy čekal na odpověď.
Sarah se svou odpovědí chvíli sečkala, rozmýšlela se, jak to správně říct, aby si to Chafulumsa nepobral trochu jinak. Měl takové, jiné chápání než ostatní lidé.
„Nastrčené," řekla a když už chlapec otevíral pusu na další otázku, rychle to dořekla: „Jakoby by to byla past, Anup nás nejspíš zkouší," zamyšleně svraštila obočí, něco tu nesedělo.
Chafulumsa bezděčně pokrčil rameny, nejspíš se také snažil zapojit mozkové buňky.
„Víš co? Necháme to být, už se tu zdržujeme dost dlouho. Anubis nás tímhle tempem určitě brzy vyčmuchá s těma svýma pitomýma božskýma schopnostma. Nechme to tlačítko být, nestojí nám za potíže!" prohlásil a zvedl se k odchodu.
„Omyl, lidičkové! Já vás vyčmuchal už dávno!" ozvalo se z protější strany posměšně.
Za zdí, kde mu vyčuhoval pouze čumák, se krčil bůh mrtvých v podobě šakala a teď už před nimi stál v plné své „kráse".
„Tak proč si nás už nesežral?" dorážela na něj Sarah zlostně. Anup vztáhl ruce, že jim nechce ublížit.
„Ano synu Života, byl to chyták. Moc se mi líbilo, že jste na to přišli. Ačkoliv, lidičkové, mohli jste si dávat pozor na jazyk.
Podíval se ledovým pohledem na Ka a ten zčervenal až za ušima.
„Ehm, já-já se omlouvám!" koktal. Anub to odbyl mocným máchnutím ruky.
„Důležité je, že jste prošli zkouškou."
„Počkat, takže si nás nechtěl sežrat?" ujišťovala se Sarah, kterou vztek nepřecházel.
„Ne, dalšího smrtelníka už nesežeru. Jejich maso je moc tuhé, suché, moc kostí a špatně se tráví," odpočítával na prstech.„Pak neděláte nic jiného, než že sedíte na záchodě a po jednom takovém incidentu, už prostě víckrát ne!"
„Aha," hlesla Sarah.„No, a, ehm, v čem spočívala ta zkouška?"
Anup na na Ka upřel svůj černočerný zrak. „Řekl bych že v tom, že jste si nic neulehčili, čelili jste osudu."
Ka se nadechl, konečně byla jeho chvíle. „Bastet mi slíbila, že mi povíte, co jsem zač," nakousnul.
Bůh pohřbů kývl, ale Ka věděl, že je čeká další neúspěchú, už jen kvůli jeho výrazu ve tváři.
„V jistém smyslu vám spíš poradím," klekl si před něj a položil mu ruce na ramena.
„Musíte najít pět posvátných symbolů těch nejvyšších, jeden mám já, jeden Bastet, další bohyně Eset, bůh Hór a bůh Sutech." Chvíli počkal až všechno vstřebá, a pak pokračoval:
„Ten svůj vám dám, Bastet vám už jeden dala, další tři musíte najít sami."
„Počkat, Bastet nám žádný nedala!" rozhodil Ka rukama.
„Ale jistěže Chafulumso, podívej se pořádně na svou krásnou přítelkyni," poradil mu.
Ka chtěl namítat, že spolu nic nemají, ale zadíval se na Sarah, která ho pražila pohledem a tké chtěl vědět, o čem mluví.
„Sarah?" ptal se sám sebe, když jí viděl. Byla krásná, jako vždycky. Půvabná jako sama bohyně. Dlouhá štíhlé nohy, srobná ramena a nikoli plochý hrudník.
„Přišel jsi na to, jsi chytrý kluk. Až je všechny najdete, musíte do síně bohů, jak se tam dostanete jest na vás a na trůnu musíte velkého Rea rozbít tyto amulety!" řekl bůh a udeřil si pěstí do dlaně.
„Ale to musím rozbít Sarah!" protestoval Ka.
Anup pokrčil rameny. Jakoby se jeho povaha neustále měnila, jako na rozbořeném moři. Jednou byl klidný a jindy nahněvaný.
„Cestou se potkáte s bohy, kteří k vám nebudou zrovna přívětiví, přijměte ode mně tedy tyto dary."
V jedné ruce se mu znenadání zjevil chopeš, malý jezdecký meč a v druhé dlouhý luk s toulcem plným šípy.
Dýku podal Sarah a meč Chafulumsovi. Byl to překrásný chopeš, padl přesně do jeho ruky a byl i dobře vyvážený.
Jezdecký meč zase nadchl Sarah. Byl to takový dlouhý nůž, něco mezi mečem a dýkou. Luk dostala také ona, Anup jí prozradil, že pochází z jednoho pustého ostrova, kde žijí lukostřelci, které v jejich umění nikdo nepřekoná a jsou téměř nespatřitelní.
„Říká se jí Spatha, je původně z Říma," okomentoval jezdecký meč Anup a otočil se.
„Ty už odcházíš?" zeptala se pořád užasle Sarah a lehce se usmála. Přeci jen měl tenhle děsivý bůh něco do sebe. Přeci jen si s nimi pouze hrál!

„Můj čas nadešel, lidičkové...