Mumifikace

Část 16

Všude se povalovaly kočky!
Upřímně, Sarah kočky nesnášela. Její táta je miloval. Ale jejich chlupy se vždy povalovaly na nejméně vhodných místech, a když máte doma kočku, nikdy nemáte svoje soukromí. Lezou všude, kdykoliv se jim zachce.
Teď se ty chlupaté barevné koule rozvalovaly všude pod jejíma nohama. Sarah by je nejraději nakopla do zadnice, ale věděla, že v tomhle městě jsou kočky posvátné a běda tomu, kdo by jim ublížil.
Proto raději kočky obcházeli a dál mířili k obrovskému chrámu před nimi, který jen umocňoval tu tajuplnou atmosféru a posvátnou úctu.
Byla to vysoká kamenná stavba, kterou nejspíš při životě držely jen podpěrné tlusté sloupy. Na schodech jak jinak leželi kočky a kocouři všech druhů a barev a společnost jim dělalo i pár jejich sošek. Zrovna nejstabilněji budova nevypadala, ale i tak mohla Sarah obdivovat úžasnou architekturu. Nepodobala se žádným jiným.
Nejraději by před Bastetiným chrámem stála věčně, ale Kosey je mávnutím ruky vyzval, aby přichvátli.
„Nemá na vás celý den!" Kněží už na vás čekají, jakoby říkal.
Ka i Sarah se rozběhli do schodů a přeskakovali kočky, které měly tu smůlu a přišly jim do cesty.
Tajuplné postavy, kterým by se člověk bál podívat do tváře, na ně opravdu čekaly. Proč? Proč měla Sarah pocit, jakoby by všechno věděli? Proč je pozvali do chrámu, co od nich chtěli?
Kosey dovnitř nesměl, ale místní kněží chrámu je vedli temnými uličkami beze slova, která by se jinak rozléhala v obrovských chodbách. Dorazili k velikým dveřím.
„Bastet vás očekává, cizinci," pošeptala jim jedna z kněží. „Buďto se jí zalíbíte, nebo je váš osud zpečetěn."
Chafulumsa si přejel rukou po krku a vyplázl jazyk, naznačujíc smrt. Přeběhl jí z toho mráz po zádech. Rozhodně to nebylo vtipné, ani trochu.
Vstoupili do a dveře se za nimi s prásknutím zavřely, na to už byla Sarah zvyklá, dveře se vždy. když je s Ka, zavírají samy od sebe.
„Jsme tu sami," prohodila Sarah ledabyle a zkoumala místnost.
Přímo naproti nim stála na malém stupínku malá soška kočky a pod ní se rozvalovaly různé obětiny. Sarah raději ani nechtěla vědět co to je, páchlo to, a strašně.
„A co máme podle nich dělat?" zeptala se tiše, jako by mohla někoho v té místnosti vyrušit, a Chafulumsa zamyšleně pokýval hlavou. Samozřejmě, on to věděl.
„Myslím, že bychom jí měli něco obětovat," navrhl.
„To je první rozumná věc, co jsem od tebe za dnešek slyšela, ty Sherolocku," poškádlila ho Sarah. Ka už začal rudnout vzteky, chtěl něco drzého odseknout, ale Sarah ho zadržela. Neměla provokovat.
„Pro něco tu jsme," upozornila ho a poté se zeptala:
„Máš co obětovat? Já totiž ne. A o oblečení přijít nehodlám. Už tak jsem sotva oblečená."
Její úzké šaty jí sice nedovolily s sebou mít nic, ale alespoň nějaké měla. Suknici samotnou by si nikdy nevzala. Chafulumsa byl však vybaven.
Dal ruku do svého koženého váčku a vytáhl kus chleba. Sarah se na něj pronikavě zadívala.
„No co?" řekl, jako by se nechumelilo, „občas mě přepadá hlad."
„Občas," zamumlala si posměšně ještě Sarah a rovně kráčela k sošce.
Chafulumsa před ní položil chleba.
„Ó mocná bohyně Basetet," pronesla Sarah silným hlasem a připadala si jako blbec, „ukaž nám...ehm, co nám máš ukázat."
„Nebo nás zabij," dodal později do ticha Ka.
Nic se nedělo, jako obvykle, ale oba věděli, že to není symbol neúspěchu, pouze napjatého očekávání, kterého se jim vždy dostávalo silnými doušky.
Kolem sošky se začala tvořil silná mlha a oba se rozkašlali a zakrývali si oči, které je štípaly. Když je konečně otevřeli, spatřili něco nečekaného.
Před nimi stála krásná černá kočka, jejíž kožich se leskl havraní černí, a s pronikavýma hnědýma očima, které je sledovaly
Z uší jí bimbaly náušnice a na krku, ocasu i tlapkách různé náramky. Nejbytelnější ze všech byl zlatý kolem tenkého dlouhého krku, byl tak velký, že byl skoro zázrak, že se stále ladně nesla na čtyřech nohách. V něm byly vyryty všechny možné ornamenty. Od Anch, který přitahoval jejich pozornost, až po skarabea zvedajícího slunce, jak jinak také symbol reinkarnace.
Kočka jakoby se povýšeně ušklíbla a spiklenecky mrkla.
Její nohy se prodloužily, záda narovnala a chlupy se vsákly do kůže. A bylo to nechutné, alespoň podle Sarah, která na bohyni nezírala s posvátnou úctou, jako Ka.
Před nimi stála krásná žena, žádná kočičí hlava.... Černé lesklé havraní vlasy jí splývaly na záda a hnědé oči jakoby zářily jak mateřskou láskou, tak důstojností. Byla opálená do odstínu čokolády a její oblečení zakrývalo pouze nejintimnější části těla. Kolem očí měla namalované linky a jedno z nich zdobilo i pár linek navíc- Horovo oko.
Bastet byla jeho služebnicí.
Z hlavy jí rostly velké černé uši. Kolem krku jí visel tentýž ozdobný prvek, ačkoliv i její paže byly ověšeny tunou kovu.
Ihned padli na kolena. Ne že by jim to velela hlava. Poklonili se, ač chtěli, nebo ne-
„Vstaňte cizinci," pokynula jim hlasem, který byl zvyknut udělovat rozkazy, a Ka se Sarah se zase postavili. Bastet se jim dlouze a pronikavě zadívala do očí.
„Já vím, kdo jste, cizinci. Vidím před očima celý váš život." Sarah trochu znejistěla. Co když Bastet ví, že nemá ráda kočky? Nezabije je proto?
„Ale také vím, co chcete," pokračovala dál ve svém monologu tónovaným hlasem.
„Ale než vám řeknu odpověď na vaši otázku, musíte vy zodpovědět hádanku." V jejích očích se zlověstně blýsklo.
„Pokud ne, váš život patří mně," uchechtla se a propletla si prsty s dlouhými nehty, které se opravdu skoro podobaly drápům.
Ta určitě nechodí kolem horké kaše..
„Vidíš ho na každém kroku,
je všude kolem tebe, a přece je vzácný.
Vzít ho je snadné a darovat nemožné.
Jeho sestry se každý bojí,
ačkoli bývá laskavější než on sám.
Často je krutý,
ale přesto ho milujeme a nechceme jej ztratit.
Pověz, o kom mluvím? 
Pak se ubráníš."
Sarah se sevřel žaludek. Hádanku nečekala, tu by čekala třeba jen od sfingy, ale Bastet?
Pomalu se znovu přeříkávala všechny verše a věděla, že Ka a ni spoléhá. Jeho výraz mluvil za vše.
Nervózně chodila před bohyní, která si s ní pohrávala doslova jako kočka s myší a shlížela na ni s očekáváním jejího selhání. Pak se ubráníš.
„Už to mám!" vykřikla a Bastet na ni jen kulila své obrovské hnědé oči, když zazářil její vítězný úsměv.

Tak co? Už víte odpověď na hádanku? Zkuste mi psát do zpráv :)