Mumifikace

Část 18

V plánu bylo vyrazit brzy, ale to neznala Chafulumsu. Ten vstal skoro na oběd, takže v dobu největšího horka se jak totální blbci ploužili ven z liduprázdného města.
Bratři podivíni, jak je nazvali, nic nenamítali a s klidem je propustili, neměli právo je držet.
Kdyby Ka nedostal geniální nápad, opravdu se mu v té dubové palici rozsvítilo, nejspíš dopadli jako při poslední cestě rozpálenou pouští.
„Sarah?"
„Hmm," zabručela nesoustředěně a snažila se prokouknout písečnou clonu před nimi.
„Promiň, cos to říkal?" Nedávala pozor a Chafulumsa jí něco vysvětloval celých pět minut. Ka se slitoval.
„Nebudu to říkat znovu, řeknu to zkráceně. Za prvé, žene se sem písečná bouře a za druhé, mám ten váček s penězi."
„Eh?" Ano, toto slovo potvrzovalo její nadprůměrnou inteligenci, nechápala ho. Chafulumsa se plácl po čele.
„Jsme kousek od Nilu," napovídal jí. Sarah na něj civěla, jako by byl obří růžová houba uprostřed pouště.
„Najmeme si loď ty hloupá!" smál se a pohazoval měchem, který uloupil u bratrů. Ano, pan políbím učitelku opravdu kradl, asi ho zkazila.
Ani ne hodinu nato si to brázdili Nilem na Esetině duze. Divný název, ale její kormidelník byl ještě divnější.
„Vítejte na Esetině duze!" zvolal pisklavým hlasem.
„Pofrčíme po kouzelné a barevné duze až k chrámu!" smál se a rukama znázorňoval duhu.
Byl to malý obtloustlý mužík s úsměvem od ucha k uchu, který měl neustále, jakoby mu na tváři přimrzl. Mohli byste si ho splést s Yettim, byl stejně chlupatý a Sarah usoudila, že není zrovna nejvhodnější mít suknici. Jediný rozdíl byl v barvě, Yetti měl bílé chlupy a tenhle chlápek? Byl tmavý, protože celý život je na vodě, kde paří a paří.
Chafulumsa si zakroužil u hlavy prstem a bylo jasné - ten chlap je magor.
Asi byste neřekli, ale Nil je vlastně v Egyptě hlavní dopravní tepnou. Plavba ale nebyla lehká, v některých místech byly mělčiny a písčiny a hlavně všude plavali krokodýli.
Naneštěstí pro Sarah, měla mořskou nemoc, a tak celou plavbu křečovitě svírala kus lodi, zatímco se loď vesele proháněla řekou za pomocí vesel. Sarah se před očima všechno houpalo a Chafulumsa se jen smál a smál. Stihla se i pozvracet přímo do duhové řeky. Když už si trochu zvykla, začala se jí do obličeje vracet barva a samým štěstím dala Chafulumsovi perdu do zad se slovy:
„To máš za to!"
„Sbohem! Ať vás Eset s duhovými koníčky všude provází!" volal za nimi ještě potrhlý kapitán, u kterého nikdo nevěděl, jak to, že se nepřevrátili, když vyráželi z přístavu do rušných ulic města, kde ležel Anubisův chrám. Zde neběhaly kočky a nechodilo tu ani moc lidí, typický Anub. Všude ticho a nebylo to jen pozdní hodinou.
Chrám stojící přímo ve středu strašlivého města, byl postaven z černého mramoru a naháněl hrůzu už z dálky.
„Ty jsi ale strašpytel!" posmíval se jí Ka, ale Sarah věděla, že on se klepe strachy také. S bohy není radno si zahrávat, oni hrají nebezpečnou hru, která pro smrtelníky nikdy nekončí dobře. Vešli do chrámu, kde už na ně trpělivě vyčkávali kněží oděni v černých hábitech. Sarah protočila oči, bylo to až moc velké klišé.
„Očekávali jsme vás, pojďte tudy," vyzval je jeden z nich hlubokým hlasem, otočil se na podpatku a jednoduše odcházel. Bylo mu jedno, zda jdou, anebo ne.
Zase dveře, zase místnost a zase soška a opětné klišé. Egypt byl snad jedno velké klišé a bohové taky. Tentokrát byla místnost do šeda a soška malého šakala.
„Máš co obětovat?" zeptala se Sarah znuděně a nenuceně se opřela se založenýma rukama o zeď. Ka sice už neměl žvanec, ale pár drobásků stačilo.
„Zjev se nám, mocný Anube!"zakřičela a vztáhla ruce do výšky, aby to mělo větší efekt. Samozřejmě si připadala trapně, ale když malá soška otevřela oči, připadala si jako čaroděj ze země Oz a to jí bohatě stačila.
Socha výhružně zavrčela a protáhla se, jen aby se zvětšila do strašlivější podoby zvířete, které až na jiný druh, vypadalo podobně jako Bastet - přezdobeně.
Jakmile se šakal přestal věnovat protahování všech možných končetin, zaregistroval je, stočil se k nim, vycenil své ostré tesáky a opět hrůzně zavrčel. Pomalu se přibližoval k nim, nikoli ladně, ale dupal a jeho drápy skřípaly a kamennou dlažbu. A jak se tak blížil, začal se zvětšovat, tělo se mu také protáhlo a z tlamy se stal lidský obličej.
Nakonec před nimi stál chlapec jen o trochu starší než oni, jistěže všem bohů je šestnáct, to je plně normální!
Byl bledší než normální Egypťané - asi tak jako  Chafulumsa, stovky let v temnotě udělají své - a byl oblečený jen v černé suknici. Měl uhlově černé vlasy a stejně tak i oči.
Sarah nad ním mohla i slintat, jak byl krásný. Měl vypracované tělo a jediné, co jeho vzhled kazilo, byly dlouhé šakalí uši, které mu stály na hlavě.
Ledabyle se opřel o cep, symbol faraonů a zívl.
„Tak se konečně vymáčkněte, ať mám pokoj," pronesl typickým hlasem puberťáka a jeho oči se přimhouřily tak, že linky jakoby splývaly s jeho duhovkami a nebezpečně svítily.
„Ehm, poslal nás bohyně Bastet," řekl očividně nervózní z oné aury, kterou bůh vydával, Ka a Anubis znovu zívl a zamával před sebou líně rukou nahoru a dolu.
„Vím, vím a dál?"
„To máš vědět ty!"
Anubis se zlomyslně zasmál. „Řeknu vám, co chcete vědět, ale pouze, pokud si se mnou zahrajete hru."
Už to měl očividně naplánované. Věděl vše dopředu.
„Hru?" zeptala se Sarah, jakoby nic takového nečekala. Bohové pitomí.
„Ano, hru," přisvědčil bůh nad věcí. „Je vcelku lehká, ale nebezpečná!" smál se.„Já budu lovec a vy mé oběti, už dlouho jsem si nezalovil. Pořád tvrdnu v tom podsvětí a musíte mě chápat, už mě to nudí!"
Oba vytřeštili nevěřícně oči. Jsou mrtví, výborně, plán nevyšel.
„Než Re vystřídá oblohu i podsvětí. Nesmím vás chytit, můžete proti mně bojovat, můžete se schovat. Ale když vás chytím, je po vás. Rozmyslete si to, lidičkové!"
Sarah se otočila  k Chafulumsovi a potichu promluvila:
„Zabije nás tak jako tak. Pokud teď odmítneme, zabije nás, ale pokud přijmeme, máme alespoň nějakou šanci na přežití."
„Dobře, přijímáme," odpověděla rozhodně a ani nečekala na reakci Ka.
„Tak tedy platí, ale abyste si nepřipadali nějak ošizeně, že vy jste pouzí lidé a já mocný bůh, daruji vám špetku kouzel, lidičkové!"
Kolem nich se rozhostila tma.
„Hra začíná, lidičkové! Utíkejte, bojte se!"

Tak se vám omlouvám, že tu máme další až teď, ale škola je prostě zabiják a matika by si měla řešit své problémy sama, protože já tu od toho nejsem. Také mi drobet došly nápady, ale jsou zpět z dovolené, takže dobrý xD chtěla jsem tenhle díl udělat trochu komický, tak snad jste se bavili.