Mumifikace

Část 14

Sarah se s trhnutím otočila a čelila pohledu jen o něco málo staršího chlapce, než byli oni. Div jí její hříšná duše neutekla, jak se lekla.
 Onen kluk na sobě měl pouze suknici, svalnatou hruď všem přítomným hrdě ukazoval, až by Ka mohl žárlit, a hlava se mu jen leskla pleší. Kolem očí měl namalované všudy přítomné linky a tvář mu zdobil zářící úsměv. Než se stihli vzpamatovat z počátečního šoku, chlapec k nim přistoupil a spustil:
„Zdravím, jmenuji se Kosey," řekl suše a Sarah si ihned vzpomněla na slova podobného kádru, když potkala Ka. Chlapcův hlas byl vysoký, příliš mladistvý k jeho jménu, který si Sarah ihned přelouskala; Kosey znamenal lev a docela k chlapci seděl.
Měl poněkud světlejší pokožku než ostatní egypťané a Sarah věděla, že jeho jméno pochází z rčení "bil se jako lev." Takže Kosey, jejich zachránce, byl určitě velmi zdatný v boji, proto lev.
„Já a můj bratr jsme vás našli v poušti," vyprávěl a nadšeně rozhazoval rukama a procházel se místností. „Měli jste nesmírné štěstí. Kdybychom přišli jenom o chvíli později, nejspíš byste byli už mrtví."
Sarah to moc vtipné nepřišlo, přestože chlapec používal tón, který naznačoval, že to vtipné asi je. Úplně normálně se přece stávalo, že lidé umřeli v poušti, ne? Zatím oba dva mlčeli, přeci jen, pořád nevěděli, co se stalo. Vlastně vůbec netušili. Ale Sarah už si nejspíš vyvozovala. Oblečení jako ze starověku, ten kluk a mluva, to prostředí, ve kterém se nacházejí a umírání v poušti... Nebyli v přítomnosti! Ne, nebyl to ani sen, protože to bylo nesmírně trhlé a až moc živé. Vyvalila oči a otevřela pusu a zcela úplně jí bylo jedno, že na ni oba chlapci koukají.
„Sakra," ulevila si potichu. A pak jí vlétlo do hlavy, když se opětně vrátila ke svému oblečení. Zaťala pěsti a v hlavě jí bilo na poplach. Co když...to dostane?!
„Jsme vám moc vděční," děkoval Chafulumsa pokorně a lehce se klaněl, zatímco za jeho zády Sarah vyšilovala.
 Kosey pokýval hlavou, odvětil, že to byla jejich povinnost a rádi ve svém domě nechají hosty, načež jim pokynul, ať ho následují. Ka ihned poslechl a Sarah, zděšená svým poznatkem, zůstala zkoprněle stát. Za prvé, byla v minulosti. Za druhé, asi mluvila egyptsky, protože na angličtinu to rozhodně nevypadalo, ačkoliv mluvila zcela přirozeně, jako svým rodným jazykem.
Promasírovala si spánky a povzdechla si, než se rozběhla za oběma chlapci, aby je neztratila. Nejlepší bude vyhodnotit situaci přímo v terénu. Neustále si opakovala, že to co se děje, je jen sen, hloupý sen.
V jiné místnosti, kam se po schodech nahoru dostali, seděl na dřevěné lavici další chlapec ještě starší a svalnatější, to Sarah zajímalo asi nejvíc, než Kosey. Nejspíš jeho bratr.
Jakmile vešli, vzhlédl, ale pak se dál nerušeně věnoval své práci. Zrovna připravoval večeři.  Kosey jim znovu pokynul a Chafulumsa i Sarah, po tom co tak učinil Ka, se spokojeně posadili na zem do půlkruhu.
Kosey se k nim naklonil a tichým hláskem jim sdělil:
„Tohle je můj bratr Oubastet." Sarah si znovu přeložila význam jména -kočka. Oubastet se skutečně podobal kočce, bylo až ironické, jak všem seděly jejich jména. Sarah, no, asi ne. Oubastet byl štíhlý, malý a velmi svalnatý, čehož si všimla už při vchodu. Měl sice oholenou hlavu jako jeho bratr, ale teď mu na hlavě trůnila paruka.
Kosey jim řekl, že zastupuje velmi důležitou funkci v Bastetině domu. Byl to velmi dobrý písař a uměl už téměř všechny hieroglyfy, byl na něj velmi pyšný. Tak proto také ta kočka, poznamenala v duchu Sarah.
Bastet byla kočičí bohyně, která měla především na starost i porod. Byla velmi známá, a proto byly v Egyptě uctívány kočky. Egypťané totiž věřili, že kočky jsou převtělení této bohyně, a proto se například kočky z hořícího domu zachraňovali dřív než děti. Chafulumsovi to došlo dřív než Sarah.
„Jsme v Bubatis," naklonil se k ní s tichým sdělením. V městě Bubatis se prý údajně nacházel domov Bastet, kočičí bohyně.
To už jim Kosey rozdával rybu a chléb. K pití byla pouze voda, kterou přinesl Oubastet, když lovil ryby, to se také dozvěděli od Koseye. Sarah to přišlo docela vtipné, kočka lovící rybu. Zachichotala se, ale hned zmlkla.
V Egyptě se u řek měli na pozornosti. V divokých vodách se občas povalovali krokodýli a hroši a ti byli obzvlášť nebezpeční. Proto si egyptské ženy nechodily k řekám chodit prát prádlo, vše nechávali na mužích, kteří byli se svými noži také docela nebezpeční. Sarah se zasnila, ačkoliv jí v žaludku neustále hlodal strach a nervozita. Chtěla domů, necítila se v tomto období dobře. Teď si připadal jako Ka, když přišel do městského ruchu zcela zmatený. Teď si ale vesele povídal.
Sarah rybu nikdy moc nemusela, ale kručelo jí v břiše tak, že by přijmula nejspíš i chobotnici, a tak sporcovala celou rybu a kus chleba k tomu.
Chafulumsa měl rybu mnohem radši a byl rád, že jí konečně něco ze své domoviny. Ale ne že by mu jídlo od Sarah vadilo, bylo naopak velmi dobré. Třeba božská vajíčka!
 Kdyby se něco takového dalo zavést i tady, pomyslel si. Ani si to neuvědomil a už měl v sobě celou rybu i s přídavkem.
Rozčileně přejížděl očima z jednoho chlapce na druhého. Už je to tak dávno a přeci, jako by to bylo včera.  Nevěděl, jaký výraz na tváři nasadit, co říct, jak se chovat.
Venku už se stmívalo a Chafulumsa nenuceně zívl. Jakmile si toho Oubastet všiml, zvedl se. „Vidím, že jste nejspíš unaveni. Co byste řekli na teplou postel a trochu spánku?" zeptal se
Kdo by to byl řekl, že i po celodenním spánku v bezvědomí je člověk stále unavený?
Oba dva se s poděkováním odebrali do pokoje v suterénu.
Chafulumsa spokojeně ležel na lůžku, jeho pohled směřoval ke zdi, a pak se náhle zeptal:
„Ty, Sarah? To nám to začíná pěkně, nemyslíš?" 
Sarah něco zabručela a převalila se na druhý bok, aby ji už Ka nemohl otravovat. Možná byla trochu smutná, protože její domovina byla v tuto chvíli vzdálena stovky a stovky let a ona tam chtěla, ačkoliv si připadala sobecká. V její hlavě se ozývalo jediné: co nejrychleji z tohoto  místa zmizet. Zvláštní poct jí při tom hlodal v žaludku.
Chafulumsa zavřel oči a než se nadál, usnul, samozřejmě s úsměvem na tváři.