Number 10 [MidoTaka] (KnB)

16.

Ahoj!!

Věnováno Sebacielisbest <3 

Právě ze mě spadl obrovský kámen. Opravdu jsem se bál, i když jsem nevěřil, že by byl schopný si mě vzít proti mé vůli. Přesně tak Takao, nikdy by ti neublížil, tak hlavně nepanikař! Snažil jsem se uklidnit sám sebe. Ještě hodnou chvíli mě objímal a stále se mi omlouval. Ani po tomhle jsem zrovna moc v klidu nebyl. Vím, že na to jednou dojde, ale takhle jsem si to zrovna nepředstavoval. Jakmile se odtáhl, nasadil jsem úsměv a snažil se chovat normálně.
,,Půjdu do sprchy, jestli můžu?" spíš jsem oznámil, než se ptal. Slezl ze mě a já se tak zase cítil volně.

,,Samozřejmě, půjdu mezitím udělat něco k večeři, takže nespěchej." prohodil jsem a začal se oblékat. Pořád jsem se cítil tak provinile. Co to do mě vjelo. Nikdy bych mu neublížil a teď jsem to málem udělal. A proč? Protože mám problém ovládnout svou touhu i u někoho, koho miluji. Stává se ze mě sexu chtivé monstrum nebo co? Nebo prostě jen chci všechno uspěchat kvůli tomu, že se mi nelíbí jeho přátelíčkování s Midorimou. Jo to bude nejspíš ten důvod...

--------------------------------------------

Ten den jsem u něj přespal. Nic moc jsme toho zrovna nedělali a jen se v objetí dívali na seriál. Tohle jsem měl asi nejraději. Ráno jsem šel domů a celý den strávil s mámou a tátou. Mohl jsem tak myslet na jiné věci a ne na to, jak bych mohl zklamat Kiyoshiho nebo Midorimu.

Druhý den jsme spolu měli jít na hřiště. Kiyoshi přišel i se svým bratrem. Jen si v rychlosti sdělili svá jména a začalo se hrát. Nejdřív jsem utvořil dvojici s Yuuyou, takže ti dva byli spolu. Hrálo se na pět bodů. Myslel jsem si, že když nedovolím, aby míč skončil u Midorimy, budeme mít šanci, ale vypadalo to, že přesně na tohle spoléhal Kiyoshi. Nakonec vyhráli. 

Poté jsem byl ve dvojici s Kiyoshim, to byla celkem vyrovnaná hra, ale nakonec jsme zvítězili. Samozřejmě přišla řada i na  mě a Midorimu. Na naši spolupráci jsem se obzvláště těšil. Kdykoliv jsme dali bod, plácli jsme si a vítězně se usmívali. Bylo to fajn a my už byli dost sehraní, ale stejně jsme měli na mále a poslední bod nám dal opravdu zabrat. Neustále jsme se přetahovali o míč. Nemohl jsem si nevšimnout Kiyoshiho ostrých pohledů směrovaných na Midorimovu osobnost. Nakonec jsem vyhráli. Následně jsme si jen házeli na koš. 

,,Brácho, měl bys přestat s tím žárlením, už to začíná docházet i Takaovi a myslím, že nemáš důvod žárlit..." šeptl mi do ucha. Vražedně jsem se na něj podíval, aby mě laskavě přestal poučovat. O lásce ani její ztrátě nic neví, když dává přednost videohrám a basketbalu. Povzdechl jsem si. Vážně je to tak poznat? Když já si nemohl pomoct. Midorima se na něj pořád díval tak zamilovaně a mě to hrozně vytáčelo. Nechápu, že to ostatní neviděli. 

,,Takao, nezajedeme někam o víkendu tedy vlastně už zítra, když bude pátek?" optal jsem se a doufal, že bude souhlasit. Neříkám, že jsem tím částečně nechtěl naštvat Midorimu, ale taky než začne škola, chtěl jsem s ním strávit co nejvíc času.

,,Promiň, ale zítra se vrací sestra a máma s tátou jedou prý na nějakou "pracovní cestu" i když je mi jasné, že chtějí být prostě jen sami, takže mám na starost sestru já." 

,,Chápu. Budeš chtít pomoc s hlídáním?" optal jsem se jako správný přítel, ale jeho následující odpovědí mě úplně zazdil. 

,,To asi nebude potřeba, bude se mnou Midorima a jeho mladší sestra. Naplánovali jsme jim dětský den, ale pochybuji, že by to bylo něco pro tebe." řekl jsem a nervózně se drbal na zátylku. Nechtěl jsem ho nijak urazit, ale on děti moc nemusí a oni z něj mají naopak strach. 

,,To je asi pravda, nevadí, tak si pak večer zavoláme." řekl jsem klidně. Za to uvnitř jsem doslova zuřil. Oni budou celý víkend spolu? Doufám, že u něj nebude i spát. 

,,Promiň." hlesl jsem ještě. 

Pokračování příště...