Number 10 [MidoTaka] (KnB)

8.

Ahoj!!

Věnováno Hoang_Mai_11 pokusím se i tento příběh vydávat častěji :33

Podle svého horoskopu jsem měl dnes mít klidný den. Ale jestli mysleli tim klidným dnem nudu, kterou jsem pociťoval, tak bych raději něco rušnějšího. To bylo asi tím, že jindy mi dělá společnost Takao, ale dnes měl přespat u jeho nejlepšího přítele, takže jsem byl odsouzen k samotě. Podíval jsem se i na zítřejší den...setkání s kamarádem a milé překvapení. 

,,Milé překvapení?" prohodil jsem jen tak do větru. Pozastavil jsem se nad tou větou a přemýšlel, co bych od toho měl čekat. Nemám moc přátel už jen kvůli tomu, kým jsem. Natož takových přátel, aby mě mohli chtít překvapit. Jako na zavolanou mi přišla zpráva od Takaa...

Takao:
Nevím, jak se tě zeptat, ale nechceš přijít zítra k nám na večeři?

Me:
No vlastně ses zeptal celkem přímo, ale proč ne, rád přijdu.

Takao:
Dobře, vyzvednu tě na hřišti dřív, abychom si stihli ještě zaházet.
Ráno ti napíšu.
Teď musím...
Zatím.

Me:
Měj se a užij si večer.

---------------------------------

Využil jsem příležitosti a když byl Kyoshi ve sprše, napsal jsem Midorimovi. Ne, že bych s ním nechtěl strávit i zítřek, ale zase jsem nechtěl, aby se Midorima cítil jako náhrada, když u sebe nemám svého nejlepšího přítele.

Ležel jsem v jeho posteli a pociťoval menší únavu. Poté mi to všechno došlo...vždyť ležím v jeho posteli, chodím s ním a co dělají páry, co spolu chodí? Spí spolu. Co když se mnou bude chtít spát? Teda teď je na to ještě celkem brzy, ale jednou na to dojde, a co budu dělat? Vždyť já se v takových věcech vůbec nevyznám. Těžce jsem polkl a snažil se nemyslet na tyhle věci. 

,,Proč se tváříš, jako bys právě viděl ducha?" optal jsem se, když jsem vyšel ze sprchy a viděl jeho pobledlý výraz. Sedl jsem si kněmu na postel a sklonil se, abych mu mohl věnovat polibek na čelo. 

,,Děje se něco?" raději jsem se ho ještě jednou zeptal. Jako odpověď se mi dostalo zavrtění hlavou a sladký úsměv. Byl vážně k sežrání. Bokem jsem mu naznačil, ať se šoupne, a lehl jsem si k němu. Věnoval jsem mu polibek na tvář poté na tu druhou a nakonec na rty. Nechtěl jsem na něj tlačit, a tak jsem nezacházel dál. 

,,Máš nějaké plány na zítra?" 

,,No vlastně i jo, ale až odpoledne, pročpak?"

,,Aha...tak nějak jsem doufal, že bys tu přespal i zítra..."

,,Promiň, zítra k nám jde Midorima na večeři, rodiče ho chtěli poznat a ani nevím, jestli by mi dovolili tu znovu přespat..."

,,Midorima? Aaaha...tak ho pozdravuj." řekl jsem a snažil se potlačit svůj vztek. Ještě jsem se s ním nesetkal a už teď vůči němu cítím averzi.

Pokračování příště...