Number 10 [MidoTaka] (KnB)

17.

Ahoj!!

Kolem sedmé jsme se vydali domů. Kiyoshi šel s Yuuyou a já tak mohl jít s Midorimou. Chvíli jsme šli v tichosti. Midorima vypadal, jako by nad něčím přemýšlel. Podle toho, jak se mračil, to mělo spojitost s Kiyoshim. Přišlo mi, že si vůbec nesedli...nebo spíš Kiyoshi mu nedal šanci a Midorima není ten typ, co by se prosil o přátelství s někým, kdo ho nemusí. Proč ho ale Kiyoshi nemusí? Náhle ke mně stočil svůj pohled a s tím zmizela i ta poslední vráska. 
,,Děje se něco?" optal jsem se. 

,,Ne...nevím. Jen si tak říkám, jestli nechceš ten víkend zrušit? Nechci, abys měl problémy s Kiyoshim." řekl jsem. Ovšem on se jen zašklebil, jako by vůbec nechápal, o co jde. 

,,Problémy s Kiyoshim? Proč bych měl nějaké mít?" optal jsem se nazpátek. Nechápal jsem, kam tím míří. 

,,Nechci být nijak zlý, ale myslím si, že on mě zrovna dvakrát nemusí. A taky asi nemá rád, když trávíš tolik času se mnou..." vysvětlil jsem mu to. Snad už to pochopí. Nechtěl jsem se vzdávat společného víkendu s ním ,ale rád bych se vyhnul problémům. Kiyoshi nevypadá zrovna jako milý člověk. 

Možná už mi to začalo docházet. Kiyoshi na něj nejspíš žárlí. Vždyť nemá důvod žárlit, je to jen kamarád. Později si s ním o tom musím promluvit. 
,,Nebudu to rušit. On nemá děti zrovna v lásce, jsou pro ně moc vyčerpávající a Rin přijde strašidelný, navíc jí mamka objasnila s tím, že bude mít novou kamarádku. Nemůžu ji zklamat a taky nemůžu vycouvat z naší výzvy, že? takže není co řešit." řekl jsem s úsměvem. 

,,Takže mi prostě jen chceš dokázat, že si tě má sestřička zamiluje?" optal jsem se a též mu věnoval lehký úsměv. Kdybys jen věděl, že jsem se do tebe nejspíš zamiloval dřív, pomyslel jsem si. Každým dnem s ním jsem si tím byl čím dál víc jistý. Ale jak by to asi bral on?

,,Ne jen to, taky ti dát pár rad, jak jsem slíbil." 

,,V kolik se chceš zítra sejít?" 

,,Rodiče odjíždí po dvanácté, takže třeba v jednu. Mezitím vymyslím nějaký program. Jak se vlastně jmenuje tvá sestra?" 

,,Haruka, ale jestli chceš, aby tě už od začátku měla ráda, říkej ji Haru-chan. A jak se jmenuje tvá sestřička?" 

,,Děkuji za radu a má setsřička se jmenuje Rin. Taky bych tě měl upozornit, že rádá dává lidem s dlouhým jménem přezdívku." 

,,Už se těším, jak bude říkat mě." řekl jsem a začal se umívat. Nedokážu si představit společný víkend s mojí zlobivou sestrou, Takaem a dalším andílkem jako je on. Už teď jsem věděl, že doženu všechny ty roky bez smíchu za jeden víkend. 

,,Doufám, že se takhle budeš smát po celý víkend, říkal jsem ti, že ti úsměv sluší." 

Nelichoť mi, nechci se před tebou červenat a nenuť mě se pořád usmívat! Křičely mé myšlenky. 
,,A já ti říkal, že k tomu musím mít důvod, což dva malý prckové rozhodně budou tím důvodem." zalhal jsem. Už jsme stáli před jeho domem. 

,,Mám tě jít doprovodit?" optal jsem se. Z nějakého důvodu jsem se s ním ještě nechtěl loučit. 

,,Ne, vždyť víš, že to mám kousek, měl by sis šetřit energii na zítra." 

,,Dobře tak v jednu." řekl jsem a objal ho, tak jako jsem byl zvyklý vždy objímat Kiyoshiho, když jsme se loučili. Rychle jsem se odtáhl. Co když nemá objímání rád? Ne všichni jsou rádi za to, že jim druzí narušují osobní prostor. 
,,Promiň...síla zvyku." 

,,Síla zvyku...to abych si začal také zvykat." řekl jsem a zvedl ruku na pozdrav. Jakmile se otočil, oddechl jsem si. Málem jsem měl zástavu. Jako už jednou jsem jej objal, ale bylo to stejně spontánní a "vražedné" stejně jako teď. 

Pokračování příště...