Number 10 [MidoTaka] (KnB)

2.

Ahoj!! 

Jsem Midorima Shintarou, za pár dnů mi bude šestnáct. Jsem vysoký snad i pohledný a díky basketbalu dost ve formě, aspoň tedy co se týče svalů. Mám zelené vlasy i oči a nosím brýle. Mými koníčky je sledovat každý den horoskop, abych se vyhnul všem špatným dnům či lidem nebo nečekaným příhodám. Dále je to basketbal a dá se říct, že i čtení. Jsem velice důkladný možná až puntičkářský. Nejsem nijak společenský a málo komu věřím. To je asi vše. 

Když začali letní prázdniny, začalo i naše stěhování. Nevím, proč mi rodiče vybrali školu tak daleko a už vůbec netuším, proč jsme se kvůli tomu měli stěhovat, když jsem prostě mohl jen dojíždět. Zvykal jsem si na novou ulici a otravné sousedy. Také jsem prozkoumával okolí a zjistil, že je poblíž basketbalové hriště. Přes den tam chodilo celkem dost lidí a hlavně dětí, což není nic pro mě. Avšak k večeru bylo hriště volné. 

Než jsem šel ven, raději jsem se koukl do horoskopu, co mě dnes čeká. Dnes jsem měl potkat svou životní lásku. Zajímavé, ale tohle byla jediná předpověď, které jsem nechtěl věřit. Má láska byl basketbal a na ničem jiném mi nikdy tolik nezáleželo. Nechal jsem to být a raději už šel, abych se přeladil na jiné myšlenky. Dnes bylo opět hřiště volné. 

Jako obvykle jsem trénoval své trojky. Když si to tak uvědomuji...nikdy jsem nějak nebyl hráč, co dribluje s míčem přes celé hřiště, vyskočí do vzduchu a dá koš. Neměl jsem ani nemám takovou kondičku, abych tohle vydržel dělat celou hru. Na druhou stranu není trojka, kterou bych netrefil. Takže pokud se dostane míč ke mně, tým má zaručené další tři body. Ani nevím, proč jsem se to nikdy nepokusil změnit. 

Z mého přemýšlení mě vyrušily oči přilepené na mé postavě. Přizval jsem ho k sobě. Celkem malý docela pohledný kluk s míčem. Byl ze mě úplně ve stresu a nejspíš mě znal, tak možná proto. Začal mumlat něco o tom, že nečekal, že bych ho zrovna já přizval k tomu si zaházet. Jenže Kiseki no Sedai se rozpadla a já nejsem žádná celebrita, tak proč byl tak překvapený. 

A jelikož to byl jediný člověk, kterého jsem za dnešek potkal, nemá to být má celoživotní láska? V duchu jsem nad tím zakroutil hlavou. Té předpovědi jsem nevěřil už ani trochu. 

Zdál se celkem fajn, trochu jsme si popovídali a zůstali tam až do večera. Rovnou jsme se domluvili, že se zítra opět sejdeme ve stejnou dobu a znovu si zaházíme. No proč ne?

Pokračování příště...