Number 10 [MidoTaka] (KnB)

22.

Ahoj!!

Věnováno Nicollet554Awe 😊

,,Už zase s tím začínáš? Je v pohodě. Neměl bys být vůči němu tak zaujatý, nic ti neudělal, tak proč ho prostě nemůžeš začít vnímat jako kamaráda, nebo se aspoň tak tvářit. Všiml si, že ho doslova nesnášíš a neví proč."

,,Jo tak vy už se o mně i bavíte? To bys mu rovnou mohl říct, že spolu chodíme. Nemůžu ho mít rád, prostě nemůžu, ale to ty nepochopíš."

,,Myslím, že zase nemusí vědět všechno a ne nebavíme se o tobě...jen mu to prostě bylo celkem líto a nechtěl mi dělat problémy a chtěl ten víkend raději zrušit."

,,Tak proč to neudělal?" rozkřikl jsem se. Štvalo mě, jak ho pořád bránil. V jeho očích byl Midorima vždy ten lepší a to se znají tak krátce a já? Známe se už od dětství, a přesto se chová takhle?

,,Protože jsem mu řekl, že nechci, aby to rušil. Slíbil jsem to Rin. Ani nevíš, jakou měla radost, když se dozvěděla, že bude mít novou kamarádku. Ale to zase nemůžeš chápat ty, protože tvůj bratr už je velký a staráš se převážně jen o sebe. Nevím, proč na něj žárlíš..." křičel jsem naštvaně.

,,Protože to já mám být s tebou a trávit s tebou veškerý čas a ne on. A ty vždy dáš přednost jemu. A když si představím, jak jste vy dva v jednom stanu, zachvátí mě vztek. Máš přítele a i tak si lehneš do stanu k jinýmu?"

,,Tak a dost a co si jako myslíš, že jsem s ním v tom stanu dělal? Uvědomuješ si jak to teď vypadá, jak mi to přijde? Jako bys mě podezíral z nevěry, jako bys mi vůbec nevěřil. Nemáš důvod na něj žárlit. Vždyť ani nevím, jestli ho kluci přitahujou!"

,,Tobě věřím, ale jemu nevěřím...prostě nechci, aby ses s ním stýkal!"

,,Tak to už preháníš! Vždyť ho vůbec neznáš! A nemáš právo mi rozkazovat, co mám a nemám dělat! Jdu zpátky, ty si mezi tím můžeš v hlavě srovnat, jak se chováš..." řekl jsem už o něco klidněji a vydal se směrem k domu. Jenže on mě zastavil a přetočil zpět k sobě.

Krev ve mně pěnila. Neměl jsem v plánu ho nechat odejít. Chytil jsem ho za ruku a přitáhl k sobě do polibku. Odtrhl se ode mě, což mě naštvalo ještě víc. Tentokrát jsem ho chytil za obě ruce a namáčkl ho na plot. Naklonil jsem se k jeho uchu.
,,Jsi jen můj a jestli mě miluješ, tak to nakonec uděláš." pošeptal jsem a pohlédl do těch vystrašených oči. Nevím proč, ale vzrušilo mě to.

Nechápal jsem, co to do něj vjelo. Přitiskl se na mé rty a začal mě hrubě líbat a následně i kousat do rtu. Nelíbilo se mi to. Chtěl jsem se mu nějak vymotat ze sevření, ale jen malý náznak odporu a najednou jsem měl obě ruce nad hlavou. Silně je tlačil k sobě a to je držel jen jednou rukou. Třísky se mi zařezávaly do kůže. Slzy se mi začaly hrnout do očí. Druhou rukou mi sjel pod triko a začal mě osahávat různě po těle. Tak tohle už jsem si vůbec nechtěl nechat líbit. Chtěl jsem něco říct, ale pusu jsem měl zacpanou jeho jazykem. Kmital jsem sebou do všech stran. Najednou mi pustil ruce, ale zároveň mi tou, kterou je držel, vlezl pod kraťasy. Na nic jsem nečekal a odstrčil jsem ho od sebe a vlepil mu facku.
,,Proč se tak chováš?" řekl jsem tiše a cítil, jak si slzy probojovaly cestu ven.

Jako bych se najednou probral z transu. Co jsem to zase vyváděl? 
,,Promiň Takao...já nechtěl." hlesl jsem a natáhl ruku k jeho tváři, ale odstrčil ji pryč. 

,,Nesahej na mě!" křikl jsem a rozeběhl se pryč. Musel jsem se nejdřív uklidnit, než se vrátím. Kdyby mě takhle viděli, určitě by se vyptávali. 

Pokračování příště...