Number 10 [MidoTaka] (KnB)

3.

Ahoj!!

Má nuda byla zažehnána. Našel jsem si nového kamaráda a ještě k tomu ze zázračné generace. Čekal jsem, že bude působit namyšleně jako Aomine Daiki nebo Akashi Seijurou, ale on byl naprosto v pohodě. Dnes jsem si s ním měl jít opět zaházet. Nemohl jsem se dočkat, až odbije šestá hodina. 

Ještě než jsem šel ven, jsem si psal s Kiyoshim, který se nemohl dočkat, až se vrátí a bude mě moci obejmout. Občas mi jeho zprávy přišly poněkud zvláštní, jako bychom snad spolu měli chodit, což mě celkem znervózňovalo. Dokonce mě snad už asi třikrát políbil, ale nechtěl jsem nad tím nijak přemýšlet. Byl to můj nejlepší přítel a jinak jsem to nevnímal. 

----------------

,,Ahoj, nečekáš dlouho?"

,,Ne, teď jsem přišel."

,,Jak ses vlastně měl?"

,,Dnes jsem měl dobrou předpoveď, takže se mám dobře a co ty?"

,,Počkej, ty se vážně řídíš horoskopem, jak se o tobě píše?" optal jsem se a neubránil se úsměvu. 

,,No možná ti to připadá jako hloupost, ale ano. Díky tomu se vyhýbám nepříjemným věcem nebo se na ně aspoň můžu připravit." odpověděl jsem mu s vážným výrazem ve tváři.

,,V tom případě je to dost užitečné. Kam vůbec jdeš na vyšší střední?" položil jsem mu další otázku, abychzměnil téma. Ten jeho pohled...

,,Shuutoku a ty?"

,,Wow, budu chodit s hvězdou na stejnou školu." 

,,Nepřeháněj! No ale jsem rád, aspoň to nebude tak hrozné..."

,,Proč by mělo být?"

,,Nikdy nevíš, kdy potkáš někoho, koho jsi rozdrtil. Možná je podle tebe zázračná generace úžasná, ale spousta lidí nás nenavidí. Myslí si, že jsme namyšlení, zlý a talenti od přírody...to mě štve nejvíc, protože každý z nás se k tomu musel dopracovat a Akashi si nikdy nebral servítky. Byl přísný a nutil nás trénovat a vypilovat naše síly na maximum a až pak si někteří z nás začali dělat, co chtějí. Jemu to bylo jedno, dokud jsme vyhrávali. To jsem zase odbočil. Prostě nebylo to tak růžoví, jak si všichni mysleli."

,,Tak to mě mrzí...no ale jako útěchu ti můžu říct, že mě jste motivovali. Basket se stal mojí věrnou láskou, nikdy nezradí. A i když v tom nejsem přeborník, chci hrát dokud budu moci. V Shuutoku je basketbalový tým, ve kterém je můj nejlepší přítel jeho o rok mladší bratr, určitě nepohrdnou někým, jako jsi ty a když budu mít štěstí, možná se tam dostanu i já." 

,,Určitě po včerejšku jsem zjistil, že máš moc dobré oči a jsi hrozně rychlý. No ale už bylo dost kecání, jdeme trénovat." řekl jsem a usmál se na něj. Možná jsem nenašel životní lásku ale spíš dobrého přítele, pomyslel jsem si.

Scházeli jsme se takhle celý týden a jen za ten týden jsme o sobě vzájemně věděli snad všechno. Měl jsem ho opravdu rád a bavilo mě s ním trénovat, jenže další týden se měl vracet jeho nejlepší přítel, takže jsem předpokládal, že nebude mít tolik času...

Pokračování příště...