Number 10 [MidoTaka] (KnB)

4.

Ahoj!! 

Jmenuji se Kiyoshi Miyaji. Je mi sedmnáct ale v listopadu mi bude osmnáct. Nevím, co bych vám o sobě mohl říct...moc toho totiž není. Chodím na střední školu Shuutoku. Miluji basketbal a ještě víc než to svého nejlepšího přítele Takaa, kterému se všemožně snažím naznačit své city k němu. Jsem vysoký a celkem vypracovaný, mám blonďaté vlasy a takové sladce medové oči. Většinu času trávím v tělocvičně nebo s Takaem. Také mám o rok mladšího bratra, který se jmenuje Yuuya. 

Začali letní prázdniny a my jeli na dovolenou. Chtěl jsem sebou vzít i Takaa a vyznat mu své city, jenže jeho rodina jela do Benátek, takže by ho nepustili. Kéž bych to tušil dřív. Dovolenou jsem si vůbec neužil. Celou dobu jsem se těšil, až se vrátím. Občas jsme si napsali. Takao si našel nového kamaráda, což ve mně vzbuzovalo žárlení. Bylo by mi to jedno, kdyby se nejednalo zrovna o Midorimu ze zázračné generece. Věděl jsem, že k nim hodně vzhlížel, takže byla možnost, že mě odmítne. Sice jsem nikdy nevěděl, jestli je na holky či kluky, ale nikdy jsem ho s žádnou holkou neviděl a hlavně ho znám už deset let. 

Když jsem se vrátil domů, první na řadě byla sprcha a textovka Takakovi, že za půl hodiny sejdeme v parku. Rychle jsem se vysprchoval, poté usušil a převlékl se. Vzal jsem dárek pro Takaa a rychlou chůzí si to namířil do parku. Skělé, stihl jsem to včas. S úsměvem jsem objal Takaa. 

,,Jsem rád, že tě konečně vidím." hlesl jsem a láskyplně se na něj zadíval.

,,Také jsem rád, jaká byla dovolená?" optal jsem se. 

,,Nic moc, moře ani památky nejsou nic pro mě. Ovšem měl jsem tu čest zahrát si pouliční volejbal s Aominem...úplně mě rozdrtil, ale to se dalo čekat. A co ty?"

,,Já se měl fajn, ten odpočinek jsem potřeboval a Benátky jsou opravdu krásné. No věřím, že Amerika byla lepší."

,,Bez tebe ani ne. Něco jsem ti přinesl." řekl jsem a dal mu krabičku v níž byl řetízek s přívěškem.

,,Děkuji také pro tebe něco mám." 

,,To jsi nemusel, no tak to společně otevřeme." pobídl jsem ho. Otevřel jsem svou krabičku a hrozně mě potěšilo, že jsme mysleli oba na to samé. 

,,Mockrát děkuji." řekl jsem a aniž bych si to uvědomil, políbil jsem ho. Zmateně na mě zíral. 

,,Kiyoshi, proč se někdy chováš tak divně?" optal jsem se. Ne, že by mi to až tak tolik vadilo, ale bylo to prostě zvlaštní a jiní by si to mohli špatně vyložit.

,,Je na čase, abych řekl pravdu. Chtěl jsem ti to oznámit na dovolené, ale tví rodiče mi nedali možnost a já už to dál tajit nemůžu...zamiloval jsem se do tebe."

Pokračování příště...