Number 10 [MidoTaka] (KnB)

7.

Ahoj!!

Probudil jsem se do krásného dne. Šel jsem vykonat ranní hygienu a poté se hnrul za vůní z kuchyně. Mamka musela dělat vafle a taky že ano. S úsměvem jsem jí popřál dobré ráno a sedl se ke stolu. 

,,Za chviličku to bude hotové." řekla a též se usmála. Přišel i otec. Pozdravil mě a šel mamku obejmout a dát ji pusu na tvář. Bylo hezké, jak si i po takové době, co jsou spolu, projevovali lásku. Pomohl mamce dát vše na stůl a konečně jsme se mohli pustit do té dobroty. 

,,Všiml jsem si, že sis našel nového kamaráda. Nechceš ho někdy pozvat k nám?" nabídl mi otec. 

,,Určitě ho někdy pozvu. Vlastně bych se chtěl na něco zeptat." 

,,Copak potřebuješ?" 

,,Nic nepotřebuji. Já jen že se vrátil Kiyoshi a mě napadlo, jestli bych u něj dnes nemohl přespat, pokud by vám to nevadilo?" optal jsem se s lehkým úsměvem.

,,Jasně, vždyť máš prázdniny. Užívej si, než začneš chodit na vyšší střední, to už tolik času mít nebudeš. Jen ať dá jeho matka vědět, až přijdete z venku." 

,,Dobře a mockrát děkuji." řekl jsem a oba je objal. Poté jsem sklidil nádobí a šel do svého pokoje. Pustil jsem si písničky a projížděl jsem sociální sítě. V návrzích na přátele mi vyskočil Midorima. Chopil jsem se šance a zkusil mu odeslat žádost. Nepočítal jsem s tím, že by mi ji přijal hned, nevypadal na to, že by seděl doma na mobilu. Poté jsem napsal Kiyoshimu, že u něj mohu spát a v kolik se sejdeme. Chtěl, abych přišel hned po obědě. No proč ne? 

-------------------

Těsně před jeho domem jsem si uvědomil, co se vlastně včera stalo a nevěděl jsem, co od něj čekat. Ale na druhou stranu to pro mě byla výzva. Vyšel před dům a mile se usmál. Měl opravdu příjemný a hřejivý úsměv a vždy vypadal nad věcí, to jsem na něm obdivoval. 

,,Pojď rovnou dovnitř, je tu i Yuuya a chce si společné zahrát novou hru, co dostal. Víš, jaký je..." řekl a otráveně zakroutil hlavou. Jen jsem přikývl a šel do domu. Pozdravil jsem Yuuyu a sedl si k němu na pohovku. 

,,Chceš něco k pití?" optal se, načež jsem záporně zartěl hlavou. Přisedl si vedle mě a dal mi pusu na tvář, čehož si Yuuya všiml a zašklebil se. 

,,Tak už jste to konečně dali dohromady?" zeptal se. Kývl jsem na souhlas a snažil se zakrýt tu nervozitu. 

,,Už bylo na čase, Kiyoshi o tobě básní tak dlouho, ale dávej si pozor, v některých věcech je netrpělivý a dost žárlí." řekl a začal se smát. 

,,Yuu!! Nech toho, to není pravda!" snažil se bránit. Začal jsem se smát s Yuuyou a konečně se trochu uvolnil. Yuuya nám podal do ruky joystick a krátce nám pověděl o jeho nové hře. Byla to nějaká bojovka. To mi moc nešlo, za to Yuuya byl profík a Kiyoshi hned po něm. 

Když jsme dohráli, bylo něco kolem šesté. Nechápal jsem, jak jsem u toho mohl strávit tolik času, když mi to vůbec nešlo. 

,,Nepůjdeme ještě na zahradu?" optal se s úsměvem. 

,,Jo, aspoň mi můžeš v klidu povyprávět, co všechno jsi zažil na dovolené." řekl jsem a úsměv mu opětoval. 

Šli jsme tedy na zahradu. Venku bylo stále teplo, a tak jsem si lehl do trávy a díval se na oblohu. Kiyoshi si lehl vedle mě a začal vyprávět. Stočil jsem pohled k němu. Byl takhle celkem roztomilý, pomyslel jsem si a hleděl na něj dál. Domluvil a též mi věnoval svůj pohled. Nakonec si mě přitáhl k sobě a políbil mě. Na tohle bych si měl začít zvykat. Opět jsem pocítil ten příjemný pocit. 

,,Jsi tak roztomilý." pošeptal, když rozpojil naše rty a přesunul se na můj krk, kde zanechal červený flíček. ,,Kiyoshi, tohle nedělej, co když to uvidí rodiče." řekl jsem mírně naštvaně.

,,Promiň, ale jsi k sežrání, nemohl jsem odolat. Neboj, je malinkej zítra to nepůjde ani vidět." řekl a nevinně se usmál. Ještě jednou mě políbil a poté jsme opět hleděli na oblohu. 

Pokračování příště...