Number 10 [MidoTaka] (KnB)

9.

Ahoj!!

Věnováno aakashiseijurouu <3 

Když jsem ráno vstal, Kiyoshi už v posteli nebyl. Musím uznat, že se mi vedle něj spalo skvěle. Posadil jsem se a s protáhnutím si to zamířil do koupelny, kde jsem spáchal ranní hygienu. Poté jsem se šel převléknout a najít Kiyoshiho. Zrovna v kuchyni prostíral stůl. Pořádně jsem si ho prohlédl, jak mohl mít tolik energie hned po ránu? Měl na sobě kraťasy a tílko a přes to přehozenou zástěru. Musel jsem uznat, že i v tom vypadal neodolatelně. I pod tím vším se rýsovaly jeho svaly a skvěle stavěná postava. Zakroutil jsem hlavou, abych přestal myslet na blbosti. 

Koutkem oka jsem zahlédl, jak mě zkoumá pohledem a věnuje se svým myšlenkám. Nechal jsem ho tak ještě nějakou chvíli, byl při tom opravdu roztomilý, ostatně jako vždy. Jen by mě zajímalo, na co asi tak myslel. 

,,Naše šípková růženka se probudila. Jak ses vyspal?" optal jsem se ho, když začal vrtět hlavou. Rukou jsem pokynul, aby se posadil. 

,,Vedle tebe se asi nedá vyspat jinak než dobře. Od kdy se z tebe stal kuchař? Mimochodem voní to nádherně." pochválil jsem ho. 

,,No od jisté doby, kdy mi jeden velice pohledný hoch řekl ano. A tak jsem se rozhodl ukázat mu, že bych byl schopný se o něj postarat. Taky mám mladšího bráchu, který žije jen ve světě her." řekl jsem a šel si k němu pro polibek. 

,,Yuuyo, koukej vstát a mazej do kuchyně, jídlo už je hotový!!" zakřičel jsem. 

Najednou mi připadal tak dokonalý, až mi bylo celkem líto, že jsme se dali dohromady tak pozdě, když se známe už hodnou dobu. Yuuya sešel dolů a posadil se ke stolu. Jeho neupravené vlasy mě nutily se smát. Pustili jsme se do jídla. Nebudu lhát, bylo to báječné a nechal bych si tohle líbit každý den. Pomohl jsem mu sklidit nádobí. 

Když jsme měli vše hotové, sedl jsem si na židli a stáhl si ho na sebe. Jemně jsem jej políbil na krk. Zavalila ho husí kůže. 

,,Vážně musíte mít tu večeři dnes?" na oko smutně jsem se optal a sledoval, jak se červená stále víc. Jen pokýval hlavou. Tak nějak jsem doufal, že by to odvolal, ale on vždy drží své slovo.

,,Škoda, myslel jsem, že si tě budu moct užít déle. Kdy vlastně odcházíš?"

,,Vždyť budeme mít spoustu jiných dní, tak nesmutni. Před obědem. Musím mamce pomoc nakoupit, protože táta se vrací až k večeru. A taky si potom na chvíli zaházet na koš s Midorimou, než půjdeme k nám. Nechceš se přidat, určitě tě rád pozná." řekl jsem s nadějí, že by se ti dva mohli též spřátelit. 

,,Možná se zastavím." řekl jsem s úsměvem a rozcuchal mu vlasy. Přeci jen asi nebude na škodu se o něm dozvědět trochu víc. Aspoň budu vědět, co má v úmyslu.

,,Budu jedině rád." 

Pokračování příště...