Chci, abys mě chtěla

Part Thirty-One

Colson

Vyrazil jsem z bytu, jak nejrychleji jsem mohl. Na tváři mě pořád pálí facka, kterou jsem dostal od Brooke Cooperové. A že jsem si ji zasloužil! Nechápu, jak jsem jí mohl říct všechny ty zasraně nechutný věci. Jsem takovej kokot! Tohle se stane, když se napiju. Přesně tohle. Po práci jsme vyrazili s Marcusem na jedno pivko do baru. Za hodinu jsem v sobě měl už i pár panáků, když se ve dveřích zjevila Maddie. Ta ženská na mě musela připevnit nějakej GPS lokátor, protože se náhodně objeví všude, kde jsem já.

Samozřejmě, že jakmile nás spatřila, přisedla si k nám. No, k nám. Marcuse totálně ignorovala. Takže se sebral a odešel. Nezapomněl mě poplácat po rameni s komentářem o tom, abych se konečně pochlapil a tuhle ženskou použil a odhodil. To sotva! Dal jsem si dalších pár panáků na posilněnou a Maddie pořád jenom mlela. O její práci v kavárně, jak neschopní jsou její podřízení, proč jsem se neozval kvůli té večeři, co jsem jí slíbil, prostě kraviny, který si už sotva pamatuju. Očividně viděla, že se nudím, takže konverzaci stočila k tomu, že bych neměl tolik pít kvůli ženské, která si mě nezaslouží. To jsem trošku zbystřil. A co ta Maddie nevytáhla. Očividně jsem jí při mém minulém alkoholovém dýchánku vyprávěl, jak strašně miluju Brooke Cooperovou a jak jsem marnej, protože na ni nemám. Maddie začala kydat ohledně mé situace s Brooke totální hovna. To jsem se musel svěřovat v ožralosti zrovna téhle huse? Takže jsem se odporoučel na záchod a prachsprostě zdrhnul z lokálu.

Doma jsem si sedl k televizi a snažil se aspoň trochu vystřízlivět. Jenže do toho přišla Brooke a já se choval jako nechutný hovado. Byl jsem nasranej sám na sebe, na ni, na celou tuhle dokurvenou situaci a posral jsem to. Řekl jsem věci, dost nechutný na to, aby se mnou už Brooke Cooperová nikdy nepromluvila. A pak mi vrazila. Jsem takovej kokot! To snad není pravda! Vlezu hned do prvního volnýho taxíku a zamířím k Marcusovi. Dneska nemůžu spát doma. Nemůžu riskovat, že udělám ještě horší botu, než už jsem udělal.

Zvoním na Marcuse vytrvale nejmíň deset minut, než mi konečně otevře. Nečekám na pozvání, prostě vpadnu dovnitř a zalezu si do křesla. Marcus se na mě nechápavě podívá a zamíří k lednici. Hodí po mně plechovku pepsi: ,,Mám se ptát?"

,,Můžu tady přespat?"

,,Co se stalo? Je u tebe Maddie a snažíš se jí vyhnout?" Marcus a jeho vtípky. Většinou přicházejí v tu nejnevhodnější chvíli.

,,Nechci o tom mluvit. Ale dneska prostě nemůžu spát doma."

,,Můj gauč je ti k dispozici. Jako obvykle. Teď jdu spát. Tak dobrou noc, Šípková Růženko."

Jo, to, jak Marcus chrápe, slyším až do obýváku. Já se jenom převracím na gauči a nemůžu spát. Jak bych taky mohl, když poseru všechno, co můžu? Musím se Brooke co nejdřív omluvit, ale rozhodně se jí nebudu omlouvat dneska, v tom stavu, co jsem, bych byl schopnej to ještě zhoršit. Nebudu jí psát ani žádnou omluvnou smsku, jsem chlap, a když jsem jí dokázal říct všechny ty sračky do obličeje, co bych byl za pokrytce, kdybych omluvu poslal telefonem?

Nebo se mám na tohle všechno vykašlat a nechat to tak, jak to je? Stejně si o mně očividně myslela vždycky, že jsem kurevník a prase. Možná tohle všechno mi má pomoct udělat obrovskou tlustou čáru za Brooke Cooperovou.

Brooke

Ráno se proberu s ukrutnou bolestí hlavy. Jsem celá oteklá, divně napuchlá. I když se opravdu hodně snažím a použiju obrovskou vrstvu líčidel, Olivie stejně pozná, že je se mnou něco špatně. Doma jsem byla naštěstí sama, Colson se nevrátil, nejspíš jel za svou přítelkyní Maddie, když měl tak nepřekonatelnou chuť na sex.