Chci, abys mě chtěla

Part Thirty

Brooke

Vždycky mě mrzelo, že jsme s mámou neměly takovou tu holčičí chvilku, kdy já jí budu brečet v klíně, ona mě bude hladit po vlasech a do pusy si budu cpát kila čokolády se zmrzlinou. Něž jsem stihla poznat někoho, kvůli komu bych tuhle chvilku potřebovala, máma zemřela. Jenže dneska mám takový nepříjemný pocit, že přesně teď je ta chvíle..

Ne, prostě ne! Tohle není žádná holčičí uplakaná chvilka. Tohle je prostě jenom... Nevím, co to je, sakra! Nejradši bych šla zpátky ke Colsonovi do pokoje a Maddie vytáhla za vlasy na chodbu. Uklidni se, Brooke, uklidni se. S Colsonem jsme jenom spolubydlící. Nic víc, nic míň. Co vlastně vidím na chlapovi, co střídá ženský jako ponožky? Vždyť vím od začátku, co je zač. A všechno to, co se mezi námi stalo, byla jenom hra. Vyplnění dlouhé chvíle. Než bude mít Maddie chuť.

Ještě dlouho se převaluju v posteli a snažím se nemyslet na to, co se děje vedle v pokoji. Co by se asi dělo, Brooke? Colson byl naprosto mimo, takže s trochou štěstí teď zvrací Maddie do klína. Nasadím si sluchátka a jako první mi začne hrát Theory of a Deadman – All or Nothing. No super. To dokonale vystihuje situaci. Bože.

Ráno si už v klidu vychutnávám mícháná vajíčka. Rozhodla jsem se, že z téhle situace nebudu dělat žádnou vědu. Včera večer, zhruba po třiceti písničkách o zlomeným srdci, jsem si uvědomila, že jsem Brooke Cooperová. Ta Brooke Cooperová, co se přece nikdy nezamilovává, nikdy nebrečí kvůli žádnému chlapovi a nikdy se žádného o nic neprosí. A teď s tím rozhodně nebudu začínat. Colson je můj spolubydlící, a to, že jsme spolu párkrát spali? No a? Jediný, co mě štve je, že prostě jednou v životě nejsem ta, která končí románek. Tentokrát jsem byla odsunuta na druhou kolej já. No, fajn. Svět se nezboří.

,,Bože, dej mi kávu!" Allyson se ještě v pyžamu vymotá ze svého pokoje. S otráveným obličejem a přimhouřenýma očima hledá konvici s kávou. Chvilku se na ni dívá, jako by vnitřně bojovala sama s sebou, aby se nenapila přímo z konvice. Nakonec si naleje do hrnečku jako člověk a posadí se naproti mně. ,,Bože, chci ještě spát!"

Než se stačí pohodlně usadit, dveře Colsonova pokoje se opatrně otevírají a vyleze z nich Maddie. Při pohledu na Maddie Allyson odlouží překvapeně hrnek a nechápavě se na mě podívá. Já nenápadně obrátím oči v sloup. ,,Dobré ráno. Skončím si do koupelny, jo? Nebudu tam dlouho." Oznámí nám Maddie, jako bychom byli nějací staří známí a odporoučí se do koupelny. Ally se dívá, jak za sebou zavře dveře od koupelny, vyskočí na nohy, jde se přesvědčit, že je doopravdy zavřeno, ukáže na dveře koupelny a Colsonova pokoje. Nepřestává rozhazovat rukama a polohlasem pořád dokola opakuje: ,,Co to, sakra, mělo znamenat?"

Dožvýkám sousto vajíček: ,,Co bys asi řekla? Tohle je Maddie. Holka, do které se zamiloval Colson."

Allyson nejdřív dostane záchvat smíchu, ale jakmile uvidí, že já se pořád tvářím vážně a do pusy si dám další sousto vajíček, zase nevěřícně ukáže na dveře koupelny a hned na to na Colsonovy dveře. ,,,Děláš si ze mě srandu? Tahle kráva z kavárny?"

,,Vážně. Slyšela jsem je, když si povídali s Barrym, kterýmu řekl, že Maddie, opakuji její jméno, MADDIE, je holka, kterou miluje." Slezu z barové židle a odnesu prázdný talíř do dřezu.

,,Haha. Něvěřím tomu." Odsekne přesvědčeně Allyson.

Zakroutím hlavou a pokračuju: ,,To jako, že se Colson Riley nemůže zamilovat?"

,,To jako, že Colson Riley by se nikdy nezamiloval do téhle nány. Vždyť se na ni podívej!"

,,Blondýna, velký prsa, fajn postava. Kde vidíš ten problém?" zeptám se nechápavě.