Chci, abys mě chtěla

Part Twenty-One

Colson

Vince? Tohle, že je TEN Vince?

,,Brooke Cooperová tady nebydlí. Sorry, kámo." Dořeknu a zabouchnu mu před obličejem.

Do prdele, co ten tady chtěl? Proč sem leze? Nejradši bych mu dal okamžitě pěstí.

,,Kdo to byl?" Brooke vyleze zvědavě z koupelny.

,,Nějaká skautka, prodávala vánoční sušenky." Zalžu.

,,Páni, vánoční sušenky? Dala bych si." Brooke si vleze na gauč a zaleze pod deku. Má na sobě vánoční šaty se sobama. Může být snad vůbec roztomilejší?

,,Vstávej, Cooperová. Čeká nás dlouhej den." Vezmu jí deku.

,,Cože?" dívá se na mě naprosto nechápavě, těma jejíma nádhernejma očima.

,,Jo, měla by ses jít balit." Ukážu na dveře jejího pokoje.

,,A to proč?"

,,Protože tě beru s sebou k našim, kde strávíme Vánoce. Takže pohyb, Cooperová."

Brooke se na mě podívá pohledem, ze kterého usoudím, že si o mě myslí, že jsem naprosto vyšinutej. Začne se smát: ,,O čem to, sakra, mluvíš?"

,,Tvoje rodina přijede až 28.prosince. Ptal jsem se Chrise. A rozhodně tě nenechám prosedět tvoje nejoblíbenější svátky tady na gauči. Moje máma je do Vánoc stejnej blázen jako ty, takže nebudeš litovat."

,,Zabiju Chrise." Rozhodí rukama a já jí vytáhnu na nohy z gauče.

,,Máš snad lepší program?"

Brooke se s tichým ne zadívá do země.

,,Už jsem tě doma nahlásil a jestli teď přijedu sám, budu za idiota."

,,Ty už si vašim oznámil, že přijedu s tebou? Vážně nemeškáš, Riley." Brooke si založí ruce na prsou.

,,No tak, Cooperová, pohni tím svým krásným zadkem, ještě musíme do obchoďáku."

,,Proč do obchoďáku?"

,,Potřebuju nakoupit dárky a dost by se mi k tomu hodily tvoje rady." Začnu ji tlačit ke dveřím jejího pokoje.

,,Hej! Ruce pryč!" okřikne mě.

,,Nejduležitější otázka, máš nějaký vánoční svetry? Je to u nás tak nějak povinnej dresscode, co se týče Vánoc."

,,Prosím, myslíš si, že jsem snad nějaká vánoční amatérka, nebo co?"

Brooke

Nemůžu uvěřit tomu, co právě dělám. Souhlasila jsem s tím, že pojedu s Colsonem k jeho rodině na Vánoce. Proč? Sama nevím, ale ani jsem neprotestovala. To jsem vážně tak moc zoufalá, že se nasáčkuju k cizím lidem na Vánoce, jenom abych nemusela sama sedět v prázdným bytě? Nejspíš ano. Odjet můžu vždycky. A podle toho, co mi Colson vyprávěl po cestě do obchoďáku o jeho rodině, myslím, že svátky si tam užiju.

Nepřekvapí mě, že Colson nechává dárky na poslední chvíli, prostě typickej chlap, takže momentálně stojíme v hračkárně a vybíráme dárky pro jeho dvě neteře. Sáhnu pro Barbie a podám mu ji: ,,Tohle je klasika. Každá holčička miluje Barbie." Colson si ode mě nedůvěřivě vezme krabičku s panenkou, prohlédne si ji a vrátí jí zpátky do regálu. ,,Tuhle ne." Zašmátrá mezi krabičkami a vytáhne dvě černovlasé Barbie: ,,Mám radši černovlásky." Poznámka o černovláskách mě donutí k úsměvu, Colson prostě vždycky ví, čím na mě udělat dojem.