Chci, abys mě chtěla

Part Thirty-Four

,,Tohle? Tohle je holka, kterou miluju."

Tu lepící pásku potřebuju možná tak já. Měl bych si napsat na čelo: MILUJU BROOKE COOPEROVOU. Nesejde na tom, jestli to mám připláclý na ksichtu, nebo to každýmu vykládám na potkání.

,,Cože? Tohle je tvoje kočka?" podívá se na mě užasle David.

,,Bohužel ne. Jsme spolubydlící."

,,Takže ona to neví, jo?"

,,Ne." Prostá a jednoduchá odpověď.

,,Není divu, z téhle pusinky jde docela strach."

,,Je to složitější, Barry je do ní zamilovanej už od střední školy a já mu tak nějak slíbil, že se jí ani nedotknu..."

Davida tahle konverzace očividně zaujala: ,,Což si samozřejmě nedodržel, co?" tenhle chlápek mě pořád zná jako svý boty.

,,Ne." Jasně a stručně podruhé.

,,Jestli dala prvně tobě než jemu, dala najevo své sympatie velice jasně, nemyslíš?" David pokračuje ke stojanům s kytarami. Jako první si prohlíží černou akustiku značky Fender.

,,Na co ti bude akustika?" podivím se jeho výběru.

,,Svou jsem nechal u nějaké holky v Brooklynu. A tam se vážně už vracet nechci. Znáš to, párkrát se zastavíš a ona už vybírá svatební písničku."

,,Bože, co vybrala?" hned si vzpomenu na mou starou známou Maddie. Nepřekvapilo by mě, kdyby měla taky jednu vybranou.

,,Britney Spears! Chápeš to? S takovou holkou už nemůžu ani spát." David se ošije, jako by jím projela vlna děsu. ,,Hele, ale co ty tady s tou tvou holkou magoříš? Seš snad Colson Riley, ne? Řekní jí, že jí chceš! Co můžeš ztratit?"

Co můžu ztratit? Vlastně nic. V podstatě. Jak moc bude divný, když jí řeknu pravdu, ona se mi vysměje a budeme se každej den potkávat doma? Hodně. Navíc je tady pořád Barry. I když bych se chtěl nakrásno Brooke vyznat ze svých romantických pohnutek k ní, tak pak bude zase příšerný potkávat nasranýho Barryho. Tohle je začarovanej kruh. Vážně musel přijet David, aby mě nahlodal?

Večer děláme s Danielle a Marcusem uzávěrku a do obchodu vtrhne Daniellin přítel i s malou Dominique. Je patřičně nervózní, jeho kroky zpomalí hned, jak mě a Marcuse zahlédne. Nejsem si jistej, jestli ví o tom, co bylo mezi Danielle a Marcusem. Nejspíš neví absolutně nic, protože měl celou dobu totálně vylitou hlavu. Dominique se svého otce pustí a utíká natěšeně ke klavíru. ,,Můžeš na chvíli?" prohlásí směrem k Danielle. Svoje problémy si odkráčí vyřešit před obchod. Marcus zpozorněl: ,,Co myslíš, stalo se něco?"

,,Marcusi, Marcusi, to si hned děláš naděje?" obrátím oči v sloup a dál zapisuji do tabulek.

Dominique práskne prstíky do klavíru: ,,Táta na někoho strašně křičel do telefonu."

Marcus se na mě zmateně podívá, ale dál už se nevyptává. ,,Strejdo Colsone, ještě pořád děláš převozníka?" zařve z plných plic Dominique. Někdy si říkám, že její pravej otec by mohl být klidně Marcus, vzhledem k jejím nemístným poznámkám.

Brooke

Už nikdy se nedotknu vína. V práci trpím jako nikdy. Doma jsem se nějak zmátořila, udělala ze sebe člověka a vyrazila vstříc úkolu, kterým mě pověřila Ally. Zapomněla dát Colsonovi už dávno nějaké papíry ohledně elektřiny, tak poslala mě, abych mu je doručila. ,,Tebe neseřve jako mě!" Jo, tohle byl její jediný argument. No, měla pravdu. U Colsona v obchodě je plno, nedalo mi ale moc práce, abych ho v davu našla. Stál uprostřed krámu s nějakým namyšleným idiotem, kterého jsem se snažila ignorovat. Papíry jsem předala a tím moje poslání skončilo. U pultu jsem zahlédla Danielle, která opět vypadala k naštvání skvěle. Nevěřím ani za mák tomu, že s ní Colson nic neměl. Bože, tohle přemýšlení mé hlavě nedělá dobře.