Chci, abys mě chtěla

Part Fourteen

Colson

Probere mě ze skvělýho spánku blesk foťáku, kterej míří přímo na mě. Před gaučem stojí Allyson a fotí mě a Brooke, které nejspíš blesk taky neudělal moc dobře. Všechno nasvědčuje tomu, že jsme včera vytuhli na gauči. Pořád jsem na sobě měl její nohy.

,,Tohle jde na ledničku, mí drazí spolubydlící. Myslela jsem, že se nesnášíte a vy si tady spolu vrníte jako koťátka." Vysype ze sebe posměšně Allyson a odbíhá vytisknout fotku na instaxu.

,,Jak vůbec dopadlo včera rande s Marcusem?"

Brooke nejspíš hledá rychlou odpověď na Allysoninu otázku, ale nepředpokládám, že by jí vyprávěla o mně a o tom, co předcházelo tomu, než jsme usnuli na gauči. Vlastně, dneska jsem strávil s Brooke celou noc. I když mi utekla z pokoje a nespala se mnou v posteli, spala se mnou na gauči a já celou noc držel její nohy. Jo, nohy, kterej level friendzone tohle asi může bejt? Měl bych se zeptat Barryho.

,,Rande bylo fajn. Marcus je fajn. Prostě všechno bylo fajn." Rychle ze sebe vysouká první větu, co jí musela přijít na jazyk a vstává z gauče. A mně se naskytne zase pohled na její dětský pyžamo a musím se uchechtnout.

,,Co je?" hodí po mně zlostným pohledem.

,,To pyžamo z tebe dělá tu nejroztomilejší holku na světě." To jsem to zase podělal. Brooke na mě chvilku zírá, pak se podívá na Allyson, na kterou naštěstí nevidím, ale slyším, jak hvízdla.

,,Haha." Zareaguje rychle Brooke, celá červená.

Měl bych se krotit. Tyhle věci, jakože je někdo nejroztomilejší holka na světě, normálně neříkám. A už vůbec to neříkám mé drahé spolubydlící Brooke, jelikož je o nás všeobecně známo, že se zrovna dvakrát nemusíme. Allyson to ví, Barry to ví. A teď jí tady vyseknu takovou poklonu před svědkem.

,,Měl by si se sebou už něco udělat, Colsone. Poslední dobou nikam nechodíš, a ještě si milej na lidi." Allyson začne komentovat mou poznámku a vařit kafe.

,,Dám si jedno, díky. Kde si nechala svého Ramones přítele?" sednu si k baru a čekám na kafe.

,,Doma. Dneska musím vyprat, zajít na kosmetiku a k holičce. Nechceš jít se mnou, Brooke?"

,,Strašně ráda! Už vážně potřebuju holčičí sedánek." Brooke se posadí vedle mě a Allyson nám oběma naleje hrnek kávy.

,,Skočím do té prádelny. Colsone, chceš něco vyprat?"

,,Všechno, co je na zemi a v koupelně, Ally." Allyson zakýve a za chvilku po bytě lítá s velkým prádelním košem.

,,Páni, takže ty si ani nepereš?" podívá se na mě škodolibě Brooke.

,,Peru, ale když se Allyson nabídne, byl bych blbej, abych toho nevyužil.

,,Colsone? Co dělají Brooke šaty ze včerejšího rande u tebe v pokoji na zemi?" Allyson vyleze z pokoje, v ruce drží Brooke šaty, který jsem jí včera vyslíknul a zahodil neznámo kam. Ve mně hrkne, Brooke se zakucká kafem, ani jeden nevíme, co říct. Je snad čas na to, abychom kápli božskou a řekli Allyson, že jsme spolu spali? ,,Tyhle šaty jsem včera viděla snad na padesáti fotkách, takže stopro vím, že jsou to ty, ve kterých si šla s Marcusem na rande." Brooke to rozsekne za mě.

,,Já... Já si je od Colsona půjčila." Řekne nejistě a já se na ni nechápavě podívám. Vypadám snad na to, že nosím miniaturní černý minišaty? Tak tohle jí Allyson nemůže sežrat.

,,Cože?" Allyson zřejmě nevěří vlastním uším.

,,Jo. Víš. Včera jsem nenašla nic, co bych si chtěla večer obléknout. No a..." Brooke se nadechne, jako by chtěla získat ještě víc času a naposledy přemýšlet nad vysvětlením, které hodlá Allyson nabídnout. ,,...a vzpomněla jsem si na jednu holku, kterou tady měl nedávno Colson a všimla jsem si, že si tady nechala tyhle šaty..."