Chci, abys mě chtěla

Part Sixteen

Brooke

V kanceláři je mrtvo, Olivie tady ještě není. Nepřichází ani za hodinu, ani za dvě. Jessica vrazí před desátou do kanceláře, aniž by odpověděla na pozdrav a zavře se ve své kanceláři. V 11 už mám o Olivii strach a bombarduji ji zprávami, na které neodpovídá. Jessica mě zásobuje úkoly a já ani nemám čas, abych Olivii zavolala. Před pátou se utrhnu a volám Olivii. Nezvedá mi to.

Tohle je divný, vážně divný. V šest mám všechno hotovo a rozhodnu se, že pojedu k Olivii domů, zjistit, co s ní je. Vážně doufám, že nepřišla jenom proto, že to přehnala na nějaké párty, stejně jako Barry. Rychle si najdu adresu, kterou mi Olivie napsala hned první den, co jsem byla v práci, prý kdyby náhodou. Teď se to hodí.

Ani ne za půl hodiny už stojím před jejími dveřmi. Klepu a za dveřmi slyším kroky. Otevírá mi Olivie, v naprosto otřesném stavu. Rozcuchaná, s kruhy pod očima, v pyžamu a monoklem pod okem? ,,Panebože, co se ti stalo?"

Olivie mě pozve dál, následuji ji do obývacího pokoje. Olivie bydlí v ne moc velkém, ale útulném dvoupokojovém bytě. V televizi jí běží Pravá blondýnka. Posadím se naproti ní do křesla a odvážím se zeptat: ,,Tak řekneš mi, co se stalo?"

Olivie začně brečet. Hned si k ní sednu a obejmu ji. ,,Nebreč, zlato, nebreč. A řekni mi, co se stalo. Proč máš fialový oko?"

,,My se strašně s Barrym pohádali." Začne vzlykat ještě víc. ,,Byli jsme spolu na jedné párty u jeho kolegy z práce. Všem mě představoval jako svou kamarádku a mě to naštvalo. Víš, já si myslela, že jsem něco víc... Že jsme spolu..."

Mám chuť Barryho nakopat pořádně do zadku. Doufám, že ten příběh nebude pokračovat tak, jak si myslím.

,,Vyčetla jsem mu to, on byl dost opilej. Řekl mi, že spolu nikdy nebudeme, že spolu jenom šukáme, nic víc. Že miluje jinou. Ale že jsem byla fajn výplň jeho času. Dala jsem mu facku. Prostě jsem se neudržela, víš? Byla jsem tak strašně naivní! Zabouchla jsem se do něj..."

,,A ten tvůj monokl?"

,,Řekl mi, ať držím hubu. Vrazila jsem mu další facku. A tu druhou mi oplatil." Olivie se rozbrečí ještě víc a já ji pevně obejmu. Ten hajzl Barry. Jak tohle mohl udělat? Vždyť ho znám tak dlouho. Bydlím s ním! Vždycky se ke mně choval skvěle, choval se ke všem skvěle, nikdy by žádné holce neublížil.

Na chvilku mě napadne, že Olivie si tohle všechno vymyslela. Ale proč by to dělala? Je do Barryho zamilovaná snad od první chvilky, co jsem je představila. Když spolu začali trávit čas v jejím bytě, byla jako sluníčko. A je pravda, že Barry se poslední dny chová vážně divně a o Olivii se mu mluvit vůbec nechtělo. Musím se ho na tohle zeptat sama.

,,Moc mě to mrzí, zlato. Nevím, nevím, co na to říct..."

,,Myslela jsem, že je úplně jinej, Brooke..."

,,Já taky, Oli, já taky..."

Zůstanu s Olivií až do desíti, kdy se konečně trochu uklidní. Nechala jsem objednat čínu a horu čokolád, aby si pořádně obalila nervy. Povyprávěla jsem jí, co se dělo v práci, zapletla vlasy a zkusily jsme zamalovat její monokl. Po druhém díle Pravé blondýnky Olivie usla na gauči, takže jsem ji přikryla dekou a vyrazila domů. Jenom doufám, že Barry tam nebude, nebo ho osobně zabiju.

Colson

Přijdu do práce s úsměvem na tváři. Z ranního kafe s Brooke hodlám udělat každodenní záležitost. Z čeho ale nechci udělat rutinu, je ožralej Barry. Dlouho jsem ho neviděl takhle na šlupky. Byl protivnej, mlel něco o tom, že všechno strašně posral. Radši nechci nic vědět. Barry musí mít svou povolenou hladinku, jinak se chová jako největší idiot světa. Pokud se přepije, nastaví světu svou druhou tvář a ta není ani trošku tak přívětivá, jako ta první. Vždycky říkám, že čím slušnější člověk, tím ztrácí víc zábran, když si lokne chlastu.