Chci, abys mě chtěla

Part Six

Brooke

Panebože. Já jsem tak pitomá. Zavřu se v koupelně, lehnu si v županu do prázdné vany a snažím se si srovnat všechny myšlenky. Vyspala jsem se s Colsonem. S Colsonem, kterému jsem několikrát hrdě řekla, že se to nikdy nestane. A včera se to stalo a bylo to? Neumím se ani rozhodnout, jaké to vlastně bylo.

Sednu si a přitáhnu si k sobě kolena. Co si nalhávám, bylo to úžasný. Úžasně jiný. Všechno to, co jsem cítila, když mě políbil, podlamovaly se mi kolena, srdce jsem měla až v krku a o mokrých kalhotkách se snad ani zmiňovat nemusím. Nemohla jsem se nabažit jeho doteků, jeho rtů.

Nejradši bych si nic nepamatovala, ale nejde zapomenout na pocit, jaký jsem měla, když mě dělal pusou. A samotný sex? Třásly se mi snad i prsty na nohou, když jsem ho měla v sobě. Nemohla jsem se udržet a pořád jenom přidávala na rychlosti, až jsem ve chvíli, kdy jsem dosáhla vrcholu myslela, že vybouchnu.

A pak se do mě udělal. A já ho nechala. Nechala jsem ho dělat se mnou všechno, co jenom chtěl. Něměli jsme ani kondom. S kolika holkami mohl spát? Stovkou? Kolikátá jsem? Jediné, co mě uklidňuje je to, že beru antikoncepci. Příště mysli mozkem, Brooke. A ne vagínou.

A co mělo sakra znamenat to ráno? Spolubydlící s výhodami? Vážně si myslel, že bych na tohle přistoupila? Bože, tohle se nesmí dozvědět ani Allyson, ani Barry. Nikdo se to nesmí dozvědět. Budeme dělat, že se nic nestalo. Všechno je v pohodě. Teď se zvednu, půjdu se připravit do práce, kde budu zavalená absurdními úkoly po celý den, takže nebude čas myslet na tohle moje klopýtnutí.

Práce, do prdele. Musím zařídit odvoz těch brownies. Zvednu se a musím začít fungovat. Objednám odvoz mého úkolu, který za 10 minut vyzvedne šofér Jessicy. Na nic se mě neptá, jenom ochotně bere krabice, které připravil Colson. On ty brownies vykrájel! Nestačím zírat. Jakmile mám jistotu, že všechno odjelo, obléknu se a vyrazím do práce.

Přijedu až v devět, Olivie nervózně přešlapuje u dveří. ,,Sakra, kde jsi?"

,,Dneska jsem se nějak nemohla vyhrabat z domu."

,,Celou hodinu tady vymýšlím, jak bych omluvila tvůj pozdní příchod, pokud by Jessica dorazila dřív, než ty! Ale máš štěstí!"

,,Vím, je na školní slavnosti." Začnu si vybalovat věci z kabelky.

Olivie na mě nechápavě pohlédne: ,,Vždyť v kalendáři nic neměla."

Když Olivii vypovím celý můj brownies příběh, nestačí ani zavřít pusu. Samozřejmě Colsona nezmíním.

,,A to si je jako upekla sama?" pořád nechápe Olivie.

,,Co jsem měla dělat? Bylo všude zavřeno a Jessica by mě zabila." Namítnu.

,,Zabila je slabý slovo." řekne Olivie se strachem v očích.

Rozhodly jsme se s Olivií využít, že naše šéfová nejspíš bude celé dopoledne pryč a zašly jsme na kávu do jídelny. Nestačím se divit, kolik lidí má čas se v pracovní době flákat. Když házím drobné do automatu, abych si objednala, zvědavost mi nedovolí se nezeptat: ,,Co ta včerejší párty? Potkala si se s Barrym?"

Olivie usrkne své kávy a vzdechne: ,,No... Snažila jsem se dělat, co jsem mohla, ale Barry si mě absolutně nevšímal. Zhruba hodinu jsem se snažila s ním najít nějaké společné téma, ale nakonec jsem to vzdala a jela domů. Kdybych věděla, že pečeš brownies, přijela bych ti pomoct. Rozhodně bych si užila víc legrace, než na té párty."

Cítím se trochu provinile, když se mi hned vybaví, jak jsem se minulou noc doopravdy bavila já. Rychle se snažím tyhle myšlenky zahnat: ,,To s Barrym mě mrzí."

,,To nic. Je pravda, že se mi vážně líbil, psali jsme si a tak. Jenže to, jak mě včera ignoroval mě přesvědčilo o tom, že se snažím na špatným písečku." Olivie se zamyslí a pokračuje: ,,Ale co ten tvůj spolubydlící Colson?"

Okamžitě se zakuckám kafem, div se neudusím. ,,Cože? Colson?"

,,Kdyby existoval časopis, o sexy chlapech, kteří ti sice zlomí srdce, ale stojí to za to, byl by na titulce." Rozplývá se Olivie.

,,Je to idiot." Vypálím první věc, co mě napadne, ale v hlavě už mi nabíhají vzpomínky na to, jak mě líbal.

,,Ale aspoň bych zažila nějaký vzrůšo." Mrkne Olivie.

,,Na Colsona se vykašli. Chová se k holkám jako ke kusu hadru. Použít, vyždímat, zahodit."

,,Myslíš, že ten sex s ním aspoň stojí za to?"

NAPROSTO. Nahlas to neřeknu. Radši upiju kafe a dělám, že mě strašně zajímá počasí za okny. Naštěstí Olivie ignoruje, že nedostala na tuto otázku odpověď a převede téma jinam. Celé dopoledne máme volnější, dokonce se opovážíme si zapnout rádio. Stihnu dodělat všechno, co jsem si napsala do diáře a po obědě očekávám příchod Jessicy. Ta ale odpoledne dá vědět, že do kanceláře už nedorazí. Páni, že bych dneska skončila v rozumný čas?

V šest se před firmou rozloučím s Olivií. Nemůžu tomu uvěřit. Šest hodin. A já jdu domů. To chce nějakou oslavu. Chvilku přemýšlím, co bych dělala v šest večer, kdybych ještě bydlela ve svém starém bytě. Rozhodně bych si zajela na sushi! Modrá ploutev! Moje nejoblíbenější sushi restaurace.

Vejdu dovnitř a jdu si rovnou objednat na bar. V rychlosti napíšu Allyson, jestli se nechce přidat. Bohužel pro mě, je s Deanem na basketu. Nikdy bych neřekla, že tenhle Ramones chlap bude nakonec ten, kdo udolá srdce mé kamarádky. Allyson na vztahy nikdy moc nebyla, ale pokud se zamilovala, dávala do toho všechno. A jak to tak vypadá, tenhle Dean od ní všechno dostával.

Do restaurace přijde chlap, který mi je strašně povědomý. Chvilku mi trvá, než ho zařadím, ale pak si vzpomenu. Marcus! Colsonův kolega. Když mě zaregistruje, zamává a šine si to ke mně.

,,Ale! Kdybych věděl, že tě potkám, možná bych se učesal." Zavtipkuje.

,,Takže budeme flirtovat?" nadšeně ho pobídnu.

,,Kdybych nevěděl, jak to máš, bral bych to jako nabídku."

,,Co jak mám?" nechápu.

,,Colson mi řekl, že preferuješ holky. Ale neboj, jsem jako hrob." Mrkne na mě a já na něj nepřestávám překvapeně zírat. Než stihnu něco říct, Marcusovi předávají objednávku, kterou zaplatí kartou, věnuje mi poslední pohled a rozloučí se: ,,Tak čau, Brooke. Rád jsem tě viděl. Zastav se někdy v obchodě." a já sleduji, jak mizí ve dveřích.

Preferuju holky? Co to má zase znamenat? Naštvaně si převezmu zabalené sushi a nasedám do auta. Až přijedu domů, někoho vážně zabiju!