Chci, abys mě chtěla

Part Twenty-Two

Brooke

Po tanečku s holkama chystám v kuchyni další várku perníčků s Patricií Rileyovou. Samozřejmě, že jsou ve tvaru sněhuláků. Připomene mi to chvilky s mámou. Pekly jsme společně hromadu perníčků, koláčů. Chris všechny tyhle kupy cukroví ochotně konzumoval. Poslední roky jsem pekla sama. A tohle pečení s náhradní vánoční mamkou je moc milá změna.

,,Už jsem si myslela, že si tě Colson vymyslel." Paní Rileyová vyvaluje další těsto.

,,Proč?" doufám, že nepoznala, že ten náš vztah je jedna velká lež.

,,Nikdy sem žádnou dívku nepřivedl. Vlastně, on snad nikdy ani s žádnou nechodil. Tedy, ne, že bych tě teď chtěla nějak vystrašit." Nejspíš se lekla, že prozradila něco, co by mohlo ohrozit city, které chovám k jejímu synovi. Ale já k němu nic necítím, ne? Všechno je to jenom o sexu, nebo ne? ,,Doufám, že se k tobě chová tak, jak jsme ho s otcem vychovali." Mrkne na mě.

,,Colson je..." aniž bych chtěla, začnou ze mě padat slova ,,...je vždycky tady. Co jsem se přestěhovala, je to on, kdo se mnou peče brownies pro mou příšernou šéfovou, sleduje trapný seriály, nebo mi dokonce dělá snídaně, když jsem smutná." Když to všechno řeknu nahlas, dojde mi, že to, co ze mě teď tak spontánně vypadlo, není nic víc než pravda. Od té doby, co žiju v bytě s Ally, Barrym a Colsonem, je Colson ten, co je tady vždycky pro mě.

Colsonovu mámu zřejmě tenhle můj výlev, který jsem myslela naprosto upřímně, dokonale dojme. ,,Colson je skvělý kluk. A to neříkám proto, že je to můj syn. Málokdy dává svoje emoce najevo, ale s tebou, zlatíčko, se chová tak přirozeně. Přísahala bych, že se červenal, když jsme se o tobě bavili." Patricia se začne smát a mě strhne s sebou. Červenající se Colson. Kvůli mně. Vtip přímo k popukání.

Chvilku vykrajujeme do těsta sněhuláky a já v hlavě spřádám plán na zdobení. ,,Mohla bych udělat cukrovou polevu, moje máma mi dala vážně skvělý recept..."

,,To by bylo úžasné, zlatíčko. Nevadí tvojí matce, že nejsi na Vánoce s ní?"

,,No..." odmlčím se a do očí se mi okamžitě nahrnou slzy ,,...moje máma zemřela před pár lety."

Patricia Rileyová ke mně hned přiskočí a obejme mě. Zarazí mě to. ,,Omlouvám se, to jsem netušila. Ale jsem si jistá, že vidí, v jakou nádhernou ženu si dospěla." Stiskne mě pevněji a já jsem jí neskutečně vděčná. Celou další hodinu Patricia poslouchá moje vyprávění o mámě. Strašně se mi uleví, když to ze sebe všechno dostanu. Jako by máma byla celou dobu se mnou a smála se tomu, co vyprávím Colsonové mámě. Jak Chris pokaždé obrečel, když pod stromečkem nenašel psa, táta mámě tradičně daroval desku s nějakou písní, na kterou tančili při nějaké důležité události. No a já každý rok vyšilovala z toho, že naše výzdoba nebude nejlepší v ulici. Dobře, možná bych vyšilovala i letos.

Do kuchyně se přiřítí Caroline: ,,Mami, volal pan Dolley, jestli bys mohla přijet, zřejmě neví, jak rozvěsit správně vánoční osvětlení ve skleníku..." Caroline obrátí oči v sloup. ,,Bože, mohla jsem tušit, že svěřit vánoční žárovičky Dolleymu není dobrý nápad. Brooke, zlato, myslíš, že bys mohla dodělat ty perníčky?"

,,Samozřejmě, že mohla." Trošku mě ale mrzí, že mi nějaký pan Dolley ukradne moji takzvanou tchýni, kterou jsem si za dnešní den oblíbila víc, než bych kdy předpokládala.

,,Mami, vrátíš mi už mou holku?" Colson vtrhne podezíravě do kuchyně a překvapí ho můj úsměv na tváři.

,,Jdeš jako na zavolanou, pomůžeš mi s perníčky." Oznámím mu sebejistě.