Mysleli jste si někdy že potkáte lásku svého života a budete šťastní jen sním ??
Takové to že když ho poprvé uvidíte a prostě víte že to je on!
Já ho potkala ale nikdy nám nebylo souzené být spolu .
Nebudu ale přeskakovat svůj příběh .
Jmenuji se Veronica a v Mystic Falls žiju od malička, moji rodiče mi umřeli když mi bylo 18 let . Tenkrát po mém boku stal Stefan Salvatore a jeho bratr Damon . Potkala jsem je poprvé na pohřbu mých rodičů.
Byl to nejspíš můj nejhorší rok jaký jsem kdy zažila .
" Haló svět volá Veronicu "
Ozval se hlas s přední sedačky u auta , pousmála jsem se a koukla jsem na Stefana .
" Co ? "
" Kde jsi byla tentokrát?"
Poklepal prsty o volant, koukl se na mě a pak zas před sebe .
"Přijedeš večer zas pro mě ? "
Zeptala jsem se a dávala jsem si vlasy do gumičky.
" Jo , tak na večer žádné plány nemám už nějakých 50 let pořád to samé "
Zasmáli jsme se oba dva, kýval jsem hlavou a plácal jsem ho po stehně .
Zastavil auta na školním parkovišti a ja vylezla ven .
" Tak jo ,večer pa "
On se jen usmíval ,zavřela jsme dveře a šla jsme na polední doučovaní , ja sama už jsem do školy nechodila ale pomáhala jsem slabším učňům a doučovala jsem je .
Seděla jsem u třídního stolu a koukala jsem z okna ,moje myšlenky zas poletovali všude možně.
Je to asi tak měsíc zpátky, když jsme byli na oslavě která se koná v Mystic Fallks každý rok, říkáme jí přivítání jara . To lidé pijí,tancují a radují se že je tady konečně jaro .
Byla už noc a ja jsem šla domů, potřebovala jsme být na chvíli sama, sedla jsem si na lavičku a poslouchala jsem to ticho co bylo kolem mě .
"Mužů si přisednout?"
Ozval se hlas za mnou , tak jak jsem se lekla se nedá ani popsat , rychle jsem se otočila a za mnou stal muž .
Jen se usmíval když viděl jak jsem se polekala , pozvedl obočí a já jen rychle kývala hlavou že může .
On obešel tu lavičku a sedl si ke mě,koukla jsem kolem a pal zas na něho .
"Mé jméno je Klaus "
Řekl mi ,polkla jsem a trochu pootevřela rty .
"Ve..Veronica "
Vykoktala jsem ze sebe ,pousmál se a koukl se kolem a pak zas na mě .
" Nebojíš se být v noci sama venku ? Nikdy nevíš jaké nebezpečí kde číhá ?"
" No do teď jsem strach neměla "
" Rád děsím lidi "
Řekl mi a mrknul, koukala jsem na něho jestli to myslí vážně ale z jeho tváře nešlo nic vyčíst . Dal hlavu trochu na bok a bylo vidět na jeho výrazu že se do něčeho zaposlouchal .
" Bojíš se "
Řekl mi a zas narovnal hlavu, špičkou jazyka si olízl rty, nadechla jsem se a koukla jsem na jeho rty a pak do jeho oči,moje srdce bylo jak o závod v hlavě jsem měla prázdno .
" Niklaus "
Ozval se mužský hlas na druhé straně chodníku, on jen pozvednul hlavu , pousmál se a vstal .
" Rád jsem tě poznal Veronico "
Znovu se na mě podíval pohledem jako by si mě chtěl vrýt do paměti ,otočil se a šel za tím mužem který na něho volal na druhé straně ulice ...
.................
"Halo slečno Veronico!"
"Ano ? Co se děje ?!"
Tohle se mi děje často ,zasněna a pak na mě lidi hulákají .
"Já jen že zvonilo a půlka třídy je už pryč "
Koukla jsem se kolem a pak na holku co stála u mého stolu .
" Dobře, jo jdi taky "
Prohrábla jsem si vlasy a usmála jsem se , ta dívka pozvedla obočí a odešla. Koukla jsem na hodinky a bylo půl páté odpoledne,vzala jsem si věci a vyšla jsem ven .
Ptáte se jestli jsem ještě viděla Klause? Ne od té noci ne ale v hlavě jsem ho měla pořad . Nikomu jsem to neřekla ani Stefanovi, prostě nikomu .
Bylo to takové moje malé tajemství , neznámí muž ,temná noc a všechno to ve mě hrálo .
Otázka tedy je kdo je Klaus? A proč na něho pořad myslím ..
