Učitelé Hudební výchovy: 3

Učitelé Hudební výchovy :3 KONEC!

Adel:

"Ty... Ty... Nezdáš se mi, že ne?" řekla jsem, když jsem se z postele na něho podívala.
"Ne!" řekl a v očích se mu blýskalo. Z lehu se mírně posadím, ale stále jsem pod dekou. Rukama si začnu hrát s peřinou.
"Zlobíš se?" zeptám se ho a svůj pohled z něho přesouvám na svoje ruce, které si hrají s peřinou.
"Nezlobím! Nemám důvod." řekl melodickým hlasem a věnoval mi svůj zářiví, milý úsměv a pomalým krokem opouštěl dveře a šel ke mě.
"Ale máš..." odsekla jsem a podívala se do jeho očí. On se posadil na postel blízko mně a díval se mi do očí. Nadzvedne jedno obočí.
"Proč bych měl?" zeptá se mě a trochu se ke mě přiblíží. Znervózním a srdce se mi divoce z plaší. Můj dech se trochu zrychlí a on si toho všímá. Na to se usměje.
"Protože... Protože jsem tenkrát..." nedořekla jsem, protože se přiblížil ještě o něco blíže. Dostala jsem strach a nevěděla jsem co mám dělat.
"Nezlobím se... Je to už dávno a momentálně tě u sebe mám." pronesl a opět se ke mně přiblížil. Teď jsem cítila jeho dech na tváři a jeho nádherné hnědé oči byli blízko mě. Dech se mi zase o něco zrychlil než předtím a moje srdce jsem cítila až někde v krku. Zrychleně bylo a bylo nervózní stejně jako já. Úplně jsem se klepala, ale nevím proč, když ho znám a miluju? No jo vlastně... On už si určitě nikoho našel a na mě si vzpomněl, až teď když mě viděl.
Z ničeho nic se na mě usmál a já se trochu zamračila.
"Č-Čemu se směješ?" začnu koktat a nespouštím z něho oči.
"Tomu, jak jsi roztomilá, když jsi nervózní." řekl a zasmál se. Díky němu jsem zčervenala. On se jenom tomu znovu zasmál a přiblížil se ke mě. Teď jsme se dotýkali nosy.
"Víš o tom, že jsem tě nikdy nepřestal milovat?!" řekl mi a díval se mi do očí. Zatajil se mi dech. On mi doopravdy řekl... Nikdy mě nepřestal milovat!
"Víš, že jsem tě milovala a pořád miluju?" řekla jsem a potom mi došlo co jsem řekla. Začala jsem se znovu a více červenat.
"Ano vím... Ale já tě žeru!" řekl mi a oba dva jsme se začali smát. Toho využil a něžně mě políbil. Potom se ode mně odtáhl a zadíval se mi do očí.
"A vždycky tě milovat budu!" řekl  a znovu mě něžně, ale i vášnivě políbil a tentokrát se neodtáhl...

O několik hodin předtím...

Z kuchyně jsem šla do svého pokoje, kde jsem se následně převlékla. Na sebe jsem si vzala černé tílko s černými kalhoty a na to jsem si vzala koženou černou bundu s cvočky. Natáhla jsem si černé ponožky a snažila jsem se udržet rovnováhu. Když jsem chtěla ze svého pokoje vylézt zjistila jsem, že jsem se zapomněla učesat a vyčistit zuby. Rychle jsem se vrátila do pokoje a šla do své soukromé koupelny. Rychle jsem si vyčistila zuby a asi půl hodiny jsem se snažila zkrotit svoje neposlušné vlasy, které se nakonec nechali. Pro moje štěstí.
Až teprve potom jsem vyběhla z pokoje, ale u schodiště jsem zjistila, že jsem si v pokoji zapomněla mobil. Opět jsem se vrátila. Jenomže mobil na nočním stolku nebyl tak jako vždycky. Takže jsem prohledala celý pokoj a nenašla jsem. Dokonce jsem se začala vztekat, doku nepřišel Tonny a v puse nedržel můj mobil. Usmála jsem se.
"Tonny..." řekla jsem a on ke mě přišel. Vrtěl na mě ocasem a svojí hlavu měl nakloněnou na straně. Usmála jsem se a z jeho pusy jsem si vzala svůj mobil.
"Děkuju ti kamaráde." řekla jsem a dala mu pusu na čumák. On jenom zaštěkal a odešel. Já se zvedla a tentokrát jsem si prohlížela pokoj a chtěla jsem si být jistá, že mám všechno. Několikrát jsem si prohlížela stůl a můj pohled si vyprosili moje líče, které byli na stole. Usmála jsem se a šla si pro ně. Vzala jsem si je a dala si je do kapsy své kožené bundy. Mobil jsem si dala do kapsy u kalhot. Nakonec jsem se otočila ke dveřím, ve kterých stál Tonny a v puse držel vodítko s obojkem.
"Jasně, že jdeš semnou!" řekla jsem mu a on ke mě přicupital. Nasadila jsem mu černý obojek s jeho známkou, kde měl jméno, telefonní číslo a taky adresu domu. Vodítko jsem si obmotala kolem pasu a zapnula jsem si ho. Potom jsem s Tonnym u nohy šla ven z mého pokoje a schody jsme seběhli.
"Abby! Řekni Lukasovi, že jdu s Tonnym ven, takže dneska vaří oběd on!" křikla jsem.
"Ano, ale nezapomeň, dneska máme návštěvu." křikla na mě Abby a přišla zamnou ke dveřím.
"Koho?" zeptám se vylekaně.
"To uvidíš!" řekla mi Abby, mrkla na mě a potom zmizela v obýváku. Jenom jsem pokroutila hlavou a otevřela vchodový dveře. Hned jsem do někoho narazila a toho dotyčného srazila. Jsem si jistá, že to nebyl kluk, podle výkřiku a ostatně jsem letěla i s ní na zem. Měla jsem zavřený oči když jsem dopadla na tvrdo.
"Au..." řekla jsem.
"Dommy!" vykřikl chlapecký hlas, který patřil... Ne! ne.. Jak? Otevřela jsem oči a uviděla jsem Andy-ho, jak pomáhá Dommy na nohy. Potom se oba dva podívali na mě a Andy se na mě překvapeně podíval. Čekala jsem, že i Dommy, ale ta se začala usmívat od ucha k uchu. Udiveně jsem se podívala. Čekala jsem, že začne nadávat, ale ona nic. Moc dlouho jsme ani jedna nečekaly a já se jí vrhla do náruče a ona do té mé. Pevně jsem jí objala. Tak strašně mi chyběla. Strašně moc! Pevně jsme se objímali a houpali se i trochu sem tam na stranu.
"Moc si mi chyběla!" zašeptala jsem jí do ucha.
"Ty jsi mi taky strašně moc chyběla, Adel." pošeptala mi Dommy a já se usmála. Trochu jsme obě dvě začali brečet. Nakonec mě po chvilce pustila a já se podívala na Andy-ho. Byl zklamaný... Ale proč?
"Stalo se něco?" zeptala jsem se ho.
"A já čekal, že tě Dommy rozcupuje na kousky... škoda." řekl a usmál se.
"Zmetku!" křikla jsem a oba dva jsme se začali smát. Nakonec mě taky objal.
"Ahoj..." řekla jsem.
"Ahoj." řekl Andy a pustil mě.
"Kde je zbytek?" zeptala jsem se.
"Jsme tu jenom my!" řekla Dommy.
"Aha.. takže vy jste ta návštěva." řekla jsem a Dommy s úsměvem kývla. Taky jsem se usmála a podívala se za sebe, kde seděl Tonny a s prosbou v očích se na mě díval.
"Já se omlouvám, ale už budu muset jít." řekla jsem jim a usmála se.
"Kam?" zeptala se zaskočeně Dommy.
"Musím jít na procházku s Tonny-m. Vždycky chodíme před obědem." vysvětlila jsem.
"Můžu jít s tebou?" vyhrkla Dommy.
"Samozřejmě!" řekla jsem jí. Dommy se na mě rozesmála a já taky. Andy se nakonec rozhodl, že radši zůstane doma. Dommy nic nenamítala, protože byla ráda, že mě zase vidí a já se můžu přiznat, že mi strašně moc chyběla!