Učitelé Hudební výchovy: 3

Adel:

Ráno jsem se probudila poměrně brzy. Měla jsem pocit, jakoby se dneska mělo něco stát a to mi nedalo už spát. Takový zvláštní pocit uvnitř mě, že se něco blíží. A to poměrně rychle. Svíralo mě to a já to nevydržela. Opatrně jsem CC-ho ruku položila na polštář a vylezla z postele. Vlastně z madrace. Rychle jsem si na sebe oblékla volné černé tepláky a vydala se ke dveřím. Ještě než jsem je otevřela jsem se podívala na spícího se CC-ho, jak pohybuje nosem. Něco se mu určitě zdá. Je tak roztomilý, když spí..,Pomalu jsem otevřela dveře a za sebou potichu zavřela. Ve mě pořád byl ten pocit. Nevím, jak se ho zbavit, ale tentokrát byl intenzivnější, než kdy předtím. Začínala jsem se dokonce bát co se stane, až ta situace nastane a já se dozvím co se děje. Ale proč zrovna teď? Proč zrovna den nebo dva po tom co jsem se vrátila? Proč to nepočká asi tak týden nebo měsíc potom? A vlastně... Co se vůbec najednou děje? Tolik nezodpověděných otázek a ani jedna odpověď nikde nebyla. Ani náznak, co by mi pomohl k odpovědi, ale co už.
Šla jsem ke dveřím, které vedli do pokoje Dommy. Není mi příjemné ji budit v sedm ráno, ale vážně si potřebuju s někým o tom promluvit a s kým jiným než s ní? Je to moje nejlepší kamarádka... Vlastně je to moje sestra a momentálně je nejspíše jediná, na koho se můžu obrátit, protože CC spí a jeho budit už vůbec nechci a nechci mu přidělávat zbytečné starosti. A kluci určitě taký spí a určitě budou spát hodně dlouho, protože se včera z ničeho nic rozhodli a usmysleli, že oslaví můj a Dominikův návrat k živým a všichni se, s prominutím, doslova ožrali. Angel je u sebe doma určitě a momentálně taky spí a Dušan ten spí určitě taky, ale nevím jestli doma, protože přece jenom se docela hodně nalil a tvrdil o sobě, že je růžový poník a hledá jednorožce, takže usuzuju, že on by zrovna nejlepší nápad nebyl. Spíše bych ho přirovnala k Ashovi, který si zase pod vlivem toho to alkoholu usmyslel, že si vezme nějakou princeznu, či královnu, kterou najde, ožení se s ní a bude s ní mít děti, které až dospějí si za ženu vezmou Dommy, Angel, Simonu a mě a potom budeme pokračovat v jeho rodu. V tu chvíli si ještě pamatuju, jak Dommy vzala telefonní seznam a otřískala mu ho o hlavu.

Opatrně jsem otevřela dveře a uslyšela jsem jemné chrápaní a potom mlaskavý zvuk, jak se snaží to chrápání nějak utišit. Můžete hádat kdo mlaskal a kdo chrápal...
Andy se rozvaloval po celé posteli a sice potichu, ale neskutečně chrápal. Znělo to vážně... nevím jak to popsat. A Dommy seděla na posteli a když mě uviděla tak se rozzářila a z postele rychle vylezla. Objala mě a spolu jsme odešli z pokoje a přesunuli se společně do kuchyně.
"Dobré ráno" řekla potom Dommy v kuchyni a posadila se na židli.
"Dobré ráno i tobě, Dommy." popřála jsem a usmála jsem se na ní. Úsměv mi opětovala.
"To furt, takhle chrápe?" zeptala jsem se, když jsem Dommy z lednice vyndávala jogurt a sobě taky.
"Jo, ale někdy je to ještě horší. Teď, ale chrápe málo. Lepší by bylo, kdyby vůbec, ale co se dá dělat. Je to přeci chlap... Tedy to aspoň o sobě tvrdí." řekla Dommy a při poslední větě jsme se společně zasmáli. Tohle se tedy Dommy povedlo.
"Nebudeme se mu smát..." řekla vážně Dommy a na chvilku zvážněla. Potom jsme se podívali sobě navzájem do očí a nakonec vypukli opět smíchem. Poměrně je mi ho trochu líto... Počkat? Ani ne . To má za tu nožku, co mi nastavil... Zmetek.

"A proč jsi vlastně tak brzy vzhůru?" zeptala se Dommy a upřela na mě svoje očka.
"No... Ráno mě probudil zvláštní pocit. Proto jsem šla do tvého pokoje si o tom popovídat. Nechci otravovat, ale... Dneska ráno jsem se probudila s divným pocitem, který mi říkal, jakoby se dneska mělo něco stát, ale já nevím co. Jakoby bylo všechno fajn, ale za chvilku se stalo něco, co by asi nemělo. Nechápu to, ale... Mám trochu strach co se stane." řekla jsem Dommy a upřela na ní svoje oči. Ona si povzdechla.
"Popravdě, takový pocit jsem měla dneska ráno taky. Proto jsem se vzbudila. Ale když odezněl, tak jsem si chtěla opět lehnout, ale někdo, kdo se širou náhodou jmenuje Andy začal chrápat a já prostě už neusnula, protože se to nedalo. A to jsem zkusila všechno, ale on ne a ne a ne přestat s tím chrápáním. " postěžovala si Dommy.
"Takže stejný pocit... A jinak. To s tím Andy-m, zkus mu někdy do pusy vymačkat citrón. Uvidíme kdo bude potom chrápat. Což mi připomíná, že jsem to chtěla udělat Ashovi. Dommy se zasměje. Zvedne se ze židle a do dřezu dá lžičku od jogurtu a do koše vyhodí kelímek. Podívá se na mě a vezme tentokrát můj kelímek od jogurtu. Vyhodí ho a potom lžičky umyje a vrátí je na jejich místo tam kam patří. Podíváme se na sebe a usmějeme se. Potom společně jdeme do obýváku a pustíme si televizi...