Učitelé Hudební výchovy: 3

Adel:

Bouchala jsem do dveří. Klouby jsem měla od krve a ret jsem měla znovu roztržený. Hlava mi třeštila, jako by mi do ní kopl kůň. Jak mi to mohli zase udělat! "Prosím! Pusťte mě! Prosím..." snažila jsem se křičet, ale měla jsem vyřvané hlasivky. Bouchala jsem do dveří, ale stále se neotevírali. Nenáviděla jsem to tu a nenáviděla jsem je! Kopala jsem do dveří a všelijak se snažila je otevřít... marně. Byli zamčené a nenechali mi tu ani náhradní klíč. Jasně proč by ho tu nechávali.. nenechali mi tu nic. Ani jídlo ani pití... To mě chtějí zabít?

O 3 hodiny před tím:

"CC! Prosím.... Vrať mi tu mikinu..." kňučela jsem. "Ne." řekl a usmál se na mě. Už hodinu mě tady provokuje. Od té doby co dorazili ze školy jenom provokuje. Má roupy. "CC!" řeknu se smíchem. "Ha! Směješ se!" řekl a smál se od ucha k uchu. "Jsi neuvěřitelný!" řeknu mu. "Já vím.." řekne mi jenom a odhalí znovu svoje bílé zuby. Usměju se na něj a skousnu si ret. On se na mě chvilku dívá, co tím chci naznačit. Chvilka nepozornosti. Dala jsem mu letmou pusu a sebrala si mikinu. Rozeběhla jsem se ke vchodovým dveřím vzala si klíče, boty a rychle jsem vylezla. za sebou jsem zavřela a zamkla. Odmítal mě totiž pustit ven. Můžete mu několikrát říkat, že se chcete v klidu a sami projít, ale on ne. Musí mít pravdu, kterou má skoro vždycky, ale tentokrát nemá!
Klíče si strčím do kapsy a obleču si mikinu. Ta mikina není ani moje. Legálně jsem jí ukradla CC-mu. Strašně hezky voní po CC-m. Strašně...

"Tak... Kampak to půjdu?" zeptám se sama sobě. "Co sem?!" řekne chlapecký hlas a stáhne mě do temné uličky. "Pusť mě!" křiknu na něj a kopu všude kolem sebe. "Co když ne emařenko?" zeptá se. Ten hlas znám. Patří určitě tomu blonďákovi. Šance mu to oplatit. Dupnu mu na nohu. Bolestně sykne a jeho ruce okolo mě se trochu uvolní. Vysmeknu se a seberu ze země pohozenou lahev od piva. Pevně ji uchopím a rozbiju ji o hlavu toho blonďáka. Znovu bolestivě zaskučí a klekne si na kolena. Začnu se hned rozhlížet po temné uličce. Všude je nějaké harampádí. Uvidím golfovou hůl. Chci se po ní natáhnout, ale někdo mi něčím udeří do hlavy. Zaskučím bolestivě a chytu si hlavu. Kleknu si a rázem si lehnu. Pomalu se mi zavírají oči a já jenom rozmazaně uvidím obličej mého táty. Oči se mi zavírají a já se opatrně propadám do tmy...

CC:

To snad není možný... ona mě tu zamkla! Kruci. Vždy´t se jí může něco stát. No nic. Okno. Vběhl jsem do obýváku a otevřel okno opatrně jsem vylezl ven a za sebou jsem okno přivřel, aby vypadalo, že je zavřené. Jsem to ale kluk šikovný. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale nikde nikdo. Co teď? Kam šla? Budu si muset na ní počkat. Sedl jsem si před dveře. Chvilku jsem přemýšlel co dál...

*-*

Právě stojím před domem rodičů Adel a vedle mě je její bratr. Rozhodli jsme se, že když se Adel nevracela zajít za jejím tátou. Možná nám něco poví a tím nám pomůže. Pokud, což si myslím má v tom prsty on. Můj názor je, že je v tom zapletený. jenže nemám důkazy. Prozatím se jdeme jenom zeptat.. Ano jenom zeptat.

"Takže.. nech mě mluvit ano?" poprosil mě Lukáš.
"Pro mě za mě. Klidně!" řekl jsem. Oba dva jsme přistoupili k jejich vchodových dveří. Lukáš... Špatně se to vyslovuje, takže Lukas zazvonil na jejich zvonek. Chvilku se nic nedělo, ale na konec se otevřeli dveře a v nich stála její matka.
"Ahoj Lukáši... Co potřebuješ?" zeptala se jeho matka. Lukáš se trochu rozpovídal.. nebude to jen tak...

Adel:

Seděla jsem u sebe v pokoji. Spíše u v bývalém pokoji. Už není můj.
Rozezněl se po celým domě zvonek. Doufám, že to je někdo, kdo mi může pomoct. Možná to někdo bude. Chvilku jsem se zaposlouchala do rozhovoru. Poznala jsem mámin hlas a... Lukášův a CC-ho!

"CC! TADY JSEM! PROSÍM! POMOC MI!" začala jsem křičet na novo. Jenom prosím ať mě slyší. "CC! PROSÍM!" rozkřikla jsem je znovu.
"Adel!" slyšela jsem CC-ho hlas, který šel od schodiště. Díky bohu... Našel mě. Slyšel mě. Pomůže mi! Já to vím. Je to přeci můj CC. "CC" řekla jsem trochu potichu.
"Adel! Jestli jsi za dveřmi, tak ustup ano?" zakřičel na mě. Já jsem poslechla a odkutálela jsem se na stranu. Párkrát jsem slyšela ránu do dveří, dokud se nerozletěli. CC ale běžel dál, až spadl do mé bývalé postele.
"Kurwa!" zanadával a vyhrabal se z postele. Rozhlédl se. Když mě uviděl, tak bylo vidět, že se naštval. Přistoupil ke mě a vzal si mě do náruče. Normálně bych protestovala a řekla mu, že mám taky nohy, ale momentálně nemám sílu... Jsem vyčerpaná a to jsem tady byla jenom den a plus k tomu my můj "táta" ještě párkrát vrazil za to, že jsem se schovala za Lukáše, Dommy a kluky. Prostě.. Nikdo nemá větší štígro v životě než já...

"Adel... Adel jsi v pořádku?" zeptal se mě CC a vycházel i semnou z pokoje. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a hlavu mu položila na rameno. Vdechla jsem jeho vůni, která mi dodávala sílu, ale ne tolik, kolik bych potřebovala hodně.
"Děkuju ti CC..." zašeptala jsem mu.
" A to jste říkala, že nevíte kde je!" řekl naštvaně CC směrem k mé "mámě" když jsme sešli schodiště.
"Mami... Tohle jsem si o vás nikdy nemyslel, že byste něčeho takového byli schopni udělat své vlastní dceři!" řekl naštvaně Lukáš. "CC... Vem prosím tě Adel domů. Já tu zůstanu. Chci si promluvit s matkou a otcem." řekl Lukáš směrem k CC-mu.
"Jasně že jí vemu! Hodně štěstí Bro." odpověděl mu CC a semnou opouštěl dům.

Posadil mě do auta a rychle přeběhl na stranu řidiče a nasedl. Nastartoval motor a ujížděl pryč, jako by jsme byli nějaký trestanci nebo co. Ale mě to nevadilo, protože jsem se nehorázně těšila domů na kluky, Dommy a svojí postel, kde semnou bude ležet i CC. I když vím, že teď mě už nikam nepustí sami.

*-*

"Adel.. Jsi v pořádku?" zeptala se mě Dommy, když mě CC položil do křesla. Podal mi deku a já se do ní zachumlala. Tak hezké teplo mi bylo, i když se CC-m mi je větší teplo... Jo já vím, jsem zamilovaná až po uši, ale... Ono to nejde ho nemilovat...

Doufám, že se vám dnešní díl líbil a pro ty, kteří by mě chtěli zabít, tak prosím.... Nezabíjejte mě ano? Docela svůj živůtek mám rád a navíc kdo by dokončil story? :D :33 Jestli se vám líbilo, můžete zanechat Vote nebo koment a za to vám případně děkuji :33

Také bych chtěla poděkovat svému kamarádovi Dominikovi, který mi vnukl jeden takový nápad, který jsem použila :33 Moc ti děkuju!

No přeji hezké počtení, Ať se vám dnešní díl líbí a zatím.

Vaše Adel:)