Učitelé Hudební výchovy: 3

Učitelé Hudební výchovy :3 Valentýn 2

CC:

"No tak CC. Já vím, že nejsi ten typ, který vyhledává vztah, ale je to už rok co tě opustila. To na ní nemůžeš zapomenout? Proč nemůžeš tu holku co tě nechala a zároveň tě i trochu zničila nechat plavat a nezačít semnou nový začátek?" zeptala se mě Kelly. Měl jsem jí rád. Byla to moje kamarádka z dětství a taky jsem věděl, že má pro mě slabost a že ke mě něco cítí, ale mě k ní nic netáhlo. Momentálně jsem si opět vzpomněl na Adel, jak utekla z letadla a z letiště. Je to už dlouho co se nám neozvala a Dommy si dělá starosti a momentálně šla zavolat Lukasovi. Pořád jsem nad ní přemýšlel.
"Už jsem ti to říkal. Miluju jí. Ne nezničila mě a nenechala. Vím, že nenechala a taky jsem si jistý, že na mě myslí. A i kdyby ne, pořád jí budu milovat. Je to moje lentilka." řekl jsem a nad posledním slovem jsem se usmál. Adel z celého srdce milovala lentilky. To si pamatuju. Hlavně si pamatuju na naší postel, kterou jsme rozbili. Nad touhle myšlenkou jsem se opět usmál a Kelly se na mě upřela nechápavě svoje zelené oči.
"Promiň mi to Kelly, ale..." nedořekl jsem, protože mi začal zvonit mobil a Andy mi ho donesl do obýváku. Pozdravil Kelly a podal mi mobil.
"Kdo volá?" zeptal jsem se. Čekal jsem, že řekne Adel.
"Neznámé číslo." odpověděl mi Andy a povzbudivě se na mě usmál. Povzdechl jsem si a vzal jsem mu mobil z ruky. Andy mě ještě pohladil po vlasech se slovy "Hodný CC" a sladce se na mě usmál. Tohle nikdy nedělal.
"Ano?" ozval jsem se v mobilu a čekal, kdo mi volá, ale odpovědi jsem se nedostal slyšel jsem jenom malý smutný sten a zrychlené dýchání a myslím, že jsem cítil i trochu tlukot srdce. Přece jenom bylo ticho jako v hrobě.
"Kdo to je?" zeptal se Andy s Kelly najednou. Ale jejich otázku jsem ignoroval. Myslím, že jsem věděl kdo to je a to mě odrovnalo.
"A-Adel?" zakoktal jsem do mobilu a čekal jsem na to, jestli je to vážně ona.
"A-A.." ozvalo se v mobilu. Byl to nejistý hlas. Ano byla to ona! Nevím, jak bych to mohl dokázat, ale jsem si na 100% jistý, že je to Adel. Moje, Moje a jenom moje Adel, která mi zavolala. Byl jsem radostí bez sebe. Klidně bych udělal cokoliv, jenom abych jí mohl vidět. Políbit jí. Vzít si jí do náruče a už jí nikdy nepustit. Udělal bych pro to všechno. Udělal bych to pro mojí Adel.
"Miluju tě, Adel." vydechl jsem do mobilu a čekal jsem na její reakci. Hned na to jsem uslyšel popotáhnutí. Ona brečí. Proč brečí? Kvůli komu? Udělal jí někdo něco? Když jsem se nadechoval, že něco řeknu, tak mi Adel skočila do řeči.
"J-Já... Promiň, že jsem rušila." řekla rychle Adel. Ale než jsem stačil cokoliv říci, tak to típla. Najednou mi pohasla nálada. něco se jí asi stalo a... ne ne. Určitě je v pořádku. Musí být. Pomalu jsem se podíval na mobil a strčil ho do kapsy. Podíval jsem se na Andy-ho, který mě sledoval a trochu se usmíval. Potom jsem se podíval na Kelly, která ve tváři měla trochu vzteku, ale snažila se to zamaskovat.

Pomalu jsem si stoupnul z gauče. Chtěl jsem zmizet a jít do našeho sklepa, kam chodí Andy s Ashem boxovat do pytle, když mají náladu pod psa a já momentálně měl chuť něco rozbít. Kdybych byl tenkrát u ní a držel si jí pořádně, neměla by šanci utéct a byla by tu semnou. Ale já jsem to podělal a teď... Jestli jí někdo ublížil, nikdy si to neodpustím a tomu dotyčnému taky něco udělám.
"Co si dáte k večeři?" zeptala se Dommy, když vešla do obýváku. Podíval jsem se na ní a ona asi viděla smutek v mé tváři.
"Co se stalo?" zeptala se mě. Andy si jí trochu přitáhl k sobě, ale Dommy nespustila oči ze mě.
"Jdu do sklepa." obeznámil jsem je. Ano úplně jsem jí ignoroval, ale momentálně jsem neměl náladu. Ani se mě nepokoušeli zastavit. Možná Kelly, ale tu zastavila Dommy. Později jí za to poděkuju. Já jsem potom rychle zmizel do sklepa, kde momentálně nikdo nebyl. Rozsvítil jsem si tam a seběhl schody dolu. Začal jsem pozorovat ten pytel, který byl nejblíže ke mě. Nevzal jsem si na ruce nic a hned jsem začal do něho vší silou boxovat. Měl jsem vztek. Ne na Adel, ale na sebe a za to, že jsem jí tenkrát vůbec nezastavil.Jsem strašný idiot! Kdybych to udělal byla by vedle mě a já jí mohl ochránit. Jsem to strašný IDIOT!!
"Hej! CC! Brzdi!" křikla na mě Dommy. ANi jsem si nevšiml, že tady je a podíval se na ní.
"Andy mi řekl o tom telefonátu a o tom, že to asi byla Adel." řekla Dommy a pozorovala mě. Znovu jsem se věnoval boxovacímu pytli. Ne tak jako předtím. Sice jsem zasazoval velký rány, ale pomalý.
"Brečela." řekl jsem a pokračoval ve své činnosti.
"Cože?" zeptala se trochu vylekaně Dommy.
"Slyšel jsem jak vzlykla. Určitě brečela. Muselo se něco stát." řekl jsem.
"CC... Mluvíme o Adel. O tom člověku, který je nejenom blázen do tebe, ale i tvrdá holka. Na škole mě bránila před šikanou. Potom byla v pasťáku a teď jsme o ní rok neslyšeli ani vidu. Ano mám strach, ale jsem si na 100 procent jistá, že je v pořádku. A taky je přeci naše, ne?" řekla Dommy. Trochu mě to uklidnilo a já přestal boxovat do toho pytle.
"Tak... A teď pojď. Obvážeme ti ruce." řekla Dommy. Podíval jsem se na ně a na kloubech jsem měl sedřenou kůži a trochu krváceli. Ani jsem si toho nevšiml. Ale Dommy jsem neodporoval a pro jistotu jsem jí následoval. Přece jenom, kdybych neuposlechl, tak by mi něco udělala. Proto jsem radši mlčky šel za ní a přemýšlel jsem nad tím, co mi řekla.

Adel:

*Vzpomínky*

"Dej mi ten mobil!" řekl mi Hynek. Byl to kluk, který ho jsem znala z pasťáku. Pěkný grázl. Byl vysoký, hnědé vlasy, strniště a liboval si to ve vyhrožování a taky se z něho stal dýler. Nevím, jak se mu to povedlo, ale moc mě to nepřekvapuje.
"Nic ti nedám!" sykla jsem k němu. Viděl mě poprvé za tu dobu. Neměl prachy a proto mi sebral peněženku a teď chtěl po mě i mobil.
"Dělej!" křikl na mě a pevně mě chytil za ruku. Hned jsem mu jednu dala do břicha. on mě pustil a bolestivě hekl. Hned jsem se dala na útěk, ale ano doběhl mě a shodil mě na zem. Uštědřil mi ránu do nosu.Trochu jsem vykřikla bolestí. Začal mě prošacovávat a nakonec získal to svoje. Nechápu, jak se dostal z ČR.
Když konečně našel co chtěl, tak mi to sebral. Potom mi ještě jednu ránu do obličeje a potom ještě do mě kopl. Nakonec zmizel. Ležela jsem na zemi v klubíčku. Nakonec jsem sebrala síly a zvedla se. ještě jsem vyplivla krev z pusy a pomalým krokem jsem šla k domu mého bratra...

Tahle vzpomínka se mi zobrazila ve snu a já jsem vykřikla. Vymrštila jsem se do sedu a rukou jsem si prohrábla vlasy. Zrychleně jsem dýchala. Tohle není první noc co se mi vrací nehezké vzpomínky, ale nikdy se mi moc o tom nezdálo a tohle bylo něco jako moje noční můra.
Uslyšela jsem škrábání na dveře a štěkot. To byl Tonny. Osmi měsíční štěně staroslovenského psa (vyšlechtěno ze psa a vlka). To jméno mu dala Abby a mě se líbilo. Dveře se otevřeli a Tonny se rozběhl i s vrčením ke mě a skočil za mnou do postele. Hned se vetřel ke mě a jeho mohutné packy mě přišpendlili k posteli a já opět ležela. Tonnyho čumáček začal očuchávat můj obličej a olízl mi oko a potom ještě i tvář. Nad tím jsem se usmála, ale v pokoji jsem nebyla sama. Na kraji posteli seděla osoba. Byl to Lukáš a do pokoje vešla i Abby.
"Omlouvám se, že jsem vás vzbudila." řekla jsem.
"Neomlouvej se ano?!" řekla Abby a pohladila mě po vlasech.
"Už je to v pořádku?" zeptal se mě Lukáš a chytil mi ruku.
"Ano." řeka jsem. Lukáš se usmál a zvedl se.
"Luky?" ozvala jsem se. Lukáš s Abby se na mě otočili.
"Copak?" zeptali se oba najednou.
"Ehm... Mohl by se Tonny nastěhovat zpátky ke mě?" zeptala jsem se. Lukáš se zasmál a podíval se na Tonny-ho, který už na mě ležel a hlavu měl položenou na mé hrudi a po očku sledoval psími očíčky Lukáše.
"Jasně... je to přeci tvůj mazel." řekla Abby a usmála se.
"Děkuju a Dobrou noc." popřála jsem a oni taky. Potom za sebou zavřeli dveře a já si rozsvítila lampičku vedle postele. Tonny se na mě podíval a začal vrtět ocáskem. Slezl ze mě a seskočil z postele. Potom se otočil k posteli zpátky a pozoroval mě. Já jsem se znovu posadila a trochu se posunula do prostřed své velké postele a začala mu upravovat polštář a dala na stranu svojí jednotnou velkou peřinu. Tonny opět vyskočil a ulehl vedle mě. Já jsem zhasla lampičku a posunula se trochu dolu. Hlavu jsem si položila na svůj oblíbený polštářek a šáhla po peřině. Přikryla jsem s ní Tonnyho a sebe. Trochu jsem se k němu natiskla. Z něho vyzařovalo teplo. On svojí hlavu položil na můj krk a funěl mi do ucha. A taky pře ze mě přehodil packu. Začala jsem ho hladit. On si jenom spojeně vzdechl a po chvilce jsme usnuli...

 

Děkuju vám moc za vaše hezké a povzbudivé komentáře a jsem ráda, že se vám to líbí a že chcete další díly. Doufám... Děkuju vám za všechny úžasné komentáře a za všechny votes, které jste mi kdy dali a které třeba ještě dáte. Moc vám děkuju! Doufám, že se vám dnešní bude líbit. Zatím se mějte.

Vaše Adel:)