Učitelé Hudební výchovy: 3

Adel:

"Dávejte mi na Dommy pozor!" řekla jsme a usmála se na Kluky.

"Ty mi dávej pozor na Andy-ho!" řekla Dommy a vyplázla na mě jazyk.

"Rozkaz!" řekla jsme a zasalutovala. Usmála jsem se na ní a vyprovodila je. Musely do školy. Jenom škoda, že prázdniny už skončili. Venku se docela už ochlazuje a za chvíli bude zima. Ne to zase přeháním, protože chci, aby vánoce byli co nejdříve. Miluju vánoční atmosféru, ale vánoce ještě nejsou.

Zrovna když jsem se chystala zamknout dveře, tak někdo zazvonil. Otevřela jsem dveře a za nimi byla moje matka. "Adelo... Včera jsme vykročili špatnou nohou. CO kdybychom si o tom popovídali někde v kavárně?" zeptala se mě máma. Na to jí neskočím. Sveze mě autem rovnou k nim do domu. Nikdy. "Omlouvám se mami, ale já nemůžu... Není mi dobře." řekla jsem a chtěla zavřít. Jenže mi v tom zabránila její noha. "Ale Adelo. Jenom chceme, aby ses vrátila domů. K nám. Tvůj bratr má přijet a-" "Co? Vy mě chcete domů jenom kvůli bratrovi?! Ujmete se mě jenom na pár dní co přiletí a budeme se chovat jako šťastná rodina a přitom mě potom hodíte zase na ulici? Ne! Nepůjdu. Až se můj starší bráška vrátí tak si mě najde! Vždycky mě našel ať jsem byla kde jsem byla. Věřím, že to i pochopí." řekla jsem. "Ne... Tak to není! Tvůj bratr jede domů už napořád. Takhle nám to řekl." řekla máma a usmála se. Byla pyšná na svého syna, který sloužil v Afganistanu jako mariňák.

Když mě bylo deset a jemu osmnáct odstěhoval se do Ameriky. Splnil si svůj sen a stal se mariňákem. Teď je mu dvacet šest. Osm let jsem ho neviděla. A vím, že když mě bude chtít vidět, což bude, tak si mě najde v blízkosti u Dommy. "Mami.. Jsem ráda, že se můj starší bráška vrací domů, ale nechci být někde, kde mě vy nechcete! Nemám to za potřebí... Nechte mě tady prosím." řekla jsem. "Uvědomuješ si, že když se to dozví Lukáš, tak na nás bude naštvaný!" řekla zvýšeným hlasem máma. Můj bráška se jmenuje Lukáš, ale já jsem mu vždycky říkala Lukas. "Tak bude, ale pochopte i mě. Pro mě to je nepříjemné se vrátit někam, kdy mě nikdo nechce.." řekla jsem.

Andy:

Slyšel jsem hlasy. Jeden patřil Adel a ten druhý neznámý ženě, která tu byla i včera. Seběhl jsem schody a šel k Adel. "Adel? Kdo to je?" zeptám se a prohlédnu si ženu. Na sobě měla krémovou sukni s krémovým svetrem nebo jak se tomu říká... Na mě až moc.. Divné. "Promiň, ale odpověď je ne!" řekne Adel ženě a zavře hned dveře. Potom se na mě podívá a usměje se. "Kdo to byl?" zeptám se jí. "To je jedno." řekne a jde po schodech nahoru. Jsem jí hned v patách. "Ne to teda není... Uhodila tě?" zeptal jsem se. "Proč by měla?" "Adel.. tak blbej nejsem. Včera tu byla a několikrát ti vpálila..." řekl jsem. "Jak o tom víš...?" zeptá se. Já jenom mlčky na ní koukám. Právě jsem se prozradil a prozradil jsem i svého kamaráda. "CC..." řekne si pro sebe a zatřese hlavou. Otevře dveře od svého pokoje a vejde. "Můžu?" zeptám se. Ona jenom kývne. Vlezu za ní do pokoje. "Mám tě na starost a..." "Andy. Já jsem v pořádku a umím se o sebe postarat! Jsem přece sestra.... No to je jedno." řekne, vezme si do ruky nějaké oblečení a vletí do koupelny kde se zamkne.

"Čí si sestra?" zakřičím na ní, aby mě slyšela přes dveře. "Ničí!" zakřičí na mě. Někdy mi až nehorázně připomíná CC a tu jeho tvrdohlavou palici. Neskutečně mi to drásá nervy jak si sou podobní. Ještě aby uměla řídit stejně jako CC a můžou si podat ruce! Což mi připomíná.... Co asi zrovna teď dělá moje sladká Dommy?