I Love You [vmin]

Jak je na tom?

(💎 Upozornění: Následující obsah nemusí být příjemný osobám se slabšími povahami. Tento díl obsahuje sprostá slova, nechutné výrazy a spousty dalšího. 💎)

Jimin's pov:

Taehynug se svalil na zem a opíral se v sedu o dveře. Brečel... Ach jo nedokážu se na něj dívat když pláče... bolí to. Bez toho aniž bych mu něco řekl, jsem ho odsunul a poté se snažil vykopnout dveře. Stačila jen jedna rána a rozlétly se. Taehyung se na mě překvapeně kouknul a pak se okamžitě rozběhl dovnitř. Našel Yoongiho ve vaně v koupelně s žiletkou v ruce... nevypadal, že by byl při vědomí.
,,Yoongi, neeee!" zařval se slzami v očích. Rozběhl se k němu.
,,Jiminie, udělej prosím něco." řekl tenkým hláskem. Vzal jsem do ruky mobil a zavolal sanitku. Zatímco jsem telefonoval se sestřičkou, snažil jsem se provést vše, co mi nařizovala. Taehyung tam jen sklíčeně seděl vedle Yoongiho a brečel. Ach jo... Konečně ta sanitka přijela.

(💎 Sen není žádná doktorka takže si nějak domyslete, co se dělo.... Omgf teď mě něco napadlo... Ok ze Sen se stane doktorka😅😂 💎)

O několik minut či hodin později:

Právě jsme s Taehyungem seděli v pokoji Yoongiho, který ležel na lůžku. Naštěstí to přežil. Mně by bylo celkem jedno jestli by zemřel nebo ne, ale... nesnesl bych Taeho, jak se trápí... takže jsem vlastně taky rád, že ten zmrd stále dýchá. Do pokoje vešla nějaká doktorka, ovšem jiná než ta, co tu byla před tím... asi střídaní směn. To jsme tu tak dlouho? Při pohledu na mě, jak objímám a utěšuju Taeho, který věnuje svou pozornost jen spícímu Yoongimu, se usmála.
,,Vždy jsem doufala, že vás dva potkám, ale nikdy jsem si to nepředstavovala takhle." pronesla a přešla k jakémusi přístroji, jenž Yoongiho držel na živu.
,,Jak to myslíte?" zeptal jsem se jí šeptem.
,,Jsem Lee Sen." představila se a cosi si poznamenala do bloku.
,,Aha," špitl jsem.
,,Jak je na tom?" promluvil po dlouhé době Tae.
,,Od té doby, co byl jeho stav stabilizován, se nic nezměnilo." odpověděla mu.
,,A to je špatně?" Tae se na ní konečně podíval.
,,Vlastně je to spíše dobře."
,,A kdy se probudí?" vyzvídal stále Tae.
,,To nevím, můžeme jen čekat." řekla to rázně a profesionálně, ovšem zazněl v tom i soucit.
,,Oba dva byste si měli odpočinout." usmála se na nás a poodešla opět k nějakému přístroji. Jen jsem přikývnul. Zatímco Sen kontrolovala Yoongiho, Tae mi usínal v náručí. Je tak roztomilý... takový malý rozkošný andílek... Proč se ke mně nechtěl nastěhovat když jsem mu to nabízel. Vždyť Yoongi, Jun a Jungkook ho jen šikanovali... i když on tvrdí něco jiného.
,,Nad čím přemýšlíš?" zeptala se mě Sen a sedla na židličku naproti mě. Povzdychnul jsem si: ,,Nad čím bych asi tak mohl přemýšlet?,."
,,Nad ním, že ano?" kývla hlavou směrem k spícímu Taehyungovi. Na jednu stranu mě překvapilo, že to uhodla, na druhou stranu jsem to tak trochu čekal.
,,Ano." špitl jsem.
,,Jak to mezi vámi vlastně je?" vyhrkla.
,,Jak to myslíš?"
,,Ježíš nezakecávej, chodíš s ním nebo ne?" zasmála se, ale ne moc, aby je nevzbudila.
,,Vždyť ho znám ani ne týden!" křikl jsem jí potichu.
,,Já vím, já vím, ale působíte tak." zachichotala se.
,,Vážně?" nadzvednul jsem obočí.
,,Jo... co si o něm myslíš?" zajímala se pořád.
,,Neměla by jsi teď pracovat?"
,,Vždyť pracuju... kontroluju pana Min Yoongiho a od Vás, pane Park Jimine, zjišťuji příčiny pokusu o sebevraždu."
,,Z tohodle se nevymluvím, co?"
,,Ne, takže to koukej vyklopit." s povzdychnutím jsem se podíval na Taeho a pak zase na ní.
,,Je fajn, mám ho šílěně moc rád a nevím čím to je. Jeho bývalí kamarádi mi řekli, že Tae má v sobě jakési kouzlo... nedokážeš mu odolat a musíš na něj pořád myslet. Je zajímavý a má plno tajemství... Chtěl bych abychom byli opravdoví přátelé abych ta tajemství odhalil a... ne dělám si srandu... bude mi stačit když bude v pořádku a šťastný,... ale i tak bych moc rád byl jeho kamarád." smutně jsem se usmál a prohrábnul mu vlásky.
,,Já myslela, že už přátelé jste..." podivila se.
,,Jo jsme, teda myslím... asi je teď na mě tak trochu naštvaný, jelikož jsem nemluvil zrovna hezky o Yoongim." to jméno jsem pronesl s jistou záští.
,,Aha... a líbí se ti?" zacvrlikala.
,,Ehmm... asi jo."
,,Jak asi jo?" viditelně jsem jí frustroval. Naštěstí to vzala přátelsky a jen nade mnou pokývala hlavou.
,,Je hodně sexy, ale zároveň i strašně moc cute. Má rozkošný boxy smile, ale... je hubený a na těle, hlavně na zádech a břiše, má různé jizvy, šrámy a modřiny... jo líbí se mi... povahově i vzhledově... Takový moje zlatíčko." trochu jsem zrůžověl.
,,Jo tak tvoje zlatíčko... Tohle by jsi mu do očí nepověděl, co?" zadívala se na Taeho.
,,Ne..." špitl jsem. ,,A tobě se líbí?" opáčil jsem.
,,Jasně že jo." sdělila hlasem, který říkal, že je to naprosto zřejmé. Jen jsme se tiše zasmáli.
,,Ty nejsi z Koree, že?" změnil jsem téma. Všiml jsem si totiž, že má nabarvené vlasy na blond. Ovšem její přírodní barvu bych netypoval na naší typickou černou spíše na tmavě hnědou. Odhadoval jsem podle odrostlých kořínků. A taky má modré oči.
,,Noo... Můj otec pocházel z České republiky. Narodila jsem se tam, jenže když se rodiče rozvedli, moje maminka se se mnou odstěhovala sem, do její rodné země. Byly mi tak dva tři roky, nepamatuju si to."
,,Aha to je zajímavé,... ale není Sen náhodou z Japonštiny? Co to jméno vlastně znamená?"
,,Jo je... V japonštině má mnoho významů: požadavek, rozpětí, cent, poustevnice, čarodějnice, tisíc a možná ještě něco... nejhezčí význam má, ale v češtině... znamená to Dream (sen). Ovšem moje maminka tvrdí, že v japonštině to znamená, něco jako fantazie a člověk, co má velkou představivost." zasmála se. Páni ta je, ale ukecaná. Ne že by mi to vadilo. Rozbzučel se jí mobil. Omluvila se a poodešla do rohu místnosti, kde hovor vyřídila.
,,Promiň, už budu muset jít... no jo no práce. Přijdu ho pak ještě zkontrolovat. Doufám, že to už tu vy dva nebudete. Není zrovna málo hodin... Měli byste jít." zašeptala a po menší úkloně odešla. Pomalu jsem vzbudil Taeho.
,,Tae, budeme muset jít... Už je skoro devět hodin večer." vybídl jsem ho. Páni, devět hodin... strávili jsme tu celý den.
,,Chci tu zůstat s ním." prosil.
,,To nejde Tae... pojď odvedu tě k tobě domů." zašeptal jsem a vzal ho za ruku. Tae to pochopil... rozloučil se s ním a už jsme byli na cestě z nemocnice.
,,Kde vlastně bydlíš? Už jsem zapomněl, jak se tam dostat." zasmál jsem se, ale Taemu to vtipné nepřišlo.
,,Promiň..." odkašlal jsem si.
,,To neřeš... nechci tam jít. Můžu přespat u tebe?" smutně se na mě kouknul.
,,Jo můžeš." usmál jsem se a chytil ho kolem ramen.

Hello my Dreamers,
Já vím kapitolka celkem o ničem😅 a omlouvám se, že jsem tam zase já🤣😭🙂😔 Jinak myslíte si, že Tae spal nebo celý jejich rozhovor slyšel? Teď už asi tušíte o čem bude další kapitolka🤫😉

Vaše Sen💜