I Love You [vmin]

Životní příběhy: Yoongi

(💎 Upozornění: Následující obsah nemusí být příjemný osobám mladším 15ti let!
Může obsahovat: násilí, vraždu/sebevraždu, alkohol + drogy, zbraně, otevřené sexuální scénky/ znásilnění 💎)

Yoongi's pov:

  Tak a je to tu! Já a dalších deset lidí s podivným zamotaným příběhem. Všichni sedíme na židlím v jednom kolečku. Napětí a ticho by se tu dalo krájet. Rád bych promluvil, ale bojím se. Ano Min Yoongi se bojí! No a co? Jako kdyby se oni nebáli! Taehyung celej vyděšenej sedí vedle Jimina, který ho drží za ručku. Vedle něj sedí Minho - vražedným pohledem pokukuje po Jihyo, ta se také celá klepe. Sen s Hobim se očividně pohádali. Sice sedí vedle sebe, ale mračí se na sebe. Namjoon a Jin, kterým to zrovna taky neklape, sedí daleko od sebe. Namjoon vypadá, že každou chvíli něco rozbije a Jin, že se rozbrečí. Jungkook a Jun vypadají docela klidně, ale je mi jasné, že oba dva to jen předstírají. Už bych fakt měl promluvit! Přece jen to byl můj nápad! Jenže... kde mám asi tak začít? Od svého dětství a prozradit jim tak, jak mě fotr šikanoval a znásilňoval? Ne díky!
Trochu jsem si odkašlal, aby všichni dávali pozor a pak jsem promluvil: ,,Vím že pro nás pro všechny bude velmi těžké se svěřit ostatním, jelikož někteří zabili vaše milované nebo vás šikonovali či psychicky ubližovali, ale i přesto vás prosím, abychom v klidu a bez hádek vyslechli jeden druhého a snažili se tak pochopit jejich situaci abychom mohli společně zachránit naše společné vztahy. Já začnu a pak uvidíme, dobře?" podíval jsem se na ně. Přikyvovali na souhlas, ale jejich výrazy se nezměnili - pořád byly stejně vražedné nebo vystrašené.
Nádech, výdech - to zvládneš, Jsi Min Yoongi!
  ,,Bylo mi dvacet když mě otec představil jeho byznysu. Ne všichni mě znáte, ale jeho kancelářská společnost to fakt nebyla. Ve skutečnosti ta společnost byla jedna velká lež, aby zamaskovali to, že jsou to všichni mafiáni. Zabíjeli lidi a bylo jim to jedno. Mně to jedno nebylo, měl jsem z toho deprese a spousty výčitků, ale jiná možnost se mi nenaskytla. Musel jsem do oboru uvést i Jungkooka - svého mladšího brášku. Později jsme našli Juna - dodnes lituju, co jsem mu provedl stejně jako lituju toho, co jsem provedl Taemu. Tae a já jsme na půl bratři, jelikož se jeho mamka a můj fotr rozhodli ošukat jeden druhýho. Když se můj otec pokusil zabít jeho otce, což se mu povedlo při té autonehodě, skončil v nemocnici stejně jako Tae. Tae se ožral, ztratil nervy a snažil se ho udusit. Nepovedlo se mu to, ovšem já v té nemocnici byl taky se stejným úmyslem, ale nakonec jsem si uvědomil, že chci, aby trpěl. Kontaktoval jsem Jimina, aby ho zavřel do jeho mučírny. Poté se vše řešilo u soudu, nakonec jsem se z toho dostali díky jedné sestřičce - Kim Minseo se jmenovala - Já, Tae a Jun jsme jí donutili spáchat sebevraždu. Poté, co jsem zabil svého otce, jsem vyvraždil mafii a všeho nechal. Snažím se teď žít normální život. Mám v plánu si dodělat školu, najít nějakou partnerku, oženit se a mít děti a potom v klidu zestárnout." řekl jsem svůj krátký příběh a podíval se na jejich reakce. Jungkook, Tae a Jun tohle již dávno vědí, jejich výrazy jsou neutrální. I Jimin něco tušil, takže i on vypadá jako kamenná socha. Ovšem třeba Jihyo a Minho, kteří mě vůbec neznají se na mě dívají vystrašeně. Stejně jako Namjoon a Jin. Hobi se díval spíše smutně - asi nečekal, že jeho nejlepší kamarád z dětství by byl opravdu schopnej někoho zabít. Sen pomalu brečela... její nejlepší kamarádka je už dávno mrtvá - donutil jsem jí k sebevraždě. Byla to jen nebohá sestřička, co se mi omylem připletla do cesty. Tak jako Jun, ale tehdy tam byl Jungkook a zachránil ho. Jí nikdo zachránit nedokázal. Bože mám tolik výčitků! Jsem zrůda, jsem jako můj otec!
Ne nejsem! Jsem lepší! On výčitky neměl! Nebo jo? Já nevím - ale chci teď žít normální život a prostě být jen sám sebou a.. a... možná mě neměli zachraňovat když jsem se pokusil o sebevraždu- Mám takový pocit, že kdyby Sen věděla, co jsem provedl, rozhodně by se o mě tak hezky nestarala v tý nemocnici.
  ,,Tak to je můj příběh-" dodal jsem ještě. Určitě měli spousty otázek, ale nikdo se nezeptal ani se nehádal - přesně jak jsem je o to poprosil.
  ,,Můžu teď já-?" ozval se zničehonic Jun vedle mě což mě docela překvapilo, ale když si vzpomenu čím vším si prošel kvůli mě, už mě to tolik nepřekvapuje.
  ,,Ale jistě-" usmál jsem se na něj.

Hello my Dreamers,
Tak a máme tu první díl ,,životních příběhů" 🥳🥳🥳
Jsem na něj dost pyšná a doufám, že pomocí těchto příběhů, více pochopíte celou fanfikci!
Jak myslíte, že to vše dopadne?

Vaše Sen💜