I Love You [vmin]

Les pt.2

Jimin's pov:

Probudil jsem se zase kolem sedmé. Provedl jsem ranní hygienu, oblékl se a nasnídal se. Pak už jsem si jen krátil čas sledovaním random videí na yt, projížděním instagramu, cvičením a děláním všeho možného.

18:30

Už jen hodina a půl. Venku už je zima a slunce již dávno zapadlo. Začal jsem se připravovat. Oblékl jsem si černé kalhoty, nějaké basic tričko a žlutou mikču. Do batohu jsem zbalil deštník, pití, kapesníky a spousty dalších věcí, no co, jeden nikdy neví. Seběhl jsem schody, obul si boty a nandal bundu.
,,Pane, zase odcházíte pozdě večer?" zastavil mě můj sluha.
,,Ach ano, ale nebojte se o mě." usmál jsem se na něj a vydal se do toho lesa. Venku byla ještě větší zima než jsem čekal a foukal studený vítr. Nandal jsem si kapuci a s rukama v kapsách jsem se rozběhl... měl jsem si vzít rukavice. Na místo jsem dorazil již v 19:15. Les byl, ale velký... Vzal jsem si sluchátka, začal poslouchat písničky a u toho jsem se procházel po lese, jelikož nemám tušení, ve které části bude... vlastně... nemám tušení jestli vůbec bude v tomhle lese. Doufám, že ano. Tělo už se mi třaslo zimou a drkotali mi zuby... Už jen 3 min... Cinknul mi mobil:

Junhui
Tae už čeká

Vážně? Ani jsem mu neodpověděl a rozběhl se po lese. Nikde nikdo... až u jednoho stromu... Tae byl u něj přivázaný.... v puse roubík, páska přes oči... A taky na sobě měl jen tílko a kraťasy... Okamžitě jsem se k němu rozběhl. Bez jediného slovíčka jsem ho rozvázal, jenže jeho reakce byla jiná než jsem očekával... Jen, co jsem mu ruce uvolnil, roztrhl pásku a už pelášil pryč...
,,Tae," zašeptal jsem... Zakopnul... opatrně jsem se k němu přiblížil zezadu. Tae pravděpodobně uslyšel, že k němu jdu, jelikož vykřikl: ,,Nech mě už konečně na pokoji!!"
,,Ale Tae, já se ti jen snažím pomoct." usmál jsem se nervózně a došel k němu, tak aby mi viděl do tváře.
,,J-ji-jimine?" rozbrečel se.
,,Neplakej prosím." udělal jsem na něj tenhle kukuč:🥺 a nabídl mu svou ruku. Tae jí nejistě přijal a já ho postavil na nohy. Hned jsem ho silně objal. Sykl bolestí. Odtáhnul jsem se a svlékl si bundu.
,,C-co t-to dě-..." nestihl to doříct, protože jsem ho přerušil: ,,Vem si ji, aspoň ti nebude, tak velká zima." podal jsem mu ji. Byla mu opravdu příšerná zima na to, aby jí odmítnul, ale i tak jsem z jeho obličeje poznal, jak nerad jí přijímá. Rychle si jí oblékl a hned se dal do klanění.
,,Nech toho a pojď, jdeme domů." usmál jsem se a aniž by mi to svolil, popadnul jsem ho za zápěstí a rozběhl jsem se s ním. Taehyungovi byla vážně velká zima, i když se to snažil nedat na jevo, drkotaly mu zuby, třásla se mu kolínka a několikrát málem i spadnul... Chudáček můj malý🥺 A k tomu všemu ještě začalo sněžit...
Konečně jsme byli u mě doma. Otevřel jsem, všichni sluhové a služebné se na nás podívali a hned se k nám seběhli. Jen jsem je odehnal a nakázal jim, aby nám přinesli nějaké výborné jídlo a pití do mého pokoje.
,,Zachumlej se do deky, já ti mezitím najdu něco k oblečení." Taehyung chtěl něco namítnout, ale to už jsem byl pryč v šatně. Vybral jsem mu šedé tepláky, kostičkovanou košili a můj oblíbený modrý svetřík. Rychle jsem se za ním vrátil.
,,Proč nejsi zachumlaný v tý dece?" zeptal jsem se ustaraně a roztomile. Tae se jen nervózně poškrábal na zátylku. Podal jsem mu do ruky oblečení a otočil se k němu zády.
,,Z-zase mi d-dáváš ob-oblečení... J-já si ho od t-tebe nemůžu vzít..." zakoktal a vrátil mi ho. Jen jsem se na něj zamračil a strčil mu ho zpět. Povzdychnul si a já se zase otočil. Slyšel jsem, jak se Tae převléká... lákalo mě to, ne že ne, ale nepodíval jsem se, to bych mu neudělal.
,,Už můžeš," zašeptal a já se na něj konečně kouknul.
,,Proč na sobě nemáš ten svetr???"
,,N-není mi zas t-taková zima a navíc j-je to t-tvůj o-o-oblíbený svetr... nevezmu si ho."
,,Není můj oblíbený,... vezmi si ho." Tae lehce zakoulel očima, vytáhnul svůj mobil a roztřesenými prstíky na něm něco naťukal: