I Love You [vmin]

Spálíme to

(💎 Upozornění: Následující obsah nemusí být příjemný osobám se slabšími povahami. Tento díl obsahuje sprostá slova, nechutné výrazy a spousty dalšího. 💎)

(💎 Upozornění číslo 2: Kapitolka nemusí být příjemná osobám mladším 15ti let 💎)

Jimin's pov:

,,Nemáš hlad, že bychom se nasnídali?" vyzval jsem ho.
,,Nasnídat bychom se mohli." uznal a zachechtal jsem se. Usmál jsem se a slezl z něj. Začal jsem se převlékat a on mě samozřejmě očumoval. Nestydím se, mám užasný tělo. Navíc je to můj přítel.
Snídaně už na nás čekala. Mňamy mňamy😋 Stále asi ale myslím, že Taehyung se cítí poněkud uncomfortable.
,,Vše v poho?" zeptal jsem se radši.
,,Jo jo... jen," nedořekl to.
,,Jen?" vyptával jsem se. Netvářil se, že by mi chtěl odpovědět. ,,Zapomeň na to." odbyl mě a dál se věnoval jídlu.
,,Taehyungie, mně můžeš říct vše." povzbudil jsem ho úsměvem. Taky se usmál, ale jeho úsměv byl spíše smutný a taky... zkřivený bolestí? Hm? Nahl se k mému uchu a zašeptal do něj: ,,Bolí mě prdel." COŽE?! Oh shit... ,,Promiň," špitl jsem. Nevím jak se mám omluvit...
,,Ošukej mě," napadlo mě nakonec. Divně se na mě podívál.
,,Nikdo mě nikdy neošukal... jsem byl vždycky top." a taky se mnou nikdy nechtěl nikdy být kromě tebe... a taky vlastně Minha...

Jiminova vzpomínka číslo 2:
Cca před 4 roky,...

Je večer, krásný letní večer... sedím s Minhem na kopci a díváme se na hvězdy. Položil si hlavu na moje rameno. Awee je celkem roztomilý. Usmívá se a já vlastně taky,... jenže úsměv mi hned spadl když jsem si uvědomil, co dnes hodláme provést. Vůbec se mi do toho nechce, ale vzheledem k tomu, co se stalo, asi není jiná možnost. Minho řekl, že klidně tu s ním nemusím být - abych měl alibi, jelikož on už je podle úřadů dávno mrtvej - ale já jsem odmítl. Chci být u toho... chci být u toho až zničíme něco, co jsem tak pracně několik let budoval. Vlastně dnes je tomu přesně čtyři roky od oficiálního otevření... hezký den k tomu to ukončit a posunout se dál.
,,Půjdeme?" zeptal jsem se opět s úsměvem.
,,Jo, myslím si že je čas." odpověděl. Zvedli jsme se a vydali se k... mému nevěstinci. Už z dálky jsme slyšeli hlasy... hlasy slasti, ale i bolesti. Hlasy rvaček i hlasy opilců... Můj bordel je jedno velké peklo. Vše se odehrálo tak rychle... že si ani nepamatuju jak. Vidím jen mlhavé obrázky ve svojí mysli, jak s Minhem zapalujeme nevěstinec, ve kterým jsou lidé, zachraňujeme Jihyo, utíkáme a teď z dálky - opět z toho kopce - sledujeme jak hoří můj bordel. Proč se mi líbí jak se ti lidé snaží zachránit, ale nemůžou, protože všechny okna jsou zabarikádováná, dveře zamčený a uvnitř jsou k tomu všemu ještě výbušniny? Nikdo to nepřežil... jen Jihyo. Je to jen obyčejná štětka proč jsme jí vlastně zachránili? S Minhem si pak budu muset promluvit. Uslyšeli jsme příjezd hasičů... ten kouř se nedá přehlédnout... je sice noc, ale i tak... Radši jsme zmizeli ke mně domů. Tu kurvu jsem zavřel do jednoho z pokojů dole. Řvát nemohla, dali jsme jí roubík a svázali jí ruce i nohy.
,,Minho, musíme si popovídat," zavrčel jsem na něj svým sladkým hlasem, takže to vyznělo poněkud perverzně... A on to tak taky pochopil. Přitlačil mě ke zdi a už mě líbal. Hned jsem odstrčil. Ne že by ten letmý polibek nebyl hezký, ale já... shit já k němu nic necítím a nebo jo? Jasný, šukal jsem štětky, ale s nimi jsem se nikdy nelíbal... já líbat neumím! A můj první polibek byl s ním... Ježíši Kriste!
,,Co je?" zeptal se.
,,Spíš co je s tebou, ty debile?!" vykřikl jsem. Zatvářil se ublíženě. Hm?
,,A koukej mi vykat, nebo už si snad zapomněl, kdo tě tehdy zachránil před tvou matkou?!?" vyjel jsem na něj. Možná, že tohle už jsem přehnal...
,,Ne pane, omlouvám se vám pane," uklonil se a dal se na odchod. Chytil jsem ho za zápěstí a přitáhnul si ho zpět k sobě. Naše rty jsem spojil do polibku. Nejdříve to nechápal, ale pak spolupracoval. Dokonce zapojil i jazyk. Awee bylo to dokonalý, jenže... já k němu nic opravdu necítím... beru ho jako... je pro mě někdo mezi mladším bráškou a sluhou. Já to tak prostě vidím... ,,Promiň," nechci před ním brečet, ale nemám k tomu daleko. Objal jsem ho a on mě nazpět.
,,Řekneš mi o Jihyo, jo?" řekl jsem nakonec a dotáhl ho ke gauči.
,,Jihyo je má kamarádka... jediná kamarádka... nemůže za to, že je to co je." zašeptal smutně.
,,Aha, tak proč jsme jí zavřeli do toho pokoje?" jestli je to jeho kamarádka, na které mu záleží, proč by jí tohle dělal?
,,My jsme spolu byli ve vztahu, ale ona mě podváděla... zaslouží si menší trest." ale ale, Minho je takový ďáblík.
,,Fajn, chceš si s ní pohrát?" navrhnul jsem a olíznul jsem si rty. Přikývnul.

Jiminova vzpomínka číslo 3
Druhý den večer,

Vše je připraveno... trochu se mi to nelíbí, ale pro Minha to zvládnu. Navíc on bude ten hlavní aktor. Jihyo je svázaná na takové ehmm... jak to popsat... sex hračce? Já fakt nevím, ale Minho se očividně vyzná... a to mu letos bude teprve 18... Jo a taky byla úplně nahá. Je celkem hezká, ne že ne. Musím uznat, že Minho si s ní pěkně pohrál. Používál různé sex hračky, aby jí mučil. Muselo to bolet jak fyzicky tak psychicky. Je mi jí poměrně líto. Zatímco Minho si užíval její trapení, já tam jen stál a podával mu pomůcky. Občas jsem ho i vystřídal. Užil jsem si to. Jihyo si to asi moc neužila😬

Konec Jiminových vzpomínek

Hello my Dreamers,
Sen si na začátku psaní téhle fanfikce myslela, že bude těžké aby měla aspoň 30 kapitol...
Taky Sen v téhle fanfikci ještě plánuje:
- Sen otevře případ Šťastné dítě
- Drama ohledně Jina a Juna ohledně jejich minulosti
- Drama ohledně Minha a Jihyo
- Drama ohledně Minhovi a Junovi mamky
- Drama ohledně Yoongiho a té sebevraždě
- Drama ohledně Kookieho a Juna

No já myslím, že těch 30 kapitol napíšu😩🥺 Jinak další kapitolka vás přesune zpět do reality a začneme i drama ohledně Namjin a Kookie x Juna

Vaše Sen💜

Ps: Tu scénku ohledně Jihyo jsem chtěla rozepsat, ale nakonec jsem se na to vykašlala a řekla si, že nebudu taková zrůda🙃

Pss: Jihyo byla znásilněna v pokoji číslo 8... ale tehdy ještě nebyl označen jako pokoj číslo 8🙃