I Love You [vmin]

Můžeš tu přespat

Taehyung's pov:

Jimin se na mě usmál a pak zmizel do svého pokoje. Ke mně se seběhly služebné a začaly mi ošetřovat rány. Občas jsem sykl bolestí. Když už mě konečně nechaly být, rozhodl jsem se zajít za Jiminem. Jsem v poho, nechci tu zůstat, tedy chci, ale nemůžu. Než jsem se dostal do jeho pokoje pár minut to trvalo. Jeho rodina má hrozně obrovský barák. Ty chodby byly nekonečné. Zaťukal jsem na jeho dveře. Nic se neozvalo. Opatrně jsem otevřel a nakoukl dovnitř. No a zrovna když jsem vešel, on se vrátil z koupelny. Měl obmotaný ručník kolem pasu, ale břicho mu nic nezakrývalo. Bože on má dokonalé abs, vlastně celý tělo má dokonalý. A ty jeho mokré vlasy... Taehyungu uklidni se. I přestože jsem nechtěl, jsem zavřel oči a zakryl si je rukama. Jimin se leknul a zmizel opět v koupelně. Bože Taehyungu, měl jsi zůstat tam dole s těmi služebnými a vypít si s nimi ten čaj, jak ti nabízely. Chtěl jsem se vrátit, ale zapomněl jsem otevřít oči a tak jsem narazil do zdi.
,,Au." vypískl jsem bolestí a chytil jsem se za čelo. Jsi debil Taehyungu. Jimin se vrátil, už měl na sobě župan... ach jo. Pomalu došel ke mně. Trochu mě to vyděsilo. Hlavně ty jeho oči... přivřené, malé a plné hněvu. Ovšem i přesto promluvil klidně: ,,Nic jsi neviděl, jasný?" neschopen slova jsem jen přikývnul. Zlost z jeho tváře zmizela a vyměnil jí roztomilý úsměv.
,,Co potřebuješ?" zeptal se.
,,N-nic jen ž-že už j-j-je mi lépe a ž-že pů-půjdu domů. Dě-dě..." nestihl jsem větu dokončit, jelikož mě přerušil: ,,Neboj mě otravovat nebudeš. Je tu spousty pokojů a rodiče nejsou doma." pokrčil rameny.
,,A navíc už je pozdě večer, nikam tě nepustím. V každém pokoji by mělo být i oblečení, ale jestli ti nebude můžeš za mnou přijít a já ti půjčím svoje." on a půjčit mi oblečení?! Můj crush mi právě řekl, že mi klidně půjčí svoje oblečení...
,,Ne t-to je v p-poho." pokusil jsem se o úsměv, ale kvůli tomu roztrženému rtu to bolelo. Ovšem kvůli němu jsem to vydržel. Úsměv mi oplatil a vyvedl mě z jeho pokoje. Vyběhli jsme do třetího patra a došli jsme k jednomu pokoji.
,,Kdyby jsi cokoliv potřeboval zavolej si k sobě služebnou přes támhle ten telefon." ukázal na stůl, kde se ona zmíněná věc nacházela.
,,Nebo přijď za mnou." pokračoval.
,,Vyzkoušej si to oblečení." nakázal mi. Překvapeně jsem se na něj podíval.
,,No ať vím jestli ti mám dát to svoje nebo ti bude stačit tohle." kývnul směrem k oblečení, které leželo na velké manželské posteli. Usmál se na mě a odešel z pokoje. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem se převlékl. Pyžamo, jenž se skládalo ze světle modrých tepláků a bílé košile s dlouhým rukávem a s nebeskými proužky, mi padlo jako ulité a cítil jsem se v něm pohodlně. Vyšel jsem z pokoje a podíval se na Jimina.
,,Sekne ti." rozesmál se. Stál jsem tam jako solný sloup. Co že to řekl? Že mi sekne? To se nestalo... Moje pocity teď: 🥺😳😭👋🏻🤣🥵🙂🤪😘🤨😏🤤🤔🥴🤯🤯🤯🤯🤯🤯🤯🤯🤯🤯 help...
,,D-děku-j-i." zašeptal jsem a naznačil mu úklonu. On se jen zasmál a pokýval hlavou.
,,No nic půjdu spát a ty by jsi měl jít taky takže sladké sny,... ehm promiň, ale jak se jmenuješ?" Jzs Taehyungu ty jsi fakt dement ani jsi se mu nepředstavil🤦🏻‍♂️
,,Kim Taehyung." první věta, co jsem nezakoktal.
,,Park Jimin." napřáhl ke mně ruku. S neviditelnou radostí jsem si s ní potřásl.
,,Nevadí že ti tykám, že ne?" trochu znervózněl... roztomilý.
,,N-ne ne-nevadí." Bože Taehyungu můžeš už přestat koktat? Nejradši bych si za to vrazil pár facek možná že bych se pak konečně vzpamatoval.
,,Fajn, tak tedy dobrou noc Taehyungu."
,,T-tobě t-taky." zašeptal jsem a cítil, jak mi rudnou líčka. Jimin je tak sladký. Usmál se na mě a vydal se zpět do svého pokoje. Ovšem pak se ještě otočil a řekl: ,,Ještě zavolej rodičům ať se o tebe nestrachují." au... já rodiče už nemám... Díky Bohu, že už odešel a neviděl slzy v mých očích... Zavřel jsem se v pokoji, lehnul si na postel a nechal pláči volný průchod. Jediné co mě teď drží při životě je on. Můj crush... Park Jimin, jenže o něm si můžu nechat zdát. Zítra mě odtud vykopne. Proč by taky neměl? Jediné na co jsem se zmohl byl pláč, který mě nakonec uspal.

Jimin's pov:

,,Ještě zavolej rodičům ať se o tebe nestrachují." dodal jsem a rozběhl se do svého pokoje. Převlékl jsem se do pyžama a myslel na Taehyunga... je vskutku zajímavý. Třeba by se mohl stát mým kamarádem. Nikdy jsem žádné neměl. Kdo by se taky se mnou chtěl kamarádit? S bohatým klukem, který dělá tolik věcí... hodiny baletu, klavíru, cizí jazyky a spousty dalšího, ovšem nic z toho nebylo nijak zajímavé i přestože se to tak mohlo zdát. Rodiče byli večně pryč... i s vlastním sluhou mám více vzpomínek než s nimi. Ach jo. Povzdychnul jsem si a usnul.

Hello my Dreamers,
Mám k tomu něco vůbec psát?😅

Vaše Sen💜