28 & 9 /L.S./

II. he's not what it seems

,,Ahoj mami." pozdravil Harry svojí mamku, když nastoupil do auta. 

,,Jak si se měl?" zeptala se ho hned, když vyjeli od stadionu.

,,Dobrý. Tenhle klub je fajn, asi bych tu chtěl hrát." usmál se.

,,Takže budeme zařizovat intr kvůli škole?" zeptala se ho na jasnou věc jeho mamka a Harry přikývl. V Doncasteru nebyli na stálo, spíš se sem schovali před mediálním nátlakem kvůli tomu, co se stalo Harrymu otci. V Londýně zůstávat nechtěli a rekonstrukce jejich domu v Holmes Chapel ještě nebyly hotovy. A Harry měl zde už vybranou školu, tudíž stačilo, aby se jen zařídil intr a mohl tady v klidu poslední dva roky dostudovat, stejně jako jeho sestra, která byla ve čtvrtém ročníku.

,,A co, máš tam už nějaký kamarády?" zeptala se svého syna Anne.

,,Tak.. jeden blonďák, Niall se myslím jmenuje, je fajn. Většina týmu je fajn, chovali se ke mně hezky, ne jako v Londýně." povzdychl si Harry nad svým posledním rokem, kdy hrál za hlavní město. Dostal se tam hlavně díky svému tátovi, který juniory občas i trénoval. To se nelíbilo tamějším spoluhráčům, tudíž Harry může v klidu říct, jaká je šikana ve sportu. Téma, o kterým se moc nemluví, ale stále tady je. Když Harry přišel domů s monoklem, roztrženým rtem a část jeho vlasů byla doslova upilovaná nožem brusle, vzali ho odtamtud pryč a začali mu hledat nový klub. 

Jako kluk začínal ve svém rodném městečku v Holmes Chapel, kde byli všichni v pohodě, pak přesun do Londýna, kde to byla katastrofa a teď skončil v Doncasteru. Opět malý klub, tudíž Harry vycítil, že by to tam mohlo být fajn.

Anne si povzdechla nad tím, jak její syn chodil zřízený z hokeje. Ze sportu, který miloval.

,,Neboj, Harry. Teď už to bude dobrý." řekla a pohladila ho po hlavě.

,,A taky je tam kapitán. Na první pohled vypadá celkem namachrovaně, ale myslím, že takový není." řekl nahlas Harry svoji myšlenku o brunetovi. Harry si byl jistý, že se za tou trošku egoistickou slupkou schovává milý a citlivý kluk, trošku nespokojený a nevyrovnaný sám se sebou. Nikdo nevěděl proč, ale Harry uměl vždy odhadnout, jaký je ten člověk doopravdy. A  v Louisovi se nemýlil ani trochu.

,,Že by se ti konečně poštěstilo?" povytáhla obočí jeho mamka nad zmínkou onoho bruneta.

,,Mamii.." zasmál se Harry a odvrátil hlavu, aby mu nebylo vidět do obličeje, který trošku zčervenal.

***
,,Jsem doma!" zahulákal Louis z chodby, kde si zouval boty. Nečekal na odpověď a přešel do obýváku. Jeho sourozenci byli nejspíš nahoře.

Jelikož dole nikdo nebyl, rozhodl se jít do patra, kde měl pokoj. Když procházel kolem ložnice rodičů , slyšel, jak se opět hádají. V posledním roce se to dělo den co den. Louis doufal, že mu dopadne ten intr na jeho škole. Za prvé; měl by to blíž do školy a nemusel by jezdit autobusem. Za druhé; nemusel by poslouchat denní hádky rodičů. A za třetí; doufal, že bude na pokoji s Liamem a Niallem.

Louis sám moc dobře věděl, kam tyhle denodenní hádky rodičů spějí; rozvod. Sám je moc dobře slyšel jednou večer, když se ještě učil a jeho sourozenci spali. Před nimi, hlavně těmi nejmladšími dělal, že nic neví.

,,Loui je doma!" objevila se ve dveřích jednoho pokoje zrzavá hlava jeho šestileté sestřičky a běžela ho obejmout. Hned na to vykouklo z pokoje její dvojče, bratr, a běžel ho taky obejmout.

,,Kde jsou všichni?" zeptal se jich Louis.

,,Daisy a Phoebe u sebe, Lottie a Fizzy venku." odpověděl mu Ernest.