28 & 9 /L.S./

XXI. "he needs you"

Trojice chlapců vešla do školní budovy. Harry byl stále doma. Jedinému, komu se ozval, tak byl Niall. Ve zprávě bylo, ať pozdravuje Liama, ale o Louisovi ani slovo. Jednou mu zavolal, ale od Harryho žádná odpověď. Přišel si tak podivně prázdný.

Ke konci týdne se měli s jeho mamkou stavit u nějakého psychiatra. Louis se neuvěřitelně styděl, ale pokud je tohle cesta, jak získat Harryho zpět, jde do toho. Taky možná přestane být nebezpečný svému okolí, což je hned další pozitivum navíc.

,,Hej, Tomlinsone!" ozvalo se za ním. Louis se otočil a uviděl tam kluky z vedlejší třídy, u kterých si ani nepamatoval jméno.

,,Kde je ten tvůj Harry, kterýho máš údajně rád?"

,,Slyšel jsem, že slyšíš hlasy v hlavě."

,,Měl bys jít na speciální školu, tady jsou jen normální lidi."

,,Seš prý nebezpečnej."

Lidi na něj začali sypat řeči tohohle typu. Louis byl zmatený, nechápal, jak se tyhle věci dozvěděli. 

,,Vážně si Harryho zmlátil?"

,,Opravdu seš gay?"

Tyhle věci o něm nikdo nevěděl. Jak se to sakra všichni dozvěděli?

V hlavě mu hučelo, ten imbecilní hlas na něj mluvil, ale on nebyl schopen ničeho. 

Niall ho vzal kolem ramen a společně s Liamem ho odváděli z dosahu těch lidí. Šli k tělocvičnám, jelikož tam teď ráno nikdo nebyl. 

,,Jak.. jak se to všichni dozvěděli?" zašeptal se slzami v očích, když se opřel o zeď. Jeho hlavu ovládala panika. Tohle se do háje neměl nikdo dozvědět.

,,Nejspíš.. jak si měl pár těch svých výbuchů.. tak přes ty dveře to bylo slyšet." řekl nejpravděpodobnější možnost Niall. I když se Louimu ten démon momentálně opět snažil nakukat vše možné, on Niallovi věřil, že by s Liamem nikdy neřekli jen tak na potkání jeho osobní věci. Ne jako on..

Louis se podél zdi sesunul k zemi. Byl momentálně ochotný dostat do sebe vše, jen aby ten hlas v hlavě ztichnul.

Niall Louiho na zemi opatrně objal a Liam ho hladil po rameni. Louis cítil z Niallova objetí a od Liama podporu, ovšem nebylo to tak uklidňující, jako objetí od Harryho. 

Najednou se celou školou ozvalo první zvonění, což znamenalo, že by se měli radši urychleně přesunout do učebny chemie.

,,Lou? Zvládneš to?" ujišťoval se Liam, když mu pomáhali na nohy. Jen pokrčil rameny. Momentálně se chtěl někam schoulit do klubíčka a tam si ten hlas třeba vymlátit z hlavy. A nebo, ta míň pravděpodobnější možnost, být u Harryho.

Chodby už byly naštěstí poloprázdné, tudíž chlapci rychle zamířili ke skříňkám, aby si mohli vzít jen věci na chemii. Louis odemkl svou skříňku a vypadlo na něj několik papírků.

Ty sesbíral a zjistil, že jsou na nich výsměšné vzkazy od jeho spolužáků. Ať už k jeho orientaci, nebo k jeho poruše. Všechny byly vlastně stejného znění a Louis pomalu cítil, jak už to nezvládá.

,,Mají pravdu. Všechno, co je na těch papírcích je pravda. Přiznej to." ozvalo se mu v hlavě. 

Louis sesbíral všechny ty vzkazy, prásknul dveřmama od skříňky, až se Niall s Liamem lekli, a šel ty papírky vyhodit.

Niall s Liamem jen pozorovali Louisovo počínání. Pár papírků mu spadlo, tudíž je Niall sebral a jeden z nich otevřel.

Pícháš ty Harryho, nebo on tebe?  stálo v jednom.