28 & 9 /L.S./

XVI. weekend at home

Louis s Harrym došli po čtvrtečním tréninku na svůj pokoj. Vybalili si výstroj z tašek, převlékli se do nějakého trička a tepláků a rozhodli se do večeře nic nedělat. 

O včerejším incidentu na záchodech se nebavili. Harry věděl, že se o tom Louis bavit zatím nechce a Louis byl rád, že to Harry respektuje.

Louis ležel na posteli se zavřenýma očima a užíval si to ticho. Žádné hlasy v hlavě, prostě jen on. Pak slyšel šustění Harryho peřiny, jelikož se kudrnáček evidentně natahoval na svůj stůl pro notebook.

,,Jdeš hrát simíky?" zeptal se Louis, aniž by otevřel oči.

,,Jako vždycky." potvrdil se smíchem Harry.

,,Co tě na tom vlastně tak baví?" otevřel Louis oči a zvedl se na loktech, aby na kudrnáčka dobře viděl.

,,Nevím." pokrčil rameny. ,,Asi to, že tam můžu mít úplnou rodinu." zamumlal si pro sebe. Ale Louis to slyšel.

,,Oh.." vydechl modroočko nad tím, co Harry právě řekl. Louis sám věděl, jaké je to žít v rozbité rodině. Ale on má alespoň všechny její členy naživu. Kdežto Harry přišel ze dne na den o tátu.

,,To je mi líto." šeptl nakonec Louis směrem ke kudrnáčkovi, jelikož nevěděl, co říct. To Harry tu byl mezi nima ten empatičtější a vždy věděl, co v těžké situaci říct.

,,To nemusí.. já už se s tím vyrovnal." pousmál se Harry. Nebyla to tak úplně pravda. Jeho táta mu chyběl. I jeho mamce a sestře. Všem chyběl. Harryho zároveň ale děsil fakt, že kdyby v té helikoptéře letěl taky, teď by tu nemusel být, stejně, jako jeho otec.

Harryho táta dostal tenkrát k narozeninám od svého kamaráda let helikoptérou. Harry mohl letět s nimi, ale den před tím onemocněl. A pak jim přišla zpráva, že ta helikoptéra spadla. Všichni, až na jeho tátu to přežili, sice s těžkými zraněními, ale přežili. Tenkrát Harrymu ta jeho nemoc možná zachránila život.

Louis chtěl něco říct, když v tom mu zazvonil mobil, který měl položený na nočním stolku. 

Volala mu jeho mamka. Louis se trošku zmateně omluvil a šel si hovor vyřídit do koupelny.

,,Ahoj, Boo." ozvalo se téměř okamžitě, co hovor zvedl.

,,Ahoj, mami. Děje se něco?" zeptal se, ale měl veselý podtón. Celkově, se mu dnes žilo o něco lehčeji, jelikož, jak už bylo zmíněno, zatím ho neotravoval žádnej cizí hlas.

,,Jen jsem chtěla vědět, jak se máš a tak." optala se. Kdyby věděla, že jejímu synovi se v hlavě objevil jiný hlas, asi by ta otázka zněla trošku jinak. Ale Louis se ji s tím rozhodl, zatím, nezatěžovat. Třeba to byl jen nějakej zkrat z přetažení a už to bude dobrý.

,,Je to dobrý." pousmál se Louis, ačkoliv to jeho mamka nemohla vidět. ,,Jak se máte vy?"

,,Máme se dobře. Chybíš nám tu, Boo." řekla trošku smutně a Louis si povzdechl. Taky mu chyběli. Všichni. I když se svým tátou po tom, jak mu dal facku, skoro nemluvil, chyběl mu.

,,Taky mi chybíte." připustil tiše.

,,Víš.. co kdybys přijel teď o víkendu?" navrhla zničehonic. Louis si myslel, že tenhle víkend bude mít volný a vyřeší to s tím Liamem a Niallem, ale.. pořád si není jistý, jestli o to oni dva stojí. Proto radši pojede na víkend domů a nechá si to tam projít hlavou.

,,Tak dobře." souhlasil a usmál se.

,,Dobře tedy. Já už budu muset běžet na noční, neboj, Mark je dnes doma, na děti dohlédne. Těším se na tebe, Boo." rozloučila se rychle. Louise potěšilo, že ho nezapomněla uklidnit tím, že se sourozenci doma přes noc někdo bude.