28 & 9 /L.S./

VI. broken home and hug

Louis sešel po schodech, protože si byl jistej, že tam ten zatracenej právník už není. Šel si vzít něco k jídlu.

Když přišel do kuchyně, jeho rodiče se nad něčím dohadovali, ale jakmile viděli Louise, nechali toho. 

,,Kvůli mě to nemusíte přestat řešit. Dělejte jako kdybych tu nebyl." řekl Louis, když si dělal toust. Ano, řekl to schválně. Ale jeho rodiče se kupodivu nezačali znovu hádat. 

,,To počká. Jak se máš Lou?" usmála se hned jeho mamka. Jeho táta se posadil na židli.

,,Jde to. Co vy?" otočil se na rodiče a jedl svůj toast. Připadal si, že jsou si hrozně cizí. Skoro celý dny je neviděl, kvůli jejich práci. A když byli doma, hádali se.

,,To není podstatné." mávla nad tím rukou jeho mamka a šla ho obejmout.

,,Ono se něco stalo?" zeptal se Louis.

,,Ne. Prostě jsem tě chtěla objat." usmála se na něj zase. Louis začal mít podezření, že se děje něco, o čem on neví.

,,Přijdete v neděli?" zeptal se Louis, aby změnil téma.

,,Kam?" zeptali se oba na stejno a Louis otevřel pusu. Oni zapomněli?

,,No.. hrajeme zápas s Dublinem. Počítal jsem že.. že příjdete." řekl Louis zaraženě a uklidil talíř do myčky.

,,Lou je nám to líto, ale úplně jsme to vypustili. Máme toho teď tolik, že-" začal jeho táta, jenže Louis ho přerušil: ,,Že nestíháte starat o svoje děti?"

Možná to bylo moc, ale Louisovi teď ruply nervy. 

,,To jsme neřekli ale-" ,,Ale? Na moje zápasy nechodíte, nezajímáte se o nás, nevysvětlujete Erniemu a Doris, proč se rodiče hádají a co tady dělá právník." vyhrkl.

,,Louisi-" ,,Ale dobře. Jsem nejstarší, bude mi osmnáct, já to nějak zvládnu. Ale sakra, těm mladším se věnujte. Doris se mi včera svěřila, že by si přála aby jim máma s tátou přečetli jednou pohádku. Fizz je uzavřená, Phoebe a Daisy jsou roztěkaný, když se jim zdá něco špatnýho, jdou za mnou nebo za Lots, ne za váma. Prostě.." promluvil Louis a snažil se, aby se mu netřásl hlas. 

,,Pochop, že my jsme někdy v noci v práci, jsme unavený." řekl chladně jeho táta. 

,,Nejste sami." utrousil a jeho táta vylítl.

,,Louisi a dost!" vstal jeho táta ze židle. ,,Takhle se chovat nebudeš."

,,Já vás jen chci upozornit na to, abyste se začali těm mladším věnovat dřív, než bude pozdě." řekl Louis pevně a koukal se mu do očí. Najednou mu od táty přilítla facka.

Louis chvilku nechápal, co se stalo. Nikdy ho neuhodil. Koukal s hlavou otočenou stále na stranu. Tvář ho pálila.

,,Tys mě-" snažil se říct, ale jeho mamka se před něj postavila a začala na jeho tátu ječet. 

Uhodil ho. Jeho táta ho uhodil.

Pomalu se vyplížil z kuchyně a vyběhl schody nahoru. Utíral si slzy, a natáhl se po klice od pokoje.

,,Lou?" ozvala se za ním Lottie. On si setřel zbytky slz a otočil se na ní, snažíc se usmívat.

,,Jo?"

,,Víš.. slyšela jsem, jak jste se dole hádali. A napadlo mě, že.. kdybys chtěl, vezmeme s Fizz dvojčata a klidně na ten tvůj zápas přijdeme. Stejně bychom s nimi odtud chtěli vypadnout a oni by rádi viděli velkýho bráchu v akci." usmála se na něj Lottie.