28 & 9 /L.S./

XXIII. that magic words

,,Do hajzlu, jsme zaspali!" vylítl Louis do sedu, když zkontroloval čas na mobilu. Harry vedle něho nespokejně zamručel. 

Ani jeden nevěděl, co od toho polibku vlastně jsou. Niall říkal, že je to jasný ale Harry a Louis se k tomu nevyjadřovali. Zkrátka se občas chytili za ruku, nebo se objali. Možná sem tam ještě nějaká ta pusa proběhla, ale tohle si oba dva nechávali na to, až budou sami. 

,,Hazz, no tak." zaúpěl, když kudrnáček vedle něj nejevil žádné známky toho, že by měl v nejbližší době vstávat z postele. Možná si ti dva chyběli natolik, že v zájmu.. dobrého spánku se rozhodli spát v jedné posteli. Alespoň se Louis přesvědčil a utvrdil v tom, že ano, Harry ho skutečně objímal kolem pasu když spal, jako tenkrát ten polštář.

,,A co za to?" zachraptěl zelenooký. Louis miloval jeho ranní hlas.

,,Jseš zatracenej vyděrač, víš to?" protočil očima Louis, ale v jeho hlase byl náznak smíchu. Harry se vedle něj protáhl a vyvýšil se na loktech.

,,Harreeeh!" zaúpěl, když chlapec stále nevstával, jen pozoroval Louise, jak zmatkuje po pokoji. ,,Niall nás oba dva zabije."

,,Fajn, ale mám to u tebe." zakřenil se na modrookého Harry a jen v boxerkách zmizel v koupelně. Louis se jen usmíval a byl rád, že má kudrnatého zpět. 

Když se oba zlidštili a oblékli, vyšli z pokoje a zamkli. Niall s Liamem na ně už čekali, ale radši neříkali nic. Za což byl Louis rád. Tudíž jen chytil Harryho za ruku, propletl si s ním prsty a společně vyrazili ke škole.

***

Pro Louiho nebyla teď škola vůbec lehká. Posměšky od spolužáků neustávaly. Více ho ale mrzelo, že sem tam se smáli i Harrymu. Proto, když vstoupili do školy, Harryho ruku pustil. Aby to neschytával tak moc, jako on. Harry si to nezasloužil, on ho chtěl chránit.

Došli ke skříňkám a na Louise se zase vysypalo pár papírků. Ani je nečetl, rovnou je vzal a vyhodil. Jako každé ráno. Alespoň Harrymu za celou dobu přistály ve skříňce tak tři. Za což byl Louis rád.

Louimu cestou ke koši jeden vzkaz vypadl a když uviděl, že ho Harry sbírá a chce si ho přečíst, rychle mu ho z ruky vzal.

,,Nečti to, Hazz." zašeptal. ,,Nezasloužíš si to." a strčil papírek hluboko do kapsy.

***

Harry měl od rána pocit, že na něco zapomněl. Ten pocit ho doprovázel od té doby, co ráno opustili pokoj. A nejspíš byl i oprávněný.

Když vyšli s Liamem ze třídy, kde měli španělštinu na chodbě byl povyk. Tuhle hodinu neměli s Louim a Niallem společnou, tudíž jim šli naproti ke skříňkám.

Na chodbě byl kruh lidí. Uprostřed něho byl Louis, kterého na zemi držel jeden kluk z vyššího ročníku. Nialla držel jeden kluk, tak, že měl blonďáček zkroucenou ruku za zádama. To když viděl Liam, okamžitě se k tomu klukovi vrhnul, odstrčil ho od svého blonďáčka a uschoval Nialla v bezpečném objetí. Niall se bál v tom sevření pohnout, jelikož hrozilo, že by si ruku zlomil.

Harry se přihnal k Louisovi, kterej ležel na zemi. 

,,Měl bys odtud jít, pískle, je to nebezpečnej magor." obeznámil ho se situací onen kluk, který si evidentně myslel, že tímhle nějak pomůže.

,,Pusť ho." vyzval ho Harry. Všiml si Louiho tmavě modrých duhovek. A v tu chvíli mu to došlo. Zapomněli na Louiho prášek.

,,Jeho by měli převézt někam na psychiatrii. Je nebezpečnej." uchechtl se opět ten kluk, nad čímž sebou Louis pod ním trhl.