28 & 9 /L.S./

V. little talk with him

Louis se probudil a bylo mu špatně od žaludku. Jak by taky ne, když včera vlastně nic nejedl. Nic ráno, svačinu si zapomněl doma, oběd byl.. prostě oběd ve škole, před tréninkem nestíhal a po tréninku neměl ani chuť. Včera přijel, dal si ještě jednu sprchu, a zalezl k sobě. Pak za ním přišli Ernie a Doris, jestli by jim nepřečetl pohádku. Když za nimi šel do jejich pokoje, slyšel z kuchyně jak se rodiče zase hádají. To oni by měli číst dvojčatům před spaním, ne jejich starší bratr. Chvíli přemýšlel, že nebýt jeho, nic už by tady nefungovalo. Ráno se probudil, to už byli rodiče v práci, musel vzbudit sestry a Ernieho, dohlídnout na ty mladší, pomoct vypravit se do školy Doris a Ernestovi, dohlídnout na to, že Lottie a Fizzy skutečně do školy jdou, že si Daisy a Phoebe něco nezapomněly a u toho ještě vypravovat sebe. Vždy měl radši budík na půl hodiny dopředu, a v tom čase se chystal on. Není divu, že ráno nestíhá snídat.

Dnes byl pátek, takže po škole nebyl trénink, tudíž alespoň něco. Když vstal, dobelhal se ke skříni, ze které vytáhl černé jeany a červenou hoodie s logem Marvelu. 

Pak vykonal všechnu ranní hygienu a šel probudit sourozence.

Když se ti mladší oblíkli a seběhli se dolů na snídani, kterou jim naštěstí stihla udělat mamka, stejně jako svačiny, tak se Louis opřel o linku a pozoroval sourozence.

,,Není ti něco?" zeptala se ho Lottie, která si stoupla vedle něj.

,,Ne, jsem v pohodě." usmál se na ni.

,,Včera si přišel a nic si nejedl. Najez se." řekla mu.

,,Jo asi bych měl něco sníst." připustil Louis a šel si udělat alespoň topinku. Mezitím co jedl, zabral se do svých myšlenek.

Za pár dní bude všechno jinak. On na intru a jejich rodina rozdělená. 

,,Měli byste jít, za deset minut vám jede autobus." upozornil Lottie. Všichni jeho sourozenci ještě chodili na základní školu, tudíž nejezdili spolu autobusem.

Když se vypakovali, Louis si došel do pokoje pro batoh. Toužebně se zahleděl na svou postel, do které by tak moc rád ulehl, nikam nechodil a hlavně by utekl těm zeleným očím, které se mu bůh ví proč najednou vynořily v mysli. Potřeboval by se jednou pořádně vyspat.

Pobalil si věci, obul boty, zamknul a vydal se na autobus.

***
,,První zápas za novej tým. Jsi nervózní?" zeptal se Luke před školou Harryho. Onen zápas s Dublinem se měl odehrát až v neděli, ale na některých už nervozita doléhala.

,,Ani ne." zamyslel se na chvilku Harry a opravdu nebyl. 

,,Chtěl bych být tebou." uznal Michael a Calum s Ashtonem přikývli.

,,Tak.. mám za sebou pár zápasů proti Torontu, myslím, že nic nemůže být horší než oni." zavzpomínal Harry na svoje léta v Londýně.

,,Kdo tady má za sebou zápas proti Torontu?" ozval se za Harrym najednou Louis a pak se vesele přivítal s Lukem, Mikeym, Calem a Ashem.

,,Já." zamumlal Harry a Louis hned zbystřil.

,,Tys fakt hrál proti Torontu?" koukl na něj nevěřícně. Doncaster nikdy proti Torontu nehrál.

Harry přikývl.

,,Jaký to bylo?" zeptal se Louis a pak zkontroloval čas na mobilu, jelikož Niall s Liamem tady stále nebyli.

,,No.. těžký. Je to celkem silnej tým." připustil Harry a byl trošku rád, že momentálně dokázal Louise zaujmout.

,,To jo. Vlastně.. proč si skončil tady?" zeptal se Louis a společně s Harrym vešel do školy. Rozloučili se s klukama, jelikož ty měli hodinu jinde.