28 & 9 /L.S./

IV. i was right..?

,,To bylo dobrý." uznal Louisovu poznámku Harry, když se odebírali ze třídy. Chtěl s ním navázat konverzaci. Chtěl, aby se s ním Louis bavil. Protože stále cítil, že Louis takovýhle není. 

,,Hm.. asi dík. Ale ta pětka ze zkoušení už moc dobrá není." prskl naštvaně Louis. Nechtěl se s Harrym bavit. Nechtěl se bavit vlastně s nikým. Pitomej rozvod.

,,Ale no tak, Louisi. Není první a dozajista ne ani poslední. Nic si z toho nedělej, Wick je kretén." poplácal ho po rameni Niall. Harry se začal bavit s Liamem, jelikož poznal, že Louis o jeho společnost nestojí.

,,Hm." zabručel Louis. Niall poznal, že není něco v pořádku.

,,Lou, děje se něco?" odtáhl ho Niall stranou.

,,Ne. Všechno je fajn.." usmál se falešně Louis a chtěl se rozejít za Liamem a ním. Ale Niall ho chytl za ruku, takže nemohl odejít.

,,CO se děje? Seš nesnesitelnej. a to nemluvím o tom, jak se chováš k Harrymu."

,,Sakra, dej mi s Haroldem už pokoj!" vykřikl Louis a bylo mu jedno, že to Harry slyšel. Až moc dobře.

,,Louisi já-" 

,,To je pořád něco. Trenér mě komanduje tak, že mám chuť s tím postem kapitána seknout, všichni Harryho milujou, půlka učitelů z týhle zasraný školy je na mě zasedlá jen proto, protože existuju, a včera mě a mým sourozencům rodiče oznámili to, že se rozváděj! Takže mě sakra všichni nechte s tím, že jsem "nesnesitelnej" !" vykřičel to Louis Niallovi do obličeje, mezitím co tam přišel i Liam s Harrym.

Občas měl Louis takovýhle stavy z přetížení. Niall i Liam dobře věděli, že teď je potřeba ho nechat v klidu, a objat ho. Což Niall udělal. Naštěstí byla tahle chodba celkem prázdná, tudíž Louis ležel v blonďáčkově objetí a utíral si slzy. Harry na něj koukal a došlo mu, že má pravdu. Louis není takovej, jak se prezentuje. Momentálně ho vidí brečet.

,,Už dobrý?" poklepal mu Niall na rameno a Louis zvedl hlavu.

,,J-jo. Promiň, já.. já si to na tobě nechtěl vylít." omlouval se. 

,,V pohodě, Lou. Však tě znám." zasmál se Niall a rozcuchal mu vlasy.

,,A.. promiň Harry." otočil se ještě k Harrymu, aby se mu omluvil. 

,,V.. v pohodě." vykoktal ze sebe kudrnáček a pousmál se. Nechápal co se teď stalo. 

,,On má občas takovýhle stavy. Nikdo o tom neví, kromě mě a Liama. Je vždycky dobrý ho nechat se vyřvat a pak obejmout a nechat ho, jak dlouho potřebuje. Cokoliv co o tobě řekne, tak to není pravda. Vždycky ho to mrzí, pak se ti omlouvá. Ale prosím, neříkej to nikomu. Nesnáší se za to." vysvětlil Niall Harrymu, který stále zmateně koukal. Louis šel před nimi, nasazená kapuce od mikiny a ruce v kapse od ní, pohled do země.

,,Pane Tomlinsone, ta kapuce dolů." poznamenala jejich fyzikářka, která kolem procházela. On jakoby neslyšel. Opět si to vylil na Niallovi. Před nedávnem taky a ještě předtím na Liamovi. Bál se, že někdy vypustí něco tak moc ošklivýho, že se na něj Niall s Liamem vykašlou. Ale kluci byli zvyklí, věděli co v takových situacích dělat, znali Louise až moc dobře na to, aby věděli, že nic co v těhlech stavech vypustí z pusy, tak to nemyslí vážně.

Taky mu bylo líto, co řekl o Harrym. Teda. Ne. Nebylo mu to líto. Rozhodně.

***

,,Hele ho." přibruslil Liam k Louisovi o picí pauze a ukázal směrem na tribuny. Zrovna si tam sedal jejich kamarád Zayn.