28 & 9 /L.S./

XXII. "now kiss me you fool"

Louis se horšil. Jedinýho, koho poslouchal byl ten hlas. Nedokázal vnímat už nic jinýho, než ten stupidní hlas. Měl pocit, že ty návštěvy u psychiatra nepomáhají. Pár dní mu radili, že když se ten démon objeví, ať zkusí myslet na něco jiného. Ať ho obejme někdo, u koho se cítí v bezpečí. Tahle rada byla celkem na nic, když jeho bezpečné objetí se ho bojí. 

Při poslední návštěvě zjistili, že se musí zakročit. A tak mu předepsali prášky na hlavu. Louis se cítil nanejvýš zostuzeně, že se musí něčím zfetovat, aby byl schopnej normálního fungování.

Ve škole to taky nebyla žádná sláva. Všichni na něj koukali skrze prsty. Párkrát mu někdo podkopl nohy, ve své skříňce stále nacházel papírky se vzkazy. Měl pocit, že je monstrum.

Jediná pozitivní věc byla, že rodině jeden víkend řekl, že jeho cílovka holky nebudou. Bral to tak, že je queer. Žádný škatulkování, prostě nebyl hetero. Jeho rodina to vzala. Takže alespoň něco se podařilo.

Momentálně se vracel z ředitelny. Ve škole mu to nijak neusnadňovali ani spolužáci a ani učitelé. Jedna z jeho "oblíbených" učitelek ho totiž o přestávce viděla, jak si bere prášek. Louis se ji snažil vysvětlit, že ty prášky brát musí, že si je má brát v určitý čas, ale ta rašple mu odmítala věřit. Odvedla ho do ředitelny, kde se do něj pustil i ředitel, jelikož on ho také neměl zrovna v lásce. Jelikož Louis neměl u sebe lékařskou zprávu, že ty prášky nejsou drogy ani nic podobného, museli čekat na jeho mamku, až přijede do školy s onou zprávou. 

Díky prášku sice neslyšel v hlavě hlas, ale pořád mu bylo psychicky blbě. Nikdy si nemyslel, že to, že tu s ním Harry není ho tak moc zasáhne. 

Ovšem díky scéně, kterou ta učitelka ztropila, se Louisova reputace moc nezlepšila. K označení "blázen" , "buzerant" (a spoustě podobného znění) se mu tam ještě přimíchalo i "feťák". 

V jednom momentu zazvonilo a ze tříd se vyhrnovali studenti. Naschvál do Louiho vráželi. A Louis to ignoroval a v davu hledal svoje dva kamarády. Když je konečně uviděl vydal se k nim, ale cestou mu někdo podkopl nohy, takže se jak dlouhý, tak široký natáhl na zem. 

Niall s Liamem se k němu přihnali a pomáhali mu na nohy. Niall mu zmáčkl zápěstí a Louis bolestně sykl. Viděl vyhrnutý rukáv a raději si ho rychle stáhl. Nepotřeboval, aby viděli jak moc ho ten hlas ovládá, když si nestihne vzít prášek..

***

Harry se po dlouhém týdnu vrátil na intr. Netušil, jak moc se Louis změnil a trošku se i bál.

,,Harry!" vykřikl blonďáček, když vykoukl ze dveří jejich pokoje a hrnul se Harry obejmout. 

,,Chyběl si nám, kámo." zazubil se na něj, když kudrnatého objal i Liam. 

,,Vy jste mi taky chyběli." usmál se na ně Harry.

,,Už seš v pohodě?" optal se Liam a chytnul blonďáčka za ruku, který se jemně začervenal.

,,Jo, už mi je dobře. Ale.. jak je na tom Louis?" 

,,Měl bys za ním jít." připustil Niall, což Harry moc dobře věděl. 

Harry přikývl a otočil se ke dveřím jeho a Louiho pokoje. Věděl, že chlapec v tom pokoji ho potřebuje. Věděl, že tamto nebyl on. Ale nějaký ten čas na vzpamatování mít musel. Pomalu otevřel dveře a až teď si uvědomil, že se z pokoje line hudba. Jako kdyby někdo hrál na kytaru. Na kytaru, kterou si při odjezdě nechal pod postelí.

Když otevřel dveře, brunet seděl zády k nim, zabalený v mikině, brnkal na kytaru a zpíval. A Harrymu se málem zastavilo srdce, protože tu písničku moc dobře poznával.