The Divergent Girl [POZASTAVENO?]

Kapitola 15 - Sladký dluh

Ráno se Alex probudí a očima se zmateně rozhlédne kolem sebe, než jí dojde, kde vlastně je. Něco ji pevně drží... Ne, to je jen Jared. Opatrně se vykroutí z jeho sevření a posadí se. Ztěžka potlačí úsměv, když se podívá na Jaredovu tvář - vypadá tak nevinně, až tomu ani nechce věřit. Zlehka se dotkne jeho čela a málem ucukne, když se její pokožka setká s tím horkem, které z Jareda sálá.

Může si tvrdit, co chce, ale jestli tohle není teplota, pak je ona buldok.

A to snad není... že ne?

Sleze z postele a opatrně se postaví. Když získá rovnováhu, pokusí se najít kuchyni. Vyjde ven do malé chodbičky. Ani si nepamatuje, že ji sem tudy Jared včera přinesl. Přejde ji a nahlédne do pokoje za zavřenými dveřmi. Je to malá místnost s psacím stolem, dvoupatrovou palandou a prošlapaným černým kobercem. Překvapeně vejde dovnitř. Na stěnách visí různé obrázky - očividně je malovaly děti. Na jednom jsou čtyři kuličky s obličejíky a groteskními výrazy. Nad každou postavičkou je uvedeno jméno - táta, máma, já, Tia. Usměje se, když v pravém dolním rohu zahlédne podpis, JAЯED. Další obrázky jsou od něj a od jeho sestry. 

Tohle musí být dětský pokoj. Nikdo ho ale asi dlouho nepoužil, podle vrstvy prachu na stole. Lehce přejede prstem po desce stolu, než se obrátí a vrátí se do chodby. Nakoukne do dalších dveří - koupelna. Dojde k posledním dveřím a konečně objeví kuchyni.

Jedná se o skromně zařízenou místnost s jednoduchou kuchyňskou linkou, několika skříňkami, malým sporákem a troubou. V jednom rohu stojí malý stolek s mikrovlnou troubou, na níž jsou vyskládány piksly a sáčky s kořením. 

Alex postupně otvírá skříňky a hledá sklenice. Obsah ostatních skříní plných nádobí si ani příliš neprohlíží, jen mechanicky opakuje naučené pohyby, než sklenice najde. Napustí do jedné vodu a pak se vrátí do koupelny, kde namočí jednu žínku. S oběma věcmi se vrátí do ložnice, studenou žínku Jaredovi jemně položí na čelo a sklenici na noční stolek.

"Hele, plošinka," ozve se Jared chraptivě, s lehkým úsměvem na tváři.

Alex potlačí vztek a jenom si povzdechne. "Kolikrát ti mám říkat, abys mi tak neříkal?"

"Jsi roztomilá, když se zlobíš," poznamená okrajově.

Znovu si povzdechne. "Tak jak se cítíš?"

"S tebou tady skvěle," odpoví tiše.

"Přestaň si dělat legraci," zamračí se Alex. "Radši mluv upřímně."

"Jsem upřímný," zavrtí Jared hlavou. "Výjimečně."

"To mě těší," odfrkne si Alex. 

"Teď jsi zněla jako Tia," pousměje se Jared spokojeně.

"A tvoje sestra je v Neohroženosti? Nebo přestoupila?"

"Ještě není nikde."

"Takže za sebou ještě nemá Obřad volby?"

"Má. Vybrala si Neohroženost."

"Počkej, tak jak to, že v ní ještě není?"

"Teď se zacvičuje."

"Jako že je se mnou v iniciačním ročníku?"

Jared zavře oči a tiše se zachechtá. "Jo, přesně."

Alex v hlavě něco secvakne. Se sestrou se už moc nevídá. Matka zemřela. Otec se ztratil. Je ve stejném iniciačním ročníku. Proč jí to nedošlo hned? Roky žila v Sečtělosti a nechá si uniknout takhle zásadní informaci. Že by na ni měla Neohroženost tak velký vliv?

Ruthia. Ruth. Tia.

"Tvoje sestra je Ruth," vydechne Alex překvapeně.

"Vidíš, jak ti to pálí, plošinko."

Jeho poznámku bez komentáře přejde. "To jsem nevěděla."

"Ani jsi nemohla."

"Kaya a ostatní to ví?"

"Jasně."

Proč jí nic neřekli? "Mělo mi to dojít. Bylo to tak očividný!"

"Nemůžeš být pořád Sečtělá. Teď jsi tady."

Alex se pobaveně ušklíbne. "Jsi hrozně tajemný, víš to?"

Jared otevře jedno oko. "To je jedna z mých okouzlujících stránek, ne?"

"Možná," připustí Alex. "Ale koukám, že ty si to plně uvědomuješ."

"Jistě," souhlasí Jared. "Když neznáš vlastní silné stránky, nemůžeš být silná."

Alex neodpoví, protože neví, co by na to řekla.

Jared jí položí zcela šokující otázku. "Myslíš, že se všema svýma chybama i silnýma stránkama u tebe mám nějakou šanci?"

Alex chvíli trvá, než najde znovu schopnost řeči. "Proč se ptáš?"

Jared se posadí dřív, než ho Alex stačí zarazit. Přitáhne se k ní tak blízko, že se téměř dotýkají špičkou nosu. "Protože to chci vědět. Chci vědět, jestli se mám vůbec snažit bojovat."

"O sex na jednu noc?" zeptá se Alex sarkasticky.

"O dívku na celý život," opraví ji Jared.

Alex ví, že se červená. "Ale vždyť se sotva známe."

"Asi je načase se lépe poznat." Jared se jí zadívá přímo do očí. "Sleduju tě od té doby, co jsi sem přišla. Nemusím si s lidmi tolik povídat, abych poznal, jací jsou. Viděl jsem, jak se s ostatními bavíš. Viděl jsem, jak jsi mezi všemi oblíbená. Viděl jsem, jak bojuješ."

"A řeklo ti to o mně něco?" zeptá se Alex téměř šeptem.

"Dostatek na to, abych se zamiloval," odpoví jí stejně tiše.

Alex zrudne kompletně celá. "To myslíš vážně?"

"Jsem hajzl, ale v tomhle bych si srandu nedělal."

"Nevím co na to říct..."

"Nemusíš." Jared ji zlehka políbí na ústa. Alex sedí jako přimrazená, z šoku se ani nebrání. Vychutnává si, jak měkké a teplé rty Jared má, jak láskyplně ji hladí po vlasech. Nakonec se Jared odtáhne a uličnicky se usměje. 

"Vždyť jsi nemocný," namítne Alex chabě. "Chytím to od tebe."

"To bylo jenom ze stresu a přepracování," odvětí Jared klidně. Studuje její obličej a její reakci. Alex má nutkání zakrýt si rudou tvář rukama, ale neudělá to. Místo toho se k němu přitáhne ona a polibek mu vrátí.

"Teď jsme si rovni," prohlásí pak. "Nikdo nikomu nic nedluží."

"Moc záporů najednou." Jared ji znovu lehce políbí.

"Takhle si to budeme vracet donekonečna," zaprotestuje Alex, ale přesto na okamžik přitiskne své rty na ty jeho. Pak se odtáhne dostatečně daleko, aby na ni nedosáhl. "Myslím, že pro začátek by to stačilo."

V Jaredových očích přeskočí jiskra naděje. "Takže bude pokračování?"

"Časem," ujistí ho Alex. "Půjdeme na to pomalu."

Jared přikývne a chystá se pronést nějaké další ze svých mouder, ale Alex ho umlčí dalším polibkem. Neví proč, ale zamilovala si tohoto chlapce, s těma krásnýma hnědýma očima, arogantním chováním a tajemnou minulostí. Přitahuje ji svou přístupnou nepřístupností a něco v její duši si přeje rozkrývat vše, co schovává. Nechává své probuzené a zvědavé nitro, aby do polibku vložilo všechny její emoce, které v ní tento moment vyvolává.

Láska je zvláštní věc. Je to jediná situace, kdy jsou všichni lidé stejní. Musí být Neohrožení, aby si svou lásku vybojovali i z jámy lvové. Musí být Upřímní, aby vzrostla důvěra. Musí být Sečtělí, aby nedělali hloupé chyby. Musí být Mírumilovní, aby se vyhnuli zbytečným konfliktům. Musí být Odevzdaní, aby jejich láska vydržela.

Láska je jediná věc, v níž jsou lidé skutečně svobodní.