The Divergent Girl [POZASTAVENO?]

Kapitola 35 - Přiznání

Sedí nad propastí a hledí na proud vody tříštící se o nerovné dno a vystupující kameny. Nedívají se na sebe, ale nevadí jim to. Dělávají to takhle celý jejich život.

"Táta to obrečel," řekne Kevin a shodí do peřejí malý kamínek. "Jeho dětem je šestnáct a obě se odstěhovaly."

"Je to tak lepší," zasměje se Kaya. "Aspoň si Jack zvykne."

"Ty ses teda dostala do toho vedení?" zeptá se Kevin.

"Jo." Kaya si zastrčí pramen rudých vlasů za ucho. "Je to celkem sranda."

Kevin se zavrtí. "A co, hm... kluci?"

Kaya se na něj ohlédne a vidí, že jemu samotnému je ta otázka nepříjemná. "Nemůžu uvěřit, že zrovna ty se ptáš na kluky."

Její bratr zrudne.

"Na to tě navedl Jack, že jo?" hádá Kaya.

Lehce přikývne. "Má o tebe starost."

"Nemusí," zavrtí Kaya hlavou. "Měl by mít víc starostí o tebe."

"Proč?"

"Myslím, žes to Jetovi ještě neřekl?"

"No... ne."

"A uděláš to vůbec někdy?"

"Já... Nevím."

"Snažíš se k tomu dokopat už dva roky!"

"Ale ono to není vůbec jednoduchý!"

"Nechápu, co je na tom tak těžkýho."

"Hele! Ty v mý situaci nejsi. Nevíš o tom vůbec nic!"

"No jo, no jo. Už mlčím." Povzdechne si. "Neboj se. Jet to určitě pochopí."

"Snad."

Voda v propasti narazí do vyčnívajícího kamene a lehce vystříkne na sourozence. Kevin se na svou sestru podívá poprvé za celou dobu, co si sem sedli a překvapeně si všimne smutku v Kayiných očích.

"Myslíš, že existuje dobro a zlo?" zeptá se ho tiše.

Kevinův výraz změkne. "Ne."

"Tak v co věříš?"

"Člověk není jenom dobrý nebo jenom zlý. Každý má v sobě světlé a temné stránky. Záleží jen na tom, kterou necháme převládnout."

"Takže ať se budu snažit sebevíc, nikdy nebudu dobrá?"

"Ne úplně. Každý z nás má nějaké temné touhy nebo tajemství, které mu trochu kazí to dobro."

"A jaká stránka ve mně převažuje? Dobrá? Zlá?"

"Kayo, jsi osoba, která by se pro ostatní roztrhala, obětovala, dokonce pro ně umřela. Vždycky jsi mě chránila a všechny jsi nás povzbuzovala po Sayuině... odchodu na duchu. Nikdy se nevzdáváš a děláš, co považuješ za nejlepší. Jak bys mohla být špatný člověk?"

"Nevím." Kaya se zvedne. "Budu muset jít. Mám ještě nějakou práci..." Vykouzlí na tváři milý úsměv. "Měj se, bratříčku."

Kevin sleduje, jak se vydává po cestičkách nahoru do prosklené základny Neohrožených a sám sebe se v duchu ptá, jestli bylo správné ji takhle nechat odejít. Vypadala tak smutně... Co se jí mohlo stát?

"Hej, Keve." Do ramene ho šťouchne něčí pěst. "Země volá Kevina!"

Kevin pomalu vzhlédne a stáhne se mu hrdlo. Jet pohodí plavými vlasy a sedne si vedle něj. "Co tu děláš tak sám, Keve?"