The Divergent Girl [POZASTAVENO?]

Kapitola 23 - Myší síla

Probudí se v naprosté, neprostupné černi. Své tělo vidí, ale jinak se kolem ní rozprostírá nekonečná temnota. Je tu mokro - možná leží ve vodě - a páchne to tu kovem. Pak uslyší tiché našlapování a něco se přes ní přežene. Vyděšeně se zvedne a hledá zdroj těchto zvuků. Ten se však objeví, až když ucítí ostré kousnutí. Je to myš. Velká, šedá myš se spoustou svých kamarádů.

Vykřikne. Částečně bolestí, částečně překvapením. Cítí, jak jí rychle buší srdce. Co by v téhle situaci udělal Neohrožený? Snaží se nevnímat, že jsou všude kolem myši a zkusí ve tmě nahmatat stěnu. Musí tady někde být dveře nebo alespoň nějaký vypínač, kterým by mohla rozsvítit.

Kolem ní je však prázdný prostor. Pokusí se poodlézt kus dál, ale stále se neblíží k žádné stěně. Jen se kolem ní pomaličku zvedá hladina vody. Už to nejsou jen malé kaluže - postupně se spojují v jednu hladinu.

Tohle je špatný. Musí se odsud hodně rychle dostat. Všechno by bylo o dost jednodušší, kdyby mohla využívat svoje divergentní schopnosti, jenže to nejde. Klekne si na zem a snaží se nahmatat nějaký otvor, kudy by voda mohla prosakovat.

Myši ní lezou po zádech a hryžou ji do masa, jako by jim patřil všechen čas na světě. Žádný otvor tu však není. Voda prostě dál stoupá hlemýždím tempem. Prudce se zvedne a shodí tak myši, které po ní lezly. Pořád si připomíná, že je to jen simulace, ale proč jsou ty myši tak skutečné? Během toho, co se snaží něco vymyslet, kope do myší, aby měla pocit, že něco dělá, i když je to asi zbytečné.

Jedna myš jí vyleze po zádech až na rameno. Nejdříve se lekla, ale pak myš vzala do ruky a potopila ji do vody. Už ji ty myši vážně začínají štvát. Myš se po chvilce přestane bránit a ji to přivede na nový nápad.

Začne brát myši do rukou a potápět je. Jde to pomalu a než se jedna myš utopí, ostatní myši nerušeně pokračují v hryzání. Když je voda dostatečně vysoko, nadechne se, zadrží dech a lehne si do ní. Dřív, než se však všechny myši stačí utopit, voda zmizí. Už jich zbývá jen pár...

Nahmatá něco kovového. Tyč? Kus potrubí? Na tom nezáleží. Vezme ji a v bolestném zoufalství snese ruku s rourou na myši pod sebou.

V tu chvíli Alex otevře oči a probere se v simulační místnosti. Naposledy se celá třásla a byla vyděšená. Teď se třese odporem nad tím, co právě provedla.

"Tak co, plošinko, jak se cítíš?" ozve se Jaredův hlas. Jeho ustaraný obličej se objeví v jejím zorném poli a ji to téměř dokonale uklidní. Přesto si přitiskne kolena k tělu a opře si o ně hlavu tak, aby jí Jared neviděl do obličeje. Snaží se zklidnit, ale vůbec jí to nejde.

"Klídek, plošinko." Konejšivě jí přejede prsty po tváři. "Byla to jen simulace. Nic z toho se ve skutečnosti nedělo."

"Já vím," zamumlá tak potichu, že si není jistá, jestli ji vůbec slyšel. "Jak dlouho jsem tam byla?"

"Skoro pět minut," odpoví.

"Jenom?" zopakuje překvapeně a podívá se na něj. "Je to šílený."

"Jo, takhle krátce tam zůstává málokdo," přikývne. "Zvládneš vstát?"

Pomalu se zvedne z křesla. "Jo. Vypadá to, že jo."

"Chceš doprovodit?"

Nechce, aby ji Jared doprovázel. Nechce na sobě dávat najevo slabost, ale cítí, že pomoc potřebuje. Nebo jen chce být s ním?

"Asi jo," vymáčkne se nakonec.

Podá jí ruku a vyvede ji z místnosti. Nakonec ji zatáhne do vedlejší uličky. Přirazí ji ke stěně a přitiskne se k ní neskutečně blízko. Jeho dech ji zašimrá na uchu, když jí řekne: "Divergence je nebezpečná. Nikdo ti neřekl, že to máš skrývat?"

"Vždyť to skrývám," vyjede na něj. Ani neví, proč je na něj najednou tak nepříjemná. To ty myši ani nemusela topit, mohla to vyřešit jinak a vyšlo by to nastejno.

"Tentokrát trochu ano," přikývne. "Dneska ta Sečtělost nebyla tak patrná. Ale tenkrát poprvý to bylo dost očividný."

"Tak proč jsi mi nic neřekl?"

"Nebyl jsem si jistý. Až teď, když se najednou všude mezi vůdci a jim podobnými začaly šířit zvěsti o Divergentních a jejich lovu."

"Když budu pokračovat dál tak jako dneska, nepřijdou na mě?" Zranitelnost v jejím hlase ji zaskočí.

"Dokud se to nedozví někdo ze zvědů. Kdo všechno to v tvém okolí ví?"

"Jenom Kaya."

"Věříš jí?"

"Jasně. Nikomu by to neřekla, snaží se mě chránit. To ona mi řekla, že se mám chovat jako Neohrožená."

"Dobře. Ale nikdo jiný se to nesmí dozvědět."

"Budu se snažit. Ale je to mnohem těžší, když se musím chovat jako Neohrožená."

"Musela ti vyjít aspoň částečně Neohroženost, ne? Jsi odvážná. Zvládneš to."

"Vyšla mi Sečtělost a Neohroženost," špitne.

"Drž se," řekne Jared, zamává jí a zmizí za rohem. Alex ještě chvíli zůstává na místě a snaží se racionálně zvážit všechno, co ví a co musí řešit. Zašklebí se nad svou slabostí. Propleskne si tváře a zhluboka se nadechne.

Nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem. Jednou je Divergentní, tak se s tím musí naučit žít. Musí se naučit bránit, skrývat svou pravou podstatu a přežít. Nemůže být slabá. Ne slabá jako ty malé hloupé myši, co se ji snažily uhryzat.

Proto do Neohroženosti nepřišla, ne?